Alexandr Solženicyn zatčen ve svém moskevském bytě

autor: ČT24, zdroj: ČTK

Ruský spisovatel Alexandr Solženicyn

Solženicyn se narodil rok po bolševické revoluci (11. prosince 1918) v městě Kislovodsk v severním podhůří Kavkazu. Vystudoval matematiku a fyziku na Rostovské univerzitě, absolvoval i několik semestrů na prominentním Institutu filozofie a literatury v Moskvě. Krátce před svými 23. narozeninami byl odvelen do Rudé armády, ve které strávil jako důstojník dělostřelectva další čtyři roky.

První zlom v jeho životě nastal 27. července 1945, kdy byl kvůli kritice Lenina odsouzen a poslán do Gulagu. Po osmi letech vězení byl v roce 1953 propuštěn ze zdravotních důvodů (rakovinu se podařilo vyléčit), ale byl další tři roky ve vyhnanství v Kazachstánu.

Po rehabilitaci v roce 1957 učil a věnoval se literární práci. V listopadu 1962 byla otištěna jeho povídka Jeden den Ivana Děnisoviče v časopise Novyj mir. První umělecké dílo z prostředí sovětských koncentračních táborů legálně publikované v SSSR obletělo triumfálně celý svět a Solženicynovi zajistilo světový obdiv.

V té době Solženicyn začínal publikovat v rodícím se samizdatu a též v
zahraničí. Byla mu však zabavena řada rukopisů. Byl vyloučen ze Svazu spisovatelů, v roce 1970 nesměl převzít Nobelovu cenu za literaturu. Po vydání prvního dílu Souostroví Gulag ve Francii v roce 1973 a zveřejnění výzvy Nežít ve lži byl Solženicyn 12. února 1974 zatčen, zbaven občanství SSSR a vypovězen na Západ, do Frankfurtu nad Mohanem. V říjnu 1976 se Solženicyn stěhuje do USA.

Postupně na Západě vyšly všechny romány (Souostroví Gulag, V kruhu prvním, Rakovina), filozofický sborník Zpod balvanů, memoáry Trkalo se tele s dubem a další práce. V Sovětském svazu mu práce začaly vycházet v roce 1989 a o rok později bylo publikováno i Souostroví Gulag. Ve stejném roce mu bylo vráceno občanství a v roce 1991 byl zproštěn obvinění z vlastizrady a (podruhé) rehabilitován.

• Vytisknout
• Poslat e-mailem
• Chyba v článku