Praha - Monumentální grafické tisky výtvarníka Jana Vičara vystavuje Galerie hlavního města Prahy v Colloredo-Mansfeldském paláci v Karlově ulici. Tamní palácové prostředí umožňuje vystavit rozměrné linoryty, které jen těžko hledají přiměřený prostor. Vičar obrazy vypráví svůj osobní příběh, jak pečoval o Josefa K., vysloužilého vojáka německého wehrmachtu. Výstava se jmenuje Chtěl jsem být generál, ale válka byla příliš krátká.
Válka byla příliš krátká. Monumentální tisky Jana Vičara v GHMP
Monumentální tisky Jana Vičara v GHMP (zdroj: ČT24)
Příběhový koncept, který vystavuje v Colloredo-Mansfeldském paláci, odráží jeho vlastní zážitky z období, kdy pracoval jako pečovatel v německé Kostnici. Agresivita a intolerance jeho klienta, bývalého SS policisty a jeho dcery, jsou leitmotivem jeho vyprávění. Vičar pátrá v dětství pana Josefa K. a hledá příčiny jeho morální devastace. Kurátorkou výstavy je ředitelka GHMP Magdalena Juříková, expozice potrvá do 21. září.
„Josef K. mě posílal do koncetráku“
Cyklus je doplněn zápisky z vlastního deníku, který si Vičar během své práce vedl. Zachycená zpověď Josefa K. ještě podtrhuje drsnou a pohnutou atmosféru, se kterou se musel autor vyrovnávat v kontaktu s neobvyklým pacientem. „Josef K. mě první týden posílal do koncetráku, nazýval mě čertem a cikánem. A jeho dcera mi dělala peklo na zemi,“ vzpomíná Vičar. Z Prahy se výstava přesune do Německa. A naposledy by obrazy měly být vystaveny v Kostnici, kde možná ještě pořád žije jejich hlavní hrdina.
Jan Vičar podle ní patří k nemnoha umělcům, kteří si dokonale osvojili grafické techniky, aby je pak s neutuchajícím nadšením inovovali a dokazovali jejich životaschopnost v epoše digitálního obrazu. Jeho exkluzivní metodou se stal linoryt, který je pro jeho monumentální tisky nejpřiléhavější technikou díky dostupnému materiálu, téměř neomezenému formátu a poměrně snadnému zpracování. Náměty jsou různorodé a často diváka jeho inspirace zaskočí neortodoxním a spontánním vnímáním skutečnosti.
Jan Vičar má klasické akademické vzdělání, ale není mu cizí senzibilita lidového umělce. Vychází z tradic kraje svého zrodu, ale včleňuje do svých prací také inspirace z jiných zemí a kultur. Čas od času přednáší na odborných vysokých školách, ale vedl i grafické kurzy ve věznici nebo psychiatrickém ústavu. Podívejte se na stránky GHMP.