1934: Sophia Lorenová - živelná i tajemná, temperamentní i křehká

Řím/Praha - Filmové hrdinky v podání italské herečky Sophie Lorenové, která se 20. září 2009 dožívá 75 let, se nesmazatelně zapsaly do srdcí snad všech. Muži ji milují, ženy obdivují. Ve stovce rolí, z nichž některé se řadí ke zlatému fondu evropské kinematografie, dokázala herečka vyjádřit stejně dobře postavy tragické i komické, urozené i prostého původu, vzdělané i negramotné, všechny však zvládala s přirozeností a šarmem zcela okouzlujícím. Je držitelkou řady cen, včetně dvou Oscarů - jednoho za filmové ztvárnění románu Alberta Moravii Horalka (1962) a druhého za celoživotní dílo (1991).

• 
  1994: Odešel herec uhrančivého pohledu vydáno 20. 9. 2009 09:00

  Praha – Před patnácti lety svůj velký boj s rakovinou prohrál herec "s uhrančivým pohledem" Petr Čepek, který divadlo miloval nade vše. Narodil se v září 1940, v rodině manželů Karla a Milušky Čepkových. Maminka měla hudební vzdělání, otec miloval divadlo. Petr vystudoval DAMU. Studoval společně s Ladislavem Mrkvičkou, Josefem Abrhámem, Jiřím Krampolem nebo Janou Drbohlavovou. Jejich ročník vedl Miloš Nedbal. Absolventský diplom však nezískal, neboť v roce 1962 odmítl připojit podpis pod odsuzující prohlášení, jež se týkalo jeho spolužáka Ladislava Mrkvičky, který jako jediný byl zatčen při oslavách studentského majálesu.

• 
  1979: Ludvík Svoboda: Válečný hrdina, který si v životě užil slávu i zatracení vydáno 20. 9. 2009 08:50

  Praha - Generál Ludvík Svoboda byla sice výjimečná, ale i kontroverzní osobnost. Pohledy na něj oscilují mezi dvěma krajnostmi: Pro jedny je bezpáteřní člověk, pro druhé hrdina za všech okolností. Měl být autoritou, která zaštítí obrodný proces v roce 1968, ale nakonec z Pražského hradu odevzdaně přihlížel nástupu normalizační éry v Československu. Lpěl na prezidentské funkci, i když se už stěží dokázal podepsat. Komunistický parlament nakonec kvůli jeho odvolání změnil ústavu. Prezidentské funkce byl zbaven v březnu 1975 a o čtyři roky později, 20. září 1979, zemřel.

• 
  2005: Simon Wiesenthal byl svědomím holokaustu aktualizováno 20. 9. 2009 00:05

  Vídeň - Svůj život zasvětil pronásledování nacistických zločinců a nedal tak nikdy zapomenout na nezměrné hrůzy nacistických zločinů. Simon Wiesenthal přes 50 let usiloval o to, aby tyto zločiny nezůstaly bez trestu. Jeho úsilí přivedlo do rukou spravedlnosti úctyhodných 1100 nacistických zločinců. Dosáhl též částečné satisfakce obětí holokaustu. Wiesenthalova životní pouť se uzavřela 20. září 2005 v 96 letech.

• 
  1999: Bývalá první dáma SSSR Raisa Gorbačovová podlehla leukémii vydáno 19. 9. 2009 21:49

  Münster (Německo) - V severoněmeckém Münsteru, kde se téměř dva měsíce léčila na akutní leukémii, zemřela 20. září 1999 manželka bývalého sovětského prezidenta Michaila Gorbačova Raisa. Bylo jí 67 let a bezprostřední příčinou její smrti bylo selhání krevního oběhu. O tři dny později byla při neokázalém pohřebním obřadu uložena k poslednímu odpočinku na moskevském Novoděvičím hřbitově. Raisa Gorbačovová, která trpěla tou nejtěžší formou leukémie, se v Münsteru připravovala na transplantaci kostní dřeně. Dárkyní měla být její mladší sestra Ljudmila, avšak operace byla vzhledem ke komplikacím a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu prominentní pacientky odkládána.

• 
  1459: Malá Paříž východní Evropy - Bukurešť vydáno 19. 9. 2009 03:29

  Bukurešť - V meziválečném období byla rumunská Bukurešť pro své široké bulváry, noblesu a zeleň nazývána "malou Paříží Východu". Tyto její rysy už ale téměř vymizely. Socialistická éra se na městě neblaze podepsala obřími stavebními projekty, které v krizových letech prosadil diktátor Nicolae Ceaušescu. První písemná zmínka o opevněném městě Bukurešti se objevila 20. září 1459 v dokumentu kanceláře knížete Vlada III. Draculy.

• 
  1998: Zemřel Raoul Schránil vydáno 20. 9. 2008 11:13

  Praha - Ve věku 88 let zemřel v noci z 19. na 20. září 1998 v pražské Nemocnici Na Homolce někdejší populární filmový herec Raoul Schránil. Schránil se měl stát původně hoteliérem, ale k divadlu utekl díky svému bratranci, režisérovi Karlu Antonovi. Díky jeho štíhlé postavě, dokonalému společenskému vystupování a vrozenému šarmu mu byly svěřovány role neodolatelných milovníků a salónních šviháků z lepší společnosti.