Goldoniho Lhář je motorkář

Sedmou premiérou Divadelního léta pod plzeňským nebem je komedie Carla Goldoniho Lhář v hlavní roli s Romanem Zachem. Její režie se ujal umělecký šéf Západočeského divadla v Chebu Zdeněk Bartoš. Scéna Divadelního léta se, stejně jako v loňském roce, nachází přímo v centru města, na náměstí Republiky.

Zdroj: Divadelní léto pod plzeňským nebem

Divadelní léto pod plzeňským nebem přináší každoroční unikátní zážitek inscenacezasazené do specifických městských kulis. Tradičně také uplatňuje spolupráci plzeňských herců s pražskými. Náměstí republiky se nyní stalo působivou scenérií zmodernizované klasicistní komedie, odehrávající se v Benátkách. Archetyp lháře podle režijního záměru a v podání Romana Zacha dostává podobu floutka v kožené bundě na motorce. Hlavní představitel se kvůli němu k divadlu vrátil po rok a půl dlouhé pauze.

Plzeňský Lhář je oděn stylem přelomu padesátých a šedesátých let 20. století. Scéna Pavla Kodedy spojuje důmyslný víceúrovňový systém můstků, kanálů a gondol, pořízených natřením kajaků a kanoí načerno. Základem dekorace jsou látkové reklamní plochy, zejména plakát k ikonickému Felliniho filmu La Dolce Vita. Italskou módní vlnu šedesátek sledují i kostýmy Andrey Králové. Kapela či gondoliéři zůstávají věrni klasickému benátskému vzhledu pruhovaných trik, škrabošek a slamáků.

Lhář
Zdroj: Divadelní léto pod plzeňským nebem

Hudba Matěje Kroupy navozuje pravou benátskou idylu. Živý doprovod tvoří kytara, kontrabas, saxofon a bicí. Zpívá se italsky i česky, k serenádám dámy popíjejí vínko, kouří dýmku a ze zdánlivého bezpečí balkonu koketují s nápadníky. Lelio (Roman Zach) bezprostředního svůdníka nezapře od první chvíle, kdy rebelsky přijede na Vespě a políbí neznámou divačku v první řadě. Hlediště se hned chytí. „Ty vodní skútry mě rozčilují,“ komentuje pohotově Zach, když zrovna zatroubí auta na náměstí.

V sevřené poloaréně s pěti sty místy je dobře vidět i slyšet, ozvučení mikroporty přináší výhodu svobodného pohybu herců. K fyzicky nejdynamičtějším místům patří lezení na balkon nebo plavba po kanále. Podobně jako je přítomnost vody a dřevěného mola atraktivní třeba v Rozmarném létě pražského Divadla v Celetné, fungují zde dobře momenty projížděk gondolou, chvíle, kdy se muži srdnatě vrhají do vody, aby svou vyvolenou okouzlili coby kavalíři. Kouzelně působí rovněž mobilní trh, kdy mladíci s dřevěnými bedýnkami plnými zeleniny a květin pobíhají jevištěm.

„Krása a lež jsou mi bez hany, neboť je celý svět vylhaný,“ konstatuje Lelio, podporován věrným sluhou - divácky (i z televizních reklam) populárním Tomášem Jeřábkem (Arlecchino). „Tohle není lež, ale usnadnění věci,“ zmiňuje podvodník Lelio v dalším kontextu a přes veškerý nadhled veselohry cítíme, co by mělo aktuálně vítězit nad jakýmkoli komplotem. Akcentuji i šarm a energii Miloslava Mejzlíka v roli Leliova otce a temperament s jadrným humorem Colombiny, služky doktora Balanzoniho (Bronislav Kotiš), v podání Diany Tonikové. 

Na Lháři bych změnila jediné, a to jeho délku, trvá totiž i s přestávkou téměř tři hodiny. Podle překladu Rudolfa Součka - a s přihlédnutím k adaptaci Miloše Hlávky - původní hru upravili režisér Zdeněk Bartoš a dramaturgyně Marta Ljubková. Pohybovou spolupráci měla na starosti Adéla Stodolová. V komedii účinkují: Roman Zach, Tomáš Jeřábek, Miloslav Mejzlík, Bronislav Kotiš, Malvína Pachlová, Klára Krejsová, Diana Toniková, Marek Adamczyk, Petr Konáš, Zdeněk Rohlíček, Daniela Šišková, Zdeněk Lahoda, Martin Zahálka ml. a David Kovář.

Lhář / Roman Zach
Zdroj: Divadelní léto pod plzeňským nebem

Režisér inscenace Zdeněk Bartoš o Lháři: Původní Goldoniho komedie Lhář je moralita z poloviny 18. století o tom, že lhát se nemá. My jsme ji zkřížili s úpravou Miloše Hlávky z počátku čtyřicátých let minulého století, který hru pod názvem Benátská maškaráda posunul k jakémusi bláznivému karnevalu „mimo všední čas“. Hlavní hrdina je tam trochu básník, trochu sukničkář, ale hlavně lhaní je pro něj zábavná kratochvíle, duchaplné nápady mají odhánět nudu a šeď každodennosti. Vizuálně a hudebně jsme komedii zasadili do druhé poloviny padesátých let v Itálii, maximálně začátku šedesátých, tedy zlatého věku italského filmového neorealismu a klasických černobílých komedií (jako je třeba Rozvod po italsku). Doba, která měla styl, nenucenou eleganci, zároveň pulsovala rokenrolem a mladou vzdorovitou energií.


Za tímto titulem se do Plzně můžete vypravit ještě 10. a 11. července, vždy od 20:30h. Poté vás na náměstí Republiky v režii Viléma Dubničky od 14. do 20. července čekají Tři mušketýři s Janem Přeučilem v roli kardinála Richelieu a s Kristýnou Leichtovou jako Mylady.