Hobit: Bitva pěti armád – Jackson se loučí se Středozemí ve velkém stylu

Temnota se vrátila, čas elfů a trpaslíků vypršel. Možná, že už brzo nastane čas skřetů a vládce Zla Sauron si navleče vítězný prsten. Ale nepodceňujte trpaslíky! Velká bitva o Erebor, která rozhodne o dalším osudu Středozemě, začne dnes o půlnoci celosvětovou premiérou

Video V kinech má premiéru poslední Hobit
video

V kinech má premiéru poslední Hobit

Tak jsme tu znovu. Před Osamělou horou Erebor, která se tyčí k zamračenému nebi na severozápadě Divočiny, takže na ni z Temného hvozdu dobře dohlédnou lesní elfové, vedení elegantním králem Thranduilem, trpaslíci z čeledi Dlouhovlasáčů z Železných hor, v jejichž čele stojí sršatý Thorinův bratranec Daín Železná noha, a skoro před nosem ji mají obyvatelé Jezerního města, kterým se potuluje lučištník Bard, jehož černý šíp záhy najde svůj důstojný terč. Kdysi se v tomhle mohutném masivu skály nacházelo trpasličí Království pod horou, které chytře obchodovalo se svými sousedy, přičinlivě hromadilo svůj zlatý poklad a obdivně vzhlíželo k srdci hory, drahokamu zvanému Arcikam. Prostě pohodovka a trpasličí veget.  

Jenomže pak na Ereboru přistál superdrak Šmak, který sem slétl z nehostinných severských pustin, sežral všechny trpaslíky, co nestačili zdrhnout, a pak nějaká dvě století hnípal na jejich zlatě. Jen občas si zaletěl do Jezerního města pro pěkně (pro)rostlou pannu. Byla to největší, nejsilnější, nejodpornější a nejnenažranější potvora svého druhu a bylo na čase, aby ji už někdo vykostil. Potomek trpaslíků z Království pod horou Thorin Pavéza, Gandalf Šedý, statečný půlčík Bilbo Pytlík a pár dalších kámošů, kteří samožerské draky nemusí, si řekli, že to prubnou, vydali se k Ereboru a začali čechrat Šmakovy šupiny. No a my jsme tam, kde jsme ve druhém díle skončili.

A začátek vypadá na pěkné maso, které vůbec nemusí dopadnout dobře. Vytočený Šmak chrlí oheň na Jezerní město, Thorin Pavéza je zblblý i oslepený (těžko říci co víc) leskem zlatého pokladu, kvůli kterému chce válčit s armádou elfů i rybářů z Jezerního města, Temný pán Sauron vypouští voje svých skřetů, doprovázených nestvůrami a netopýřími letkami, Gandalfovi jde o kejhák, Legolasovi o to, aby mu Tauriel nezahnula se zamilovaným trpaslíkem – a mezi tím vším poletuje na svých chlupatých tlapkách Bilbo Pytlík a dělá, co může, aby Dobro zvítězilo. Tohle je výživná rozehrávka, při které se rozhodně nudit nebudete, jež činí z posledního dílu vrchol hobití ságy (jež byla naporcována do tří epizod, podle pragmatického hesla „natočí se najednou, ale zkasíruje třikrát“).

Když se armády skřetů dají na pochod

To je ta chvíle, kdy je třeba spojit své síly, napráskat jim a vrátit je do prázdnoty, ze které vyšly. Ale nikdo z těch, kteří tu ten den na úpatí Ereboru zaplatili životem, a ani nikdo z těch, kdo přežili, nemohl tušit, že se pod touhle horou nebojuje naposled, protože Bitva pěti armád se odehrává více než půl stoletím před tím, o čem vypráví Pán prstenů.

Peter Jackson to zase dal a ustál vcelku oprávněnou kritiku, která upozorňovala, že rozdělení Hobita do tří epizod je příliš okatým natažením, které si nutně vybere své time outy. A to se také částečně stalo, ale doplatily na to hlavně předchozí dva díly. Filmovým světem protřelý Jackson totiž dobře ví, že poslední dojem bývá rozhodující. A tak si dal na trojce záležet, nepřeháněl to se stopáží a schoval si do ní některé spektakulární nápady (viz Legolasův běh vzhůru po bortícím se mostě), vychytávky (viz odkaz na Chodce alias Aragorna alias Viggo Mortensena, jenž na okamžik prolne Hobita s Pánem prstenů) nebo velkou bitevní scénu, připomínající tu, která proběhla u Helmova žlebu. Hobit tak Bitvou pěti armád graduje do finále, které tvoří dominantní část téhle druhé tolkienovské trilogie.

Ve srovnání se zfilmovaným Pánem prstenů je ekranizace Hobita přece jen méně ambiciózní a dechberoucí (částečně i proto, že už není tak překvapivě nová a objevná) – ve srovnání s jednotlivými epizodami Hobita pak vychází trojka jako vítězná labutí píseň, s níž se s námi chtěl Jackson rozloučit (protože další ekranizace Tolkiena je zatím v nedohlednu).

Řekl bych, že není nutné zdůrazňovat, že vymazlený vizuál, opulentní výprava a triky (které jsou sice místy poměrně viditelné) jsou standardně nadstandardní. Podobné platí i pro herecké výkony klíčových figur (jež nabízejí očekávané), kde na sebe, díky své rozporné figuře, strhává pozornost Richard Armitage, zatímco Martin Freeman si občas i jen lehce zastatuje, Ian McKellen je sice nepřehlédnutelný, ale poněkud upozaděný, Luke Evans adekvátně chlapácký, všichni elfové v čele s Orlandem Bloomem a Lee Pacem elegantní a všichni skřeti a monstra k poblinkání odporní.  

Dnes o půlnoci (ze středy na čtvrtek) to pod Ereborem a v našich multikinech vypukne. A nastane čas, kdy je třeba zemřít nebo se (v souladu s titulkem Tolkienovy předlohy) vydat na cestu zpátky. Kdo by u toho chtěl chybět? Kdo by nechtěl být svědkem poslední kapitoly legendy o Středozemi?           

THE HOBBIT:THE BATTLE OF THE FIVE ARMIES/HOBIT: BITVA PĚTI ARMÁD

USA/Nový Zéland 2014, 144 min., 2D/3D/HFR3D/IMAX. Režie: Peter Jackson. Scénář: Fran Walshová, Philippa Boyensová, Peter Jackson, Guillermo del Toro. Kamera: Andrew Lesnie.  Hudba: Howard Shore.

Hrají: Martin Freeman (Bilbo Pytlík), Richard Armitage (Thorin Pavéza), Luke Evans (Bard Lučištník), Orlando Bloom (Legolas), Evangeline Lillyová (Tauriel), Lee Pace (Thranduil), Ian McKellen (Gandalf), Cate Blanchettová (Galadriel), Manu Bennett (Azog).