Bezruč jako výzva. Skupinová výstava aktualizuje slezského básníka vzdoru

Ostrava – Co mají společného malíři Jan Merta nebo Daniel Balabán, fotograf Viktor Kolář, konceptuální umělec Jiří Skála, radikální maďarský tvůrce Tomas St. Auby, herec Jiří Wimmer a další? Klíčem, který použili kurátoři skupinové výstavy v ostravské galerii PLATO Zbyněk Baladrán a Marek Pokorný, je slezský básník Petr Bezruč a jeho jedinečná sbírka Slezské písně. V jeho vzdorné poezii slyší motivy, s nimiž se potýká i současné umění. Vybrali obrazy, sochy, videa, kresby, instalace a fotografie, ve kterých cítí pokračování Bezručova tvůrčího gesta.

Kdo na moje místo? To je název jedné z Bezručových básní Slezských písní i skupinové výstavy dvaadvaceti autorů v bývalém plynojemu v Ostravě-Vítkovicích vedle vyhaslých vysokých pecí. O těch, ještě dýmýcích, je v básni také řeč. Kurátoři ale neřeší utrpení horníků sdíraných z kůže bohatými Židy. Název básně vzali jako výzvu pro umělce.

Výstava Kdo na moje místo potrvá v ostravské galerii PLATO v Dolní oblasti Vítkovice do 22. března.


„Kdo na moje místo je výzva i otázka, která tematizuje kontinuitu i diskontinuitu, identitu i ne-identitu, kterými se vyznačuje postavení umělce a umění ve společnosti,“ vysvětlovali kurátoři Marek Pokorný a Zbyněk Baladrán. Zdůraznili, že výstava vychází z jejich úplně nového čtení Bezručových básní, které bylo v posledních šedesáti letech poškozeno ideologickým nánosem.

Spřízněnost s Bezručem hledají kurátoři v obsahu a ideovém vyznění uměleckých děl, ve výrazových prostředcích umělců, jejich stylu a poetice. A vztahují se i k básníkovu životu. Jeden z motivů, který reflektují, je sláva. "Bezručovy postoje byly komplikované, tuto komplikovat jsme chtěli také zrcadlit. Bezruč se například skrýval před slávou, která pak ale narostla až do absurdních rozměrů. Tento motiv se odráží například v dílech Dominika Langa nebo v obraze Václava Stratila Bol som slavnej," řekl kurátor Zbyněk Baladrán.

Kurátoři vybrali umělce i konkrétní díla. Například grafický designér Petr Babák vytvořil až na jejich popud instalaci na text Bezručovy básně Slezské lesy. Tvoří ji osm hovězích kostí a červený nafukovací míč. Ze slezských lesů udělal les kostí.

Petr Bezruč: Slezské lesy

Jste tak jak já, slezské lesy, mé lesy.

Smutek se na kmen a koruny věsí,

hledíte teskno a hledíte přísně,

jak moje myšlenky, jak moje písně.

Padá z vás jehličí v noci a v mlze,

porobeného to národa slze.

Padáte sekerou na rozkaz z Vídně,

hynete pomalu, hynete klidně!

Mlčíte, hynete, smrkové moře,

bez konce, bez konce, slezské vy hoře!


Například sochař a performer Martin Zet si zásadní otázku Kdo na moje místo trochu poupravil. Neptal se na nahraditelnost umělce, ale na trvanlivost politických režimů. „Každý systém se tváří, že je tady na věky, ale většinou to tak není,“ říká Martin Zet, jehož tvorba je na ostravské výstavě zastoupena hlavně videi. Z tvorby malíře a performera Jiřího Surůvky si Pokorný s Baladránem vybrali ukázku obrazů z jeho batmanovské série. Další ostravská autorka Hana Puchová je zastoupena sérií kreseb a velkými malovanými portréty přátel. Jan Merta vystavil instalace, z tvorby Jiřího Skály návštěvníci uvidí cyklus fotografií, na kterých jsou opuštěné obráběcí stroje.

Interpretaci závažné Bezručovy básně Ostrava, kterou básník vyzývá ke vzdoru vůči krutým uhlobaronům, přináší video s komickým přednesem zemřelého herce Jiřího Wimmra. Také již zesnulého umělce Víta Soukupa reprezentuje video z mladých let. Z dalších autorů jsou zastoupeni postkonceptualista a aktivista Petr Sterec, slovenská autorka videokompozic Sláva Sobotovičová, Tomáš Svoboda, Domonik Lang, Jana Kapelová a další.

Petr Bezruč: Kdo na moje místo?

Tak málo mám krve a ještě mi teče

z úst.

Až bude růst

nade mnou tráva, až budu hnít,

kdo na moje místo,

kdo zdvihne můj štít?

V dým zahalen vítkovských pecí jsem stál,

noc zřela mi z očí, plam z nozdry mi vál,

nech zářilo slunce, nech večer se šeřil,

já semknutou brvou jsem vrahy ty měřil:

ty bohaté židy, ty grofy ze šlachty,

já škaredý horník, jak vyskočil z šachty.

Nech diadem jednomu na skráni svítil,

každý z nich upjatý pohled můj cítil,

mou zaťatou pěst, můj vzdor,

hněv horníka z Beskyd a z hor.

Tak málo mám krve a ještě mi teče

z úst.

Až bude růst

nade mnou tráva, až budu hnít,

kdo místo mne na stáž,

kdo zdvihne můj štít?