Někdy v sukni lze provlnit stojaté výtvarné vody

Galerie hlavního města Prahy uspořádala rozšířenou reprízu brněnské výstavy Někdy v sukni / Umění 90. let. Oproti Moravské galerii poskytl Dům U Zlatého prstenu v Týnské 6 - Praha 1 větší a reprezentativnější prostory, takže bylo možno úspěšnou expozici rozšířit i velkoryse pojmout v širším kontextu vývoje české výtvarné scény.

Vtáhnout diváka do souvislostí se bez potíží daří diagramu Martiny Pachmanové, který v čisté formě výtvarně působícího písma zaznamenává jména žen-umělkyň od 18. století do současnosti. Návštěvník tak v komorním prostředí točitého schodiště názorně vidí vývoj, který příznačně zprostředkovává spirálovitě stoupající počet jmen odpovídající příslušnému letopočtu.

Členitá instalace, jejíž kurátorkou je Pavlína Morganová, zabírá tři patra a představuje 14 umělkyň, které v té době vtrhly na výtvarnou scénu s novým nábojem i novými technikami. Výtvarnice začaly uplatňovat konceptuální přístup ke ztvárnění svých témat a rovněž se vrhly na experimentování s materiály. Tak nás například do specifického ženského světa vtáhne Milena Dopitová prostřednictvím svých předimenzovaných kadeřnických helem, které ve vnitřním dialogu doplňují abstraktní obrazy z cyklu Bratři Markéty Vaňkové, jež je v expozici dále připomínána i malbou na vlnitý plech či pvc.

Výraznou stopu v devadesátých letech rovněž zanechala Veronika Bromová, pracující především s fotografií. Její digitálně upravovaná díla v sobě nesou náboj, jenž oslovuje i přes uplynulá desetiletí. Totéž se dá říci o dalších významných umělkyních prezentovaného období Kateřině Vincourové, Elen Řádové nebo Michaele Thelenové, jejíž fotografie Oblékání jemně a zároveň rafinovaně odhalují ženskou intimitu i erotičnost.

„V tvorbě umělkyň 90. let se objevují dvě základní tendence: konceptuální práce s objektem či instalací a průzkum různých typů technického obrazu. Pro obě tendence je typické používání nových materiálů, často pocházejících přímo z obyčejného života, a objevování témat, která se vážou k sociálním strukturám, k prožitkům každodennosti a reflexi vlastní identity,“ přibližuje téma výstavy Morganová.

Štěpánka Šimlová - Krajina (1999)
Zdroj: GHMP

Někdy v sukni není objevnou expozicí, nicméně připomínka významného výtvarného období prostřednictvím děl výrazných umělkyň, ukazuje tvorbu plného nasazení, originality a snahy po sdělnosti, což mělo za následek velký posun ve výtvarné sféře. Celou dobře působící expozici doprovází publikace dokumentující tvorbu vystavujících umělkyň od roku 1990 až do současnosti. Zasazuje ji do širších sociologických a především umělecko-historických souvislostí. Obsahuje též rozhovory s jednotlivými vystavujícími.

Někdy v sukni / Umění 90. let - GHMP / Dům U Zlatého prstenu, 5. 11. 2014 - 8. 3. 2015. út - ne 10:00 - 18:00. Kurátorka: Pavlína Morganová. Vystavující umělkyně: Veronika Bromová, Milena Dopitová, Lenka Klodová, Martina Klouzová-Niubó, Markéta Othová, Míla Preslová, Elen Řádová, Kateřina Šedá, Markéta Vaňková, Michaela Thelenová, Štěpánka Šimlová, Kateřina Vincourová, Alena Kotzmannová a Zdena Kolečková.