Co život doopravdy je? Zeptej se táty, radí Činoherák Ústí

Ústí nad Labem - Jako ne vždy smutnou hru o smutných věcech pojal Činoherák Ústí dramatizaci knihy Jana Balabána Zeptej se táty. Ostravský autor román dopsal krátce před svou nenadálou smrtí před čtyřmi lety - a o vyrovnání se smrtí jeho i divadelní text také jsou.

Inscenací soubor dramaturgicky navazuje na dříve uvedené inscenace podle děl české literatury 20. a 21. století  - například 32 hodin mezi psem a vlkem či Kde život náš je v půli se svou poutí. Obě režíroval Filip Nuckollos, který se ujal i režie aktuálního představení. „Beru tuto inscenaci jako touhu vůbec se dobrat k tomu, co život doopravdy je,“ shrnuje adaptaci Balabánova románu.

Vydání knihy Zeptej se táty se Jan Balabán nedočkal - zemřel v den výročí otcovi smrti, s níž se právě v tomto díle vyrovnával. Emoce, které jsou se ztrátou blízkého člověka spojené, přenáší Činoherák na diváky pomocí světel, dialogů za závěsem i černého divadla. Ústecká dramatizace předlohu zjednodušila na inscenaci pro tři herce - tři sourozence, které přestavují Anna Fišerová, Matúš Bukovšan a Kryštof Rímský - a těžké téma odlehčila nadsázkou, i když se v ní stále řeší vážné věci.

Román Zeptej se táty se v anketě Magnesia Litera 2011 stal Knihou roku. „Pro mě je jednou ze zásadních knih po roce 1990, je škoda, že se Balabán dožil tak nízkého věku, protože byl jedním z největších zjevů české literatury 20. století,“ domnívá se režisér Filip Nuckollos. Balabánovu povídkovou sbírku Možná že odcházíme označily ceny Magnesia Litera dokonce knihou prvního desetiletí 21. století. I ona má svou jevištní podobu - v nastudování pražského Švandova divadla šlo o vůbec první uvedení Balabánova textu na divadle.

Možná že odcházíme mělo premiéru v březnu tohoto roku. Tvůrci při dramatizaci mimo jiné vycházeli také z románu Zeptej se táty. Na jeho adaptaci mohou lidé zajít poprvé 19. prosince do ústeckého kina Hraničář.