Jedna mrtvola za minutu. John Wick je zaslouženě sólistou krvavého baletu

Ukradli mu oblíbený Ford Mustang. Zabili mu milovaného bígla. A parádně ho tím naštvali. Když se hodně rozzlobí, bude hodně zlý. A bude to hodně bolet a funebrácká parta čističů nebude vědět, kam dřív skočit. Jen debil z ruské mafiánské rodiny, jako je Iosef Tarasov, zduřený vlastní nedoktnutelností a sjetý zkaženou trávou, mohl udělat takovou kravinu. Dát elitnímu zabijákovi Johnu Wickovi s bojovou přezdívkou Baba Jaga důvod, aby se vrátil zpátky.

Fanklub čistého akčňáku bude vrnět blahem. Jednoduchý, přehledný a svým způsobem řídký je ústřední revenge motiv, na němž je vystavěn scénář téhle modelové akční vypalovačky. Skrze téměř permanentní, explozivní a neutuchající akci vypráví o návratu smrtonosné zabijácké legendy, která udělala pořádný průvan v newyorském podsvětí, kde (na nějakou dobu) významně snížila počet rusky hovořících mafiánů.

John Wick to sice před časem zabalil, ale je zase zpátky a neomylně, neboť většinou z bezprostřední blízkosti dělá díry do hlavy svým protivníkům, kteří na něj evidentně nemají a po desítkách odcházejí do věčného limbu. Tahle vyvražďovačka, která je kapacitně někde na úrovni posledního Ramba, musí odsejpat a žádný hajzl, který se Johnovi postaví do cesty, nesmí dlouho prudit, aby se za devadesát šest minut stihlo naporcovat devadesát pět mrtvol, což (po odečtení titulků) činí s poctivým průměrem jedna za každou minutu stopáže z Johna Wicka špičku v likvidačním akčním žánru.

Akčňák podle kaskadérů

John Wick je ilustrativním příkladem toho, jak (dobře!) to dopadne, když se na režijní křeslo posadí zkušený a omlácený kaskadér, jakým Chad Stahelski nepochybně je, a bez průtahů přizná, že jeho základním narativním prostředkem je akce. A dlužno poznamenat, že je to v tomto případě akce brilantně, přehledně a profesionálně aranžovaná i natočená, sugestivně noirová, působící dojmem, jakoby sem byla přenesená z komiksu nebo počítačové hry.

Stručně řečeno: čirá, na plný plyn odpálená a bez brzdového pedálu akcelerovaná akce, která přivede k orgastické extázi každého fundamentálního fanouška žánru, který se nebude samoúčelně hnípat v logických nonsensech a hledat transcendentální přesah v triviální story a psychoanalýzu a introspekci tam, kde stačí hladký průstřel nadočnicovým obloukem, kudla v ledvinách nebo alespoň pořádná rána kladivem do zubů.

Režisér Chad Stahelski, takto elitní kaskadér, který s kámošem Reevesem spolupracoval již na Matrixu, se s ničím příliš nemaže - moc zabitých štěňat byste v hollywodské produkci nenašli (pakliže vůbec nějaké), neboť i v katastrofických opusech tu pes zpravidla přežívá. Drsné a krvavé téma nebere smrtelně vážně a to je dobře, protože tenhle nadhled, nadsázka a vtip temnému vizuálu sluší a sympaticky ho prosvětluje.

Přesnému castingu vévodí akční antihrdina Keanu Reeves, který se v žádné akční scéně (a že jich tu je!) nenechal zastupovat dubléry. Reeves již dokázal, že akci umí (viz Matrix nebo Nebezpečná rychlost), a téměř démonická postava Johna Wicka jakoby mu byla napsána přímo na tělo. Je věrohodný v přímé akci (na niž má evidentně natrénováno) i v poloze chlápka, který zažívá, jak nesnadné (nebo snad nemožné?) je svléct kůži zabijáka, a tak trochu si nalhává, že minulost nemá žádnou moc nad budoucností. Je to podařený návrat do akční polohy, při němž mu zdařile sekunduje další elitní killer Marcus Willema Dafoea (Antikrist), ruský mafiánský boss Tarasov Michaela Nyqvista (Milénium) a jeho spratek, který všechno způsobil v přesvědčivě odpudivém podání Alfieho Allena (Hra o trůny).

Krvavý balet à la Hongkong

John Wick je chvála odvázaného, brilantního a se zaujetím pro žánr natočeného akčního béčka. V klasickém revenge aranžmá, kde ani tak neujde o příběh jako o cool nabušenou akci, je tenhle hyperdynamický spektákl nabitý negativní energií, podbarvený atmosférickým soundtrackem a ilustrativně výmluvným vizuálem akčních scén, pod nímž je podepsán kameraman Jonathan Sela. Tenhle akční revenge movie se prostě povedl a k dobru mu lze přičíst i to, že upřímně táhne na akční bránu a nepředstírá (jak se to někdy stává), že je něčím jiným, než čím je.

Nabízí klasické finále ve stylu „ty, já a rukodělná řezničina“ a představuje nám slušně vystavěný svět zločinu, který má svá pravidla. Není překvapivé, že v tomto pokřiveném světě vlastně není žádná kladná postava, kromě psa, s nímž permanentním bojem omlácený John Wick odchází nočním městem vylízat si někde v ústraní utržené rány a smýt ze sebe krev poslední várky zabitých. Nevím proč, ale něco mi říká, že ho tady nevidíme naposled.

JOHN WICK. USA 2014, 96 min., české titulky, přístupný, 2D. Režie: Chad Stahelski. Scénář: Derek Kolstad. Kamera: Jonathan Sela. Hudba: Tyler Bates, Joel J. Richard. Hrají: Keanu Reeves (John Wick), Willem Dafoe (Marcus), Michael Nyqvist (Viggo Tarasov), Alfie Allen (Iosef Tarasov), Adrianne Palickiová (Perkinsová), Bridget Moynahan (Helen), Ian McShane (Winston). V kinech od 23. října 2014.