Tomáš Baťa ve Zlíně už zase prodává boty. Tentokrát na divadle

Zlín – Nejen úspěšný podnikatel, ale také člověk. Zlínští divadelníci v premiéře představili inscenaci Tomáš Baťa, živý. Hru napsal a režíruje Dodo Gombár. Jde o první část volné divadelní trilogie věnované rodině Baťů a jejich odkazu.

„Když se letadlo, řízené Baťovým věrným pilotem Jindřichem Broučkem, dne 12. července 1932 odlepilo na otrokovickém letišti od země, nemohl Tomáš Baťa tušit, že mezi živými bude už jen několik sekund. Že se už nikdy nesetká se svými blízkými. My mu v divadle tu šanci dáme,“ uvedl dramaturg Vladimír Fekar, podle kterého nemají diváci čekat dokumentární divadlo ani klasické chronologické životopisné drama.

„Opíráme se o fakta, ale hledáme, co se za nimi skrývá. Za fakty a činy hledáme i emoce člověka, o jehož citovém životě vlastně až tak moc nevíme. Protože nejen fabrikou, prací a kvůli penězům živ jest člověk,“ podotkl Fekar.

Fikce se objevuje spíše v určitých zápletkách, v novém kontextu. „Ale jinak asi 80 procent vychází ze skutečnosti. Pokusíme se zamyslet nad výjimečnou energií nejenom jednoho muže, ale energií myšlenky, nebo chceme-li, konceptu. Jako autor však nehledám cesty k adorujícím ódám, láká mě možnost objevovat v tomto lidském příběhu konflikt a napětí,“ řekl režisér Dodo Gombár. „Jeho životní cesta se dnes s odstupem jeví jako velmi samozřejmá a lineární, ale to je vždy při takových příbězích optickým klamem. Jsem přesvědčený, že taková persona, jako je Tomáš Baťa, si jednoduchost ani nezaslouží.“

Hlavní roli Tomáše Bati ztvárnil Gustav Řezníček. Scéně z kulis dominuje brána do podniku, která má včetně portálů 11 metrů na šířku a šest metrů na výšku. Bránu nese šest sloupů jako ve Svitu a je dvoupodlažní. Celá kulisa váží jeden a půl tuny.

Divadlo inscenací navazuje na projekty, které se věnují regionální tematice. Na jevišti divadla už ožil například příběh slavné cestovatelské dvojice Hanzelky a Zikmunda, hitem minulé sezony byly Žítkovské bohyně. „Na Baťu se ve Zlíně nedá nenarazit, na tu energii, co člověk slyší. Začne objevovat v příběhu kontext, souvislosti s přesahem do současnosti. Rezonovalo to ve mě už dlouho, teď asi nastal ten správný čas,“ uzavřel Gombár.