„Žádné známky života“. Veletržní palác se vrací do roku Orwella

Praha - George Orwell ve svém slavném románu 1984 mrazivě přesně popsal fungování totalitního režimu. Ve stejném roce vytvořil výtvarník Jiří Sozanský v torzu vyhořelého Veletržního paláce neveřejný umělecký projekt, inspirovaný právě Orwellem. K orwellovskému tématu se vracel i v pozdější tvorbě, soubor jeho prací ode dneška vystavuje Národní galerie, nyní už veřejně, v prostorách Veletržního paláce.

Veletržní palác byl za první republiky centrem obchodu, po válce zde sídlily firmy, které obchodovaly se zahraničím, třeba Tuzex nebo Strojimport. 14. srpna 1974 ale palác zničil požár a z budovy zbylo jen torzo. Mělo být zbouráno, k demolici nakonec nedošlo. „Prověřovaly se různé možnosti: terminál aerolinií, obchodní centrum, úřadovny národního výboru, poliklinika, koleje, ten palác se krájel jako dort,“ popisuje diskuse o využití zcela zničené stavby autor aktuální výstavy Jiří T. Kotalík.

Po mnoha sporech nakonec palác získala Národní galerie, proměna torza jedné z prvních pražských funkcionalistických staveb ve výstavní prostory trvala více než dvě desetiletí, místo pro umění se z ní stalo až v roce 1995. Jiří Sozanský se do uzavřeného Veletržního paláce dostal deset let po požáru na pozvání autora rekonstrukce, architekta Miroslava Masáka. Své aktivity už tehdy soustředil do neobvyklých míst a prostorů, kupříkladu do Malé pevnosti v Terezíně nebo do likvidovaného města Most.

„Několik let byla zahalena igelitovými celtami, v naprostém tichu, nic se tady nedělo, žádné známky života, působila jako prapodivné momento,“ vzpomíná Sozanský na dojmy z budovy. „Od prvního momentu, kdy jsem do domu vstoupil a prošel si ho, jsem jím byl prostě fascinovaný,“ přiznává. Genius loci jej inspiroval k výtvarnému projektu spojenému s performancí, poloutajené akce se natáčely, nejprve ve spolupráci s Evaldem Schormem, později s kameramanem a dokumentaristou Jaroslavem Kučerou. Videoprojekce jsou součástí aktuální výstavy.

Inspirací byl Sozanskému Orwellův román 1984, který se k němu dostal v samizdatovém překladu. „Orwell formuloval to, co jsem věděl matně a čemu dobře rozuměl každý, kdo měl nějakou zkušenost s represivním aparátem tehdejšího režimu - stísňující realitu normalizace. Když se po převratu otevřely archivy bezpečnostních složek, zjistil jsem, že vlastně popsal, co se tu odehrávalo v padesátých letech a o čem jsem měl tehdy jen dílčí informace,“ vysvětlil výtvarník.

Opuštěná budova svou atmosférou stísňujícímu pocitu z orwellovského tématu dobře odpovídala. „Apokalyptická ruina se zkrouceným železem, mrtvými holuby a zatopenými sklepy,“ doplnil historik umění Jiří T. Kotalík, autor současné Sozanského výstavy. Tu výtvarník věnoval kurátorově otci Jiřímu Kotalíkovi, jehož byl žákem a který se ve funkci ředitele Národní galerie (1967–1990) „významně zasloužil o znovuvzkříšení Veletržního paláce pro službu umění“.

Původní Sozanského projekt, jenž tehdy nemohl být veřejně prezentován, na výstavě dokreslují fragmenty zachované dokumentace projektu rekonstrukce z roku 1984 a doplňují Sozanského malby, fotokoláže a plastiky, odkazující nejen k Veletržnímu paláci, ale i šířeji k orwellovskému tématu totality. Mezi exponáty je například model památníku obětem totalitních režimů, který Sozanský nikdy neměl v úmyslu realizovat. Jeho základ tvoří skelet vyhořelého Veletržního paláce.

V zrekonstruované budově začíná 1984 - rok Orwella 22. října a potrvá do 8. února příštího roku. Je součástí čtyřicátého výročí požáru Veletržního paláce a zahrnuje i doprovodný program, od projekcí filmů FAMU z 80. let po diskuse s historiky.