1921: Na Carusa nelze zapomenout

Řím - Jeden z nejlepších tenorů historie Enrico Caruso zemřel 2. srpna 1921. Italský operní pěvec byl také v prvních dvou desetiletích 20. století nejpopulárnější zpěvák jakéhokoliv žánru a také jedním z nejdůležitějších průkopníků nahrávání hudby. Carusovy populární nahrávky a výjimečný hlas, proslulý pro svou vyzrálou sílu, krásu a jedinečnou bohatost barvy, z něj udělaly i nejznámější operní hvězdu své doby. Vliv jeho pěveckého stylu byl takový, že prakticky všichni následující tenoři se ve větší či menší míře hlásili k jeho dědictví.

• 
  1946: Rozporuplný Vlasov - zradil Stalina, bojoval s Hitlerem, pomáhal Praze vydáno 2. 8. 2011 08:22

  Moskva - Německá hlídka v bažinách jižně od Leningradu zajala 12. června 1942 zbloudilého sovětského generálporučíka Andreje Andrejeviče Vlasova. O čtyři roky později, pravděpodobně 2. srpna 1946 byl v moskevské Tagance spolu s jedenácti spolubojovníky popraven. Skončila tím jedna z kapitol Stalinova účtování se "zrádci". Během té doby se nositel řádu Rudého praporu a Leninova řádu stal Hitlerovým spojencem. Generál Vlasov, velitel Ruské osvobozenecké armády (ROA), která v závěru 2. světové války bojovala po boku nacistů proti Rudé armádě, a vůdčí osobnost organizace sdružující odpůrce Stalinova režimu, vzbuzuje dodnes zájem historiků.

• 
  1959: Veřejnost se těší z Koněpruských jeskyň již více než pět desítek let aktualizováno 2. 8. 2011 03:00

  Koněprusy - Koněpruské jeskyně leží ve středních Čechách u Berouna v chráněném území Český kras a jsou jedinými přístupnými jeskyněmi na tomto vápencovém území. Jeskyně vznikly v devonských vápencích starých až 400 milionů let a dnešní podoba jeskynních útvarů spadá do období před 25 až 30 miliony lety. V září 1950 je náhodou objevili dělníci v lomu po odstřelu části masivu, kde se systém jeskyní nachází. A o devět let později, od 2. srpna, byly tyto prostory zpřístupněny pro veřejnost.

• 
  Video
  1990: Saddámův vpád do Kuvajtu předznamenal válku v Perském zálivu aktualizováno 2. 8. 2010 14:42

  Kuvajt – V srpnu 1988, necelé dva roky po skončení osmileté války Iráku s Íránem, která si vyžádala na milion obětí, se irácký diktátor Saddám Husajn rozhodl pro další vojenské dobrodružství. Kvůli údajně svévolnému snižování ceny ropy Kuvajtem vpadl Irák 2. srpna 1990 na území svého jižního souseda, vyhnal vládnoucí rod Sabahů, dosadil tam loutkovou vládu a Kuvajt připojil ke svému území jako svou 19. provincii. Irácká okupace Kuvajtu ale trvala jen sedm měsíců a vedla k jedné z největších vojenských konfrontací od druhé světové války: Během války v Perském zálivu v lednu a únoru 1991 byl Irák z Kuvajtu vytlačen koaličními vojsky pod velením USA, Saddám ale svržen nebyl. Proti jeho režimu byly následně zavedeny sankce.

• 
  1980: Boloňský masakr znamenal smrt pro 85 lidí vydáno 2. 8. 2010 12:32

  Boloňa - Teroristickým útokem z 2. srpna 1980 na nádraží v Boloni, který patří mezi nejtragičtější v dějinách Itálie, potažmo i v Evropě, vyvrcholila v Itálii více než dvacetiletá série podobných atentátů, které měly na svědomí jak ultralevicové Rudé brigády, tak různé neofašistické organizace. Tragická událost znamenala smrt pro 85 lidí a přes 200 bylo zraněno. Zničené křídlo nádraží v Boloni bylo poté kompletně zrekonstruované. Jako součást památníku obětem útoku byla ponechaná část původní dlažby a venku umístěné hodiny, které se zastavily přesně v čas výbuchu. Za den obětí terorismu byl v Itálii vyhlášen 2. srpen.

• 
  1949: Olga Sommerová - taková normální žena na lovu vydáno 2. 8. 2009 08:26

  Praha - Sociálními tématy a mezilidskými vztahy, portréty obyčejných lidí i významných osobností, feminismem i politickou historií naší země se ve svých snímcích zabývá Olga Sommerová, jedna z výrazných osobnostní české dokumentaristiky. Sommerová, která se narodila 2. srpna 1949, natočila dokumentárních filmů už téměř sto. Kromě toho, že se věnuje "lovu autenticity", je také autorkou několika knížek a pedagožkou.

• 
  1909: Josef Zítek - nejen stavitel Národního divadla vydáno 2. 8. 2009 01:12

  Praha - Architekt Josef Zítek je označován za nejvýznamnějšího českého architekta 19. století a rovněž patří k nejznámějším architektům v zemi. Zásluhu na tom má především jeho podíl na stavbě pražského Národního divadla. Profesor Zítek nevytvořil pouze tuto budovu, podílel se také na návrhu pražského Rudolfina a jeho stavby byly zrealizovány i v ostatních částech Čech. Angažoval se také v zahraničí. A právě na zakázce Zemské galerie a muzea ve Výmaru, kterou prováděl v letech 1863 až 1868, si Zítek získal mezinárodní renomé. Celý rok 1863 tam osobně řídil stavbu, v dalším roce se však vrátil do Vídně, kde získal stavitelskou koncesi a ještě v témže roce přijal profesorské místo na pražské polytechnice.