Běž, chlapče, běž – emotivní, ale nevydírající válečná road movie

Musí být silný a statečný, protože jinak nepřežije! Nesmí to nikdy vzdát, zapomenout, jak se jmenuje a že je příslušníkem národa, jemuž tahle válka hrozí vyhubením. Nesmí se zastavit nebo zemře! Musí to dokázat, protože jinak by oběť jeho táty byla zbytečná

Je chladná a ponurá zima, ve které se horký a krutý válečný rok 1942 přehoupl do dalších, neradostných let, jež lidem v těchto končinách ještě nepřinesou nic dobrého. Studený vítr nesmlouvavě proniká holými větvemi zmrzlých stromů a neúprosně útočí na malé klubko života, které se chvěje v iluzorním závětří padlého kmene. Jako by v něm devítiletý Srulik Fridman alias Jurek Staniak, jenž před nějakými šesti měsíci uprchl z varšavského ghetta, hledal teplo a bezpečí lidské náruče, z níž ho tato válka nemilosrdně vyrvala. Nebo jako by tu chtěl usnout, unavený neustálým bojem o svůj zraňovaný život, a úlevně se propadnout do prázdna. Ale on ví, že právě tohle nesmí! A tak se znovu zvedne a běží dál bílou vánicí zasněženým polem, ztracené, hladové, promrzlé a vyděšené dítě, které muselo předčasně dospět a brutálně zestárnout, aby téhle hrůze dokázalo čelit – aby přežilo.

Jen málokdy se stane, že by vás hned úvodní záběry filmu tak dostaly (a pak už nepustily) a současně pronikavě signalizovaly, že budete sledovat ohromující a uchvacující lidský příběh, který s vámi otřese a zároveň si vás podmaní, jenž bude navíc vyprávěn sugestivní a oslovující filmovou řečí, jaká dnes již není zas až tak často k vidění.

Téma holocaustu je (právem) věčné a má mnoho tváří a podob, z nichž některé se mohou i lehce přiživovat na vděčné látce, kde je záslužný již fakt, že byla reflektována. Tvář, kterou nabízí tenhle chlapec, běžící z posledních sil (jen on sám ví, kde je bere) svůj závod o život, je ovšem naprosto nepřehlédnutelná, podmanivá svojí nedospělou heroičností a pravdivá svým autentickým předobrazem.

Německý režisér, scenárista a producent Pepe Danquart totiž v tomto případě sáhl po knize Uriho Orleva (jenž ledacos z toho, o čem píše, sám ve varšavském ghettu také zažil). Ostatně i jeho hrdina má v tomto případě autentický background a ten, jenž tímhle vším prošel, se nakonec objevuje v závěrečné sekvenci snímku, která tak zdánlivou fikci posouvá do roviny ekranizované skutečné události, jež nabývá až podoby dramaticky aranžovaného, válečného „dokumentu“.

A jakkoli tu jsou k vidění standardní klišé (viz ztracený pejsek se zlomenou packou) a slyšet prázdné repliky typu „Židé jsou také lidé“, příběh má takový neutuchající a do duše bušící drive, že mu tyhle prkotiny dokážete bez problémů odpustit.

Když vidíte Srulika, jak se brodí bažinami před smečkou nácků a jejich vlčáků, drží se při životě pojídáním syrových hlemýžďů, je jako dárek věnován milence německého velitele či v nemocnici, kde mu ještě včera mohli zachránit ruku, dnes bojuje o svůj život, posílá vás tahle nálož osudových ran do kolen. A zároveň s respektem sledujete profesionální práci režiséra Pepeho Danquarta s talentovanými malými sympaťáky, dvojčaty Kamilem a Andrzejem Tkaczovými.

Tihle dva neuvěřitelně přesvědčiví sympaťáci naložili netriviální figuru vším a všemi pronásledovaného Srulika Fridmana na svá dětská bedra a s jistotou, přesností a nadhledem ztvárnili na střídačku (aby se natáčení neprotahovalo, neboť s dětskými herci nelze pracovat déle než šest hodin denně) všechny její bolestné nuance a odstíny. A tak dva malí úžasní bráchové s přehledem válcují zbývající casting spíše jen zhruba nahozených postav a postaviček, s nimiž se potkávají, rozcházejí a míjejí na své překážkové běžecké dráze, jejíž hodně vzdálený cíl je ještě pořád za horizontem, kam nedohlédnou – někde tam, odkud Srulik vyšel a kam by se měl vrátit.

Běž, chlapče, běž je pravdivý, emotivní, lacině nevydírající, jednoduše a citlivě odvyprávěný a krásně nasnímaný film, se silným, autentickým příběhem, propracovaným vizuálem, podmanivou atmosférou a vynikajícím výkonem ústředních protagonistů (kteří se netradičně dělí o ústřední postavu). Je to nevšední opus, v němž ústřední hrdina ušel hodně dlouhou a nesmírně složitou a vyčerpávající cestu, na jejímž konci se bude muset ještě rozhodnout, kudy a s kým půjde dál. Do našich kin tak nenápadně vstupuje oslovující filmové představení, jež je stejně dojemné jako heroické – film, jakých se netočí mnoho a který byste si proto neměli nechat ujít!

LAUF JUNGE LAUF / BĚŽ, CHLAPČE, BĚŽ. Německo/Francie/Polsko 2013, 112 min., české titulky, přístupný, 2D. Režie: Pepe Danquart. Scénář: Heinrich Hadding (podle literární předlohy Uriho Orleva). Kamera: Daniel Gottschalk. Hudba: Stéphane Moucha. Hrají: Andrzej Tkacz / Kamil Tkacz (Srulik Fridman / Jurek Staniak), Rainer Bock (důstojník SS), Elizabeth Dudaová (Magda), Jeanette Hainová (paní Hermanová), Itay Tiran (Mosche), Grazyna Szapolowskaová (Ewa Staniaková). V kinech od 3. července 2014.