Kam oko dohlédne, je domácí násilí

„Nemám pod kontrolou svoje peníze. Nejhorší jsou ty situace, kdy se musím o peníze prosit. Já mám sedmileté dítě, tohle mě neskutečně ponižuje. To děcko má vyšší kapesné než já,“ stěžuje si jedna z hrdinek inscenace Kam oko dohlédne. Zdánlivě úspěšná žena je zcela v područí svého manžela, který ji ponižuje a kontroluje celý její život.

„Těch příběhů jsme nasáli víc a z nich upekli takové tři pilíře, které hrajeme,“ vysvětlil Jiří Honzírek. Takzvanou Intelektuálku tak ještě doplňuje příběh Zrající – seniorky, již chce dcera vystrnadit z bytu – a Zbité – mladé matky, kterou manžel dostane až do nemocnice. „Odsoudili ho na dva roky. Ale to vydržím, pak už bude dobrej,“ přemítá postava a demonstruje tak to, jak je pro oběti složité se z domácího násilí dostat.

„Překvapilo mě, jaký je často problém identifikovat oběť a identifikovat, co jí skutečně je. Přijmout tu roli, že jsem hadr a že jsem oběť něčí zvůle, je vlastně pro ně strašně ponižující,“ myslí si Honzírek.

Podle odborníků se výskyt násilí v českých domácnostech zřejmě příliš nemění, přesná čísla ale neexistují. Jednotlivé poradny pro oběti si vedou vlastní záznamy, do policejních statistik se dostanou jen nahlášené trestné činy. „V zásadě se z toho dá jen usuzovat, jaký je výskyt domácího násilí. Pravděpodobně je mnohem větší, než jak se o něm dozvídáme,“ varovala ředitelka poradny Persefona Jitka Čechová, jejíž organizace byla iniciátorem vzniku divadelní inscenace. Odborníci ale tvrdí, že oběti do poradenských center přicházejí informovanější než dřív. I tomu má nové představení pomoci. V premiéře jej divadlo Feste odehrálo 9. září.