Praha - Během druhé světové války existovala na území protektorátu Čechy a Morava řada míst určených k fyzické likvidaci odpůrců nacistického režimu. I v pražské pankrácké věznici bylo za tímto účelem zřízeno samostatné místo pro výkon trestu smrti stětím. Tzv. sekyrárna začala fungovat v dubnu 1943 a za dobu jejího dvouletého fungování v ní bylo popraveno 1 075 lidí - posledních pět zde přislo o život 26. dubna 1945, tedy přesně před sedmdesáti lety.
Před 70 lety se naposledy spustila gilotina v pankrácké „sekyrárně“
O denní praxi „sekyrárny“ mají historikové poměrně přesné informace díky zdejšímu katovi Aloisi Weissovi. Ten si s německou precizností vedl seznamy všech popravených – a jeho výčet nakonec dosáhl necelých 40 stran.
Samostatné místo pro výkon trestu smrti stětím zřídilo gestapo na Pankráci z pragmatického důvodu - vozit odsouzené k exekucím jinam bylo totiž drahé. Trestů smrti přitom přibývalo. „Stoupá ten počet tímto způsobem souzených německým lidovým soudem a stoupá i počet popravených,“ přibližuje situaci v roce 1943 historik Petr Koura.
Proces popravy měl svůj ustálený postup. Začínalo se obvykle v 16 hodin. Vybraní odsouzenci byli postupně předvedeni před komisi, která se skládala ze státního návladního německého soudu, velitele pankrácké věznice, funkcionáře NSDAP, zapisovatele a lékaře. Po ověření identity byl vězeň obeznámen s vykonáním trestu smrti a předán popravčímu.
Katovi pomocníci (jeden Němec a dva Češi) položili odsouzeného břichem na lavici a hlavu mu upevnili do dřevěného límce. Následně byl vězeň ostřím gilotiny sťat. Bezvládné tělo přemístili do vedlejší místnosti ke kanálku, do něhož odtékala krev. Potom bylo tělo i s hlavou uloženo do dřevěné rakve. Celý proces trval zhruba jednu minutu.
Mrtví pak byli převezeni do strašnického krematoria a tam spáleni.
Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů
Místnost se dochovala ve zcela původním stavu včetně gilotiny. Tu v noci z 30. dubna na 1. května 1945 nacisté rozebrali a její železné části vhodili do Vltavy u čtvrtého pilíře Karlova mostu. Do popravčí místnosti pak dali 360 kilogramů ekrazitu. Zničit se ji ale nepodařilo. Vražedný nástroj vylovili potápěči a gilotina se už po dvou měsících vrátila na Pankrác.
Od té doby je součástí zdejšího Památníku. V současnosti jej spravuje Kabinet dokumentace a historie Vězeňské služby ČR. Poněvadž se Památník nachází přímo v prostorách věznice, není veřejnosti přístupný. Dvakrát do roka se tu ale konají pietní akce bývalých politických vězňů nacistického a komunistického režimu.
Popravy na Pankráci zastavil až blížící se konec války (zdroj: ČT24)