Čtvrt tisíciletí: petrohradská Ermitáž má důvod k oslavě

Petrohrad - Přežila cara, revoluci i blokádu za druhé světové války. Patří k nejslavnějším muzeím a její depozitáře skrývají jednu z největších uměleckých sbírek na světě. Petrohradská Ermitáž zakončila včera velkolepé oslavy čtvrt tisíciletí své existence, mimo jiné videomappingem na půl kilometru dlouhé budově, která se proměnila v plátno pro historii muzea. Vznik úctyhodné sbírky ale nyní Ermitáž ještě připomíná výstavou. K narozeninám si také nadělila výstavu slavného malíře 20. století Francise Bacona. 

Ermitáž se řadí významem po bok pařížského Louvru, londýnského Britského muzea, madridského Prada, newyorského Metropolitního muzea či berlínského Pergamonského muzea. Nejlepší díla od nejlepších umělců - taková také byla vize, se kterou sbírku před 250 lety založila carevna Kateřina II. Veliká. Exponáty nakupovala po celé Evropě a podařilo se jí získat cenné kolekce od sběratelů i šlechticů. V její snaze pokračovali i Alexandr I. a Mikuláš I. „Carevna Kateřina postavila laťku velmi vysoko a Ermitáž se snaží a musí tu úroveň udržet,“ nechal se slyšet ředitel muzea Michail Piotrovskij.

Sbírka Ermitáže začala vznikat v roce 1764 jako soukromá kolekce, pro veřejnost byla zpřístupněna až o téměř sto let později. Po Velké říjnové revoluci v roce 1917 a dobytí Zimního paláce prohlásil Vladimir Iljič Lenin carské poklady za majetek všeho lidu a zakázal jejich rabování. Sbírky tak zůstaly uchráněny.

Muzeum se ale nevyhnulo skandálům. V roce 2006 například vyšlo najevo, že z Ermitáže po léta mizely exponáty. Ztratilo se jich 226 v přepočtu za 104 miliony korun, některé z nich nenávratně. Pachatelé s vazbami na jednu z kurátorek byli odsouzeni. Ermitáž disponuje i některými „citlivými“ exponáty, které po desetiletí oficiálně neexistovaly a byly považovány za ztracené. Jedná se zejména o válečnou kořist Rudé armády.

V šesti budovách u řeky Něvy je shromážděno přes tři miliony uměleckých děl. K tahákům expozice patří Madony od Raffaela a Leonarda da Vinciho, Sejmutí z kříže (Rubens), Hráč na loutnu (Caravaggio), Návrat marnotratného syna, Danae (Rembrandt) nebo socha Schoulený chlapec od Michelangela. Zastoupena jsou rovněž nejlepší díla Cézanna, Renoira, Gauguina, Matisse nebo Picassa. Z ruské kultury jsou nejcennějšími exponáty náhrobky, oltáře a ikonostasy ze starých kostelů. Působivá je i výzdoba v této části Ermitáže: Malachitový sál, Budoár nebo Zlatý přijímací pokoj.

Příběh vzniku sbírky vypráví Ermitáž na nově otevřené výstavě, navštívit je ji možné do 10. května příštího roku.

Na vavřínech nashromážděných cenností muzeum ale neusíná, klasiku doplňuje současnými instalacemi a videouměním a performancemi, letos například hostilo bienále současného umění Manifesta. K 250. výročí si uspořádalo výstavu jednoho z předních umělců 20. století - Francise Bacona. Dvacet pět obrazů dnes nejdražšího malíře světa pochází z několika obrazáren Spojeného království, doplňují je díla autorů, od nichž britský figurativní malíř čerpal inspiraci. Potěšit se výstavou mohou návštěvníci do 8. března.

  • Název Ermitáž pochází z francouzského slova „hermitage“, česky poustevna, tedy místo, kde se člověk mohl oddávat svým zálibám. Poustevna byla dříve budovou vedle Zimního paláce (1754 až 1761).
  • I když prostory Ermitáže jsou velkorysé (rozkládá se na 233 345 metrech čtverečních), vystavena může být jen malá část sbírek, zbytek je pak publiku skryt v depozitářích. Cesta po čtyřech stovkách výstavních sálů je údajně dlouhá kolem 20 kilometrů.
  • Ruská galerie má své pobočky i ve světě, v Amsterdamu a Benátkách, v plánu je otevření galerie v Barceloně. V letech 2000 až 2001 fungovaly pobočky v Londýně a v Las Vegas, ale zanikly.