William Friedkin: Většina filmů je jako láhev Coca-Coly

Karlovy Vary - I kdyby po Vymítači ďábla a Francouzské spojce nic nenatočil, stačilo by to. „Jeho filmy jsou větší masakr než zápas Brazílie s Německem,“ srovnal tvorbu Williama Friedkina s fotbalovým debaklem moderátor Marek Eben. Uváděl středeční večerní projekci Friedkinova snímku Mzda strachu na festivalu v Karlových Varech, spojenou s předáním Křišťálového glóbu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. 

Mzdu strachu natočil Friedkin v sedmdesátých letech, po oscarových titulech Vymítač ďábla a Francouzská spojka. Sám v pamětech přiznal, že tehdy nebyla pokora a skromnost jeho silnou stránkou, když se rozhodl natočit novou verzi snímku, kterou v roce 1953 režíroval H.-G. Clouzot. K francouzskému tvůrci choval Friedkin obdiv, přiznává, že jej více ovlivnila evropská tvorba než americká.

„Snímky Antonioniho, Felliniho, Alaina Resnaise,“ zmínil některé z nich. Do režisérů s vlivem na svou generaci zařadil i Jiří Menzela. "V roce 1966 jsme viděli Ostře sledované vlaky, o dva roky přišlo pražské jaro. Ten film tvůrce mé generace velmi inspiroval, ukázal nám, jak je důležité mít svobodného ducha. V roce 1968 se z nás všech stali Češi, cítili jsme solidaritu s Československem," říká Friedkin.

V digitálně restaurované podobě byl Menzlův snímek letos promítán ve slavnostní premiéře na karlovarském festivalu. Restaurováním prošla i Friedkinova Mzda strachu, který je prý jeho nejoblíbenějším kouskem z vlastní filmografie. Přestože agresivní existenciální thriller u kritiků stejně oslavné ódy jako jeho předchozí filmy nevyvolal. Navíc vstoupil do kin v nešťastnou dobu a tak trochu padl za oběť hysterii kolem Hvězdných válek.

Mzda strachu
Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Uplynulo sedmatřicet let a vše je jinak. Drama o čtyřech zoufalých mužích, kteří se nechají naverbovat na pekelnou třísetkimoletrovou cestu s nákladem nitroglycerinu, doceňují především současní diváci. "Většina filmů je na jedno použití - jako láhev Coca-Coly. Vypijete ji, užijete si její chuť a zahodíte. A o většině filmů, i o těch velmi úspěšných, už nikdy neuslyšíte. Možná až v příští generaci. Mzda strachu se nadechla k novému životu. Ti, kdo si jí váží, se v době, kdy jsem snímek natočil, ještě nenarodili. Mzda strachu je můj nejúspěšnější film v tom smyslu, že jsem ho udělal přesně tak, jak jsem zamýšlel," nechal se slyšet Friedkin.

Do světa kinematografie vstoupil v roce 1962 dokumentem Lid vs. Paul Crump. „První film jsem natočil, abych zachránil muže, kterého čekal trest smrti. Měl za vraždu skončit na elektrickém křesle, já byl ale přesvědčen o jeho nevině. Je třeba vědět, že to byl černoch a v té době policie černochy utlačovala,“ vysvětlil Friedkin svou motivaci vzít do ruky kameru. „Než jsem se o tom příběhu doslechl, režíroval jsem přímé přenosy, s filmem jsem neměl žádnou zkušenost, ale natočil jsem ho, abych zachránil život - a to se povedlo.“ Tehdy prý pochopil, jakou má film moc, a rozhodl se ve filmování pokračovat. 

49. MFF Karlovy Vary: prezident festivalu Jiří Bartoška předává Křišťálový glóbus za přínos kinematografii Williamu Friedkinovi
Zdroj: ČTK
Autor: Vít Šimánek