Zemřela Lauren Bacallová, kráska z filmů s Bogartem

Los Angeles – Ve věku 89 let zemřela americká herečka Lauren Bacallová, která je divákům známa především z noirových filmů 40. let se svým tehdejším manželem Humphreym Bogartem. O její smrti informovala Bogartova rodina. K nejoceňovanějším výkonům Bacallové patří role ve filmu Dvě tváře lásky, za niž byla nominována na Oscara. Zlatou sošku však získala herečka, jejíž kariéra trvala přes půl století, až před pěti lety za celoživotní dílo. 

Americká filmová a divadelní herečka a modelka, známá svým chraplavým hlasem a vášnivým vzhledem, se narodila v Brooklynu v roce 1924 jako Betty Joan Perskeová. Hned v prvních letech své kariéry se stala hvězdou. To už používala matčino jméno, jež přijala po rozvodu rodičů. 

V Hollywoodu se jako čerstvá dvacátnice objevila po Bogartově boku v raně poválečných filmech Hluboký spánek a Temná pasáž, které jsou považovány za klasická noirová díla. V té době se také stala Bogartovou manželkou. Žila s ním až do jeho smrti v roce 1957. Měli spolu dvě děti. Podruhé se vdala za herce Jasona Robardse, se kterým žila v letech 1961–69. Pak jej opustila, údajně kvůli jeho alkoholismu. Měla s ním syna, který je rovněž hercem.

Později účinkovala i v komediích jako například Jak si vzít milionáře, kde hrála s Marilyn Monroe. Známá je i její role ve Vraždě v Orient Expresu. Nominaci na Oscara a Zlatý glóbus si vysloužila až více než půlstoletí po svém filmovém debutu za Dvě tváře lásky v roce 1996, kde ztvárnila autoritativní matku Barbry Streisandové.

Bacallová: Legendy jsou součástí minulosti. Radši mám přítomnost

Zlatou sošku však získala herečka, jejíž kariéra trvala přes půl století, až před pěti lety za celoživotní dílo. Stala se živou legendou, a mluvil tak o ní i Americký filmový institut. Ona sama za to ale nebyla vděčná, což potvrdila i v rozhovoru s Larrym Kingem před devíti lety. „Nemám ráda škatulky. Být legendou znamená odejít ze světa,“ prohlásila s tím, že legendy jsou součástí minulosti, kdežto ona sama preferuje přítomnost.

Původně přitom Bacallová snila o divadle. „Když se zvedne opona, jeviště je vaše. Je na vás říct publiku to, co mu chtěl říct autor hry, a bezprostředně získat jeho reakci,“ řekla v již zmíněním interview. „Filmy jsou skvělé a báječné, když jsou dobré, ale vidíte je až šest měsíců poté, co je dotočeno, a nikdy předem neznáte jejich finální podobu, protože ta je v rukách režiséra.“