Praha – Na Staroměstské radnici byla otevřena výstava akvarelů předního českého výtvarníka Tomáše Císařovského. Název Žlutá skvrna odkazuje na původní význam pojmu, označující fyziologický bod v lidském oku, kde je nejostřejší vidění. Přestože jsou v expozici zahrnuty i krajiny, Císařovského doménou je figurální malba, které se vedle portrétu věnuje od konce osmdesátých let. Klíčovým tématem jeho figurálních akvarelů je člověk sám. Výstavu na Staroměstské radnici lze navštívit od 15. září do 21. listopadu.
Žlutá skvrna ostře nahlíží do nitra Tomáše Císařovského
„Výstava akvarelů na radnici provázená katalogem s textem Karla Srpa představuje autorovu tvorbu z jiného úhlu a otvírá návštěvníkům možnost nahlédnout zblízka do tvůrčích procesů odvíjejících se v pracích posledních let. Na rozdíl od obrazových cyklů vznikajících tradiční technologií olejomalby, která dovoluje promyšlenou výstavbu obrazu, je akvarel rychlejší a bezprostřednější. Technika akvarelu aktivuje okamžité rozhodování a uvolňuje zasuté vrstvy podvědomí, umožňuje tvorbu 'z jedné ruky na čisto',“ uvedla výstavu její kurátorka Olga Malá.
"Akvarel považuji za geniální techniku, která mne osvěžuje, otevírá cestu, děje se. Je to vlastně nejstarší umělecká technika, neboť jejím základem jsou už nástěnné malby v jeskyních. Když pochopíte, co jednotlivé složky – papír, barva, voda – spolu dělají, otevřou se vám neuvěřitelné možnosti. Klasická technologie v oleji je natolik pracná a zdlouhavá, že nezřídka umělec někde uprostřed procesu tzv. vyhasne, což se stávalo i mně. Toto nebezpečí u techniky akvarelu mizí, a naopak nutí k soustředěnosti a koncentrované rychlosti práce. Oproti obrazu, kde je nutné všechno umalovat, má akvarel obrovský prostor pro náhodu, vyžaduje okamžitou korekci,“ osvětlil svůj výběr výtvarné techniky Císařovský.
Reportáž Jiřího Svobody (zdroj: ČT24)
„Nejstarší akvarely s výrazným barevným pozadím mají přímou souvislost s jeho olejovými malbami. Dokládají tak poněkud paradoxní vývoj, obvykle jsou akvarely - skicy chápány jako určitý provizorní předstupeň 'definitivnějších' olejů, u Císařovského je to chronologicky opačné, jako by oleje předcházely akvarelům, od malby se dostává k akvarelům. Později se však vazby k olejům stále více uvolňují a akvarely nabývají větší autonomii, barevné pozadí je eliminováno ve prospěch provzdušnění, jakoby bezčasí a zvláštní neukotvenosti, vše se zdá labilní, plynoucí, pomíjivé, odplouvající. Nicméně s 'obráceným postupem' souvisí fakt, že charakteristickým východiskem autorova ojedinělého souboru akvarelů zůstává barevná skvrna,“ doplnila Olga Malá.
Výtvarník dále při vernisáži prozradil, že nahota na posledních jeho dílech je novinkou. „Akty jsem se naposledy zabýval na akademii, kde se mi to dokonale zprotivilo. Vytvářet obrazy podle profesionální, unavené modelky mi přišlo tak nezábavné a neosobní, že jsem se pak léta nahotě záměrně vyhýbal. Jenže po letech se stal zase opak. Jednou jsem maloval postavu v trenýrkách, a uvědomil si, že ruka už jede naprosto automaticky. Už jsem to měl tak naučené, že mě to náhle přestalo bavit a vrátil jsem se k samotné podstatě postavy, tedy k nahotě.“
Autor koncepce této výběrové přehlídky Karel Srp uzavírá vstupní komentář slovy: "Místo k autorovi se akvarely obracejí ke stavu dnešní společnosti. S čím dál tím více náročnými náměty si lehce pohrává, plyne s nimi, nechá se jimi unášet, přizpůsobuje si je, dostává se nad ně jako pozorovatel, jenž je i není jejich součástí; jsou mu blízké i vzdálené zároveň.“
V rámci výstavy vychází i publikace Žlutá skvrna(vydavatel: Nakladatelství Arbor vitae a Galerie hlavního města Prahy). Knížka akvarelů je uzavřena anglickým resumé a soupisem samostatných výstav Tomáše Císařovského.
Některé akvarely Tomáš Císařovského z výtvarného deníku po Sicílii naleznete též v on-line knize Marie Schön Potkala jsem Sicílii, která byla publikována na irternetovém Portále ČT24. se svou „generační příslušností a dobou nástupu na českou scénu“ řadí k protagonistům skupiny umělců, kteří do českých dějin umění vešli ve znamení neoficiálních výstav pořádaných v osmdesátých letech 20. století v alternativních prostorách, tzv. Konfrontací. Z širšího proudu umělců ovlivněných neoexpresivní estetikou nové vlny se záhy vyčlenil jako silná osobnost, která bez ohledu na módní umělecké trendy systematicky pracuje na rozvoji vlastních přístupů k problematice tradičního malovaného obrazu. Do povědomí kulturní veřejnosti se Císařovský zapsal svými malířskými cykly se silnou „příběhovostí“ vztahující se k českému prostředí, minulosti i současnosti. Připomeňme známý masarykovský cyklus a legionářský cyklus zaměřené na období v dobách totality zpravidla zamlčované a dezinterpretované, které autor evokuje prostřednictvím příběhů z rodinné historie (Z deníku dědy legionáře, 1988) nebo vzpomínek oficiálních kultovních osobností (V knihovně, 1989). K dobově aktuálním tématům se vztahovala portrétní série představitelů „zrestituované“ české šlechty Bez koní, (1994 – 1996) i konvolut obrazů Promlčená doba, zachycující esa normalizační popmusic.Tomáš Císařovský (1962)