Moskva – Ve věku 97 let zemřel herec a režisér Jurij Ljubimov, který byl jednou z nejvýraznějších osobností evropského divadla 20. století. U Ljubimova se učil třeba herec a písničkář Vladimir Vysocký. Nejen do uměleckých dějin se významně zapsal také jako zakladatel proslulého protisovětského divadla Na Tagance.
Zemřel režisér Jurij Ljubimov, legenda ruského divadla
Ljubimov celý život provokoval – sebe, druhé i státní moc (zdroj: ČT24)
Režisér Ljubimov založil legendární divadlo Na Tagance v roce 1964. Dlouhá desetiletí ho také osobně řídil. Tato moskevská scéna uváděla inscenace, jež svým protirežimním laděním neustále provokovaly sovětské úřady. Režisér Ljubimov byl tehdy na vrcholu slávy – na jeho hry se stály několikadenní fronty, vstupenky se prodávaly pod pultem.
Neustálé zákazy jednotlivých představení, ale také nekompromisní občanský postoj samotného režiséra nakonec vedly k propuštění z divadla a posléze v roce 1984 zbavení sovětského občanství a čtyřleté nucené emigraci. Stalo se tak během jeho pobytu v Británii, kdy poskytl rozhovor pro deník The Times, ve kterém kritizoval sovětskou kulturní politiku.
Poté, co musel Jurij Ljubimov opustit vlast, režíroval po celém světě, tentokrát ale jako izraelský občan. Vrátit se směl až po nástupu Gorbačova a jeho perestrojky v roce 1988.
Syn písničkáře Vladimíra Vysockého Nikita při představení Taganky
I přes nucený odchod z Ruska byl Ljubimov stále hlavou Taganky. Důvodem, proč nakonec z divadla, které založil a řídil téměř padesát let, odešel, byly neshody s herci, jež vyvrcholily v roce 2011 během hostování Taganky v Praze. Herci tehdy prohlásili, že budou hrát, pouze pokud dostanou údajně zadržované honoráře. Ljubimov jim je vyplatil a současně oznámil, že v divadle končí. Považoval herce za lenochy, kterým jde pouze o peníze. Sami herci zase tvrdili, že příčinou sporů byl sám Ljubimov, který si prý počínal jako despota. Herce prý často ponižoval a zesměšňoval. „Nepovažuji se za tyrana, spíš si myslím, že jsem dost měkký. Ale věřím v disciplínu, a to nejen v divadle,“ říkal o sobě.
Tento držitel řady prestižních mezinárodních ocenění se proslavil zejména inscenací Hamleta s Vladimirem Vysockým nebo Puškinovým dramatem Boris Godunov. Ljubimov se nevěnoval pouze činohře a působil po světě také jako operní režisér. Měl na starosti například světovou premiéru opery Luigiho Nona Když byl úsvit láskou ztěžklý v milánské La Scale.
Po sametové revoluci několikrát navštívil se svým divadlem Českou republiku. „Mám rád vaši zemi. Vážím si a cením českého prezidenta (Václava Havla). Sympatizuji s vašimi lidmi, s tím, jak ubránili svou nezávislost,“ prohlásila legenda evropského divadla.
Veřejnost se bude moci se slavným režisérem rozloučit ve středu v moskevském Vachtangovově divadle, kde před sedmdesáti lety Jurij Ljubov začínal jako herec. Ve stejný den se bude konat také pohřeb na Donském hřbitově, kde je pochován například slavný spisovatel Alexandr Solženicyn.
Jurij Petrovič Ljubimov se narodil 30. září 1917 v Jaroslavli. Jako pětiletý se s rodiči přestěhoval do Moskvy, matka i otec později skončili v stalinských žalářích. K divadlu se dostal v 30. letech, když studoval na akademiích, jež zřizovaly známá avantgardní scéna MCHAT-II nebo Vachtangovo divadlo. Na těchto dvou scénách také ztvárnil své první role. Poté sloužil v armádě, nejprve se zúčastnil rusko-finské války, poté byl během druhé světové války členem armádního uměleckého souboru. Po válce se vrátil do Vachtangova divadla, kde v roce 1959 debutoval jako režisér. Do třetice se do tohoto souboru vrátil loni po bolestivém rozchodu s Tagankou. Divadlo Na Tagance založil v roce 1964 a řídil ho až do roku 2011. V roce 1984 byl zbaven občanství a do Ruska se směl vrátit až po čtyřleté nucené emigraci. V roce 1978 se oženil s divadelní kritičkou Maďarkou Katalin, s níž měl syna Petra.