Z Vetchého a Langmajera se v honu za lepším životem stali Všiváci

Praha - Ačkoliv byli v dětství jedna ruka, menší „nedorozumění“ na prahu dospělosti stačilo k tomu, aby je rozdělila jedna žena. A také smrt. Stali se z nich Všiváci a ani jeden si ve svém životě neví rady. Bratři Richard a Mikuláš jsou ztraceni - ať už v pozici neurochirurga, který nedokáže přestat s alkoholem, nebo bývalého vojáka, který prohrává boj s dluhy. Takový zoufalý svět vybudoval Roman Kašparovský ve svém debutu, který právě vstupuje do kin.

Ve snímku se předvede celá plejáda známých tváří. Hlavní role svěřil režisér Ondřeji Vetchému, který se v roli potetovaného vojáka snaží starat o dvě dcery a starou matku (Iva Janžurová). Sekunduje mu filmový bratr Jiří Langmajer, jenž bez pořádného panáka a ženských nedá ani ránu. Problémy nemají oni sami, ale i dospívající Róza (Tereza Voříšková) spolu s podvodníčky okresního formátu, jež ztvárnil Kryštof Hádek, a role postiženého Vency se bravurně chopil Jiří Mádl.

Dále hrají:

Tereza Voříšková, Ondřej Malý, Tatiana Vilhelmová, Marek Taclík a Andrea Kerestešová


Všiváci se odehrávají ve třech časových rovinách a postupně odhalují, co zapříčinilo víc než rezervované vztahy obou bratrů. Prostřihy do minulosti doplňují i vzpomínky Ondřeje Vetchého z Afghánistánu, které se kvůli autentičnosti skutečně natáčely v provincii Lógar na základně Shank u české vojenské mise, kde štáb trávil dva týdny. „Ocitl jsem se v prostředí, kam se dostane jen málo lidí, a patrně jsem se nikdy předtím tak často nemodlil,“ poznamenal k natáčení Vetchý. Roli vojáka Richarda psal scenárista a režisér v jednom na tělo právě jemu, k jeho postavě pak postupně přidával další a další.

Kašparovský vystavěl svůj debut na určité marnosti, s jakou se v životě setkává mnoho lidí. Právě proto doufá, že se diváci s některou z postav ztotožní. Do snímku se snažil vpravit alespoň setinu magického realismu ve stylu literatury Gabriela Garcíi Marquéze. „Chtěl stvořit svým způsobem snový, v tom podstatném ale velmi pravdivý a upřímný film, tedy něco, s čím má česká kinematografie minimální, spíš žádnou zkušenost,“ popsal dramaturg Filmového centra České televize Jaroslav Sedláček.

Na plátně se tak rozehrává množství osudů, jejichž náplň může být sice až absurdní, díky hercům se z ní však stává uvěřitelné svědectví nešťastných životů.

Film vznikl v koprodukci České televize.