Před měsícem byl z trestanecké kolonie propuštěn běloruský disident a předseda organizace Vjasna, která pomáhala řadě kritiků prezidenta Alexandra Lukašenka, držitel Ceny Václava Havla za lidská práva, Ales Bjalacki. Ve vězení strávil téměř tři roky kvůli daňovému podvodu, kterého se měl dopustit, když nezdanil zahraničních dary své organizaci. Stejně jako jeho zatčení i jeho propuštění však mělo politický podtext. Zatčen byl pro kritiku režimu, propuštěn proto, aby Lukašenkův prokremelský režim mohl v době ukrajinsko-ruského konfliktu snadněji jednat s Evropskou unií. Alespoň tak hovořil o svém propuštění Ales Bjalacki, host Zuzany Tvarůžkové v Událostech, komentářích ze 4. srpna.
„Běloruské vězení je jako to v Čechách před 50 lety,“ říká Ales Bjalacki
Když jste byl obžalován z daňových podvodů, bránil jste se tím, že to byly dary od zahraničních podporovatelů a že to nikdy nebyly vaše peníze, takže nějakého podvodu jste se nemohl dopustit. Udělal byste dnes něco jinak? Právě daňové, finanční operace bývají skulinou, které se snaží policejní orgány využívat.
Bylo to skutečně tak. Autoritářská moc dost často využívá takovéhle věci proti obhájcům lidských práv. Totéž vidíme teď v Ázerbájdžánu. V posledním týdnu tam bylo několik významných obhájců lidských práv zavřeno údajně za porušení daňových zákonů.
Nedávno jste byl propuštěn z vězení. Co jste tam zažíval? Byl jste v izolaci? Nebo jste měl možnost se potkat s lidmi, kteří mají podobné názory jako vy?
Seděl jsem v obyčejné kolonii s lidmi, kteří se dopustili různých trestných činů. Měli se mnou ovšem zakázáno udržovat kontakt. Takže jsem byl mezi lidmi, a zároveň v izolaci. Lidé, kteří se mnou navázali kontakt, byli odesláni do jiných kolonií, do jiných věznic. Hlavní, s kým jsem komunikoval, byl papír. Napsal jsem tam za tu dobu dvě knihy, jednak memoáry, jednak eseje věnované historii běloruské literatury. Zabýval jsem se tedy takovou tichou protestní spisovatelskou činností.
Jaké podmínky panují v té běloruské vězeňské kolonii?
Podmínky v české věznici tak před padesáti lety by byly asi ty podmínky, jaké my máme dnes. Ty podmínky nejsou vůbec jednoduché. Hlavní cíl, který si vedení klade, je zlomit osobní důstojnost lidí. Aby byli lidé poslušní, aby nedokázali zvednout hlavu a vyslovovat své názory. Kromě toho jsou političtí vězni předmětem zvláštních způsobů nátlaků a kontroly …¨
To se stalo i vám?
Ano, samozřejmě se to stalo i se mnou. Musel jsem být vnitřně stále ve střehu a dávat si pozor na provokace.
Běloruský disident v Praze (zdroj: ČT24)
Kdybyste měl říci, jaké znaky toho, co označujeme za totalitní, despotické, nesvobodné, vykazuje režim Alexandra Lukašenka, co by to bylo?
Když přijedete do Minsku, uvidíte obyčejné evropské město. Lidé chodí po ulicích, lížou zmrzlinu, nosí květiny a povídají si mezi sebou. Ale jakmile se něco týká osobních práv a svobod, veřejných projevů, úřady proti takovým aktivistům ihned použijí velmi krutých opatření. My obhájci lidských práv jsme tak pořád v jakémsi pásmu rizika. Můj případ je jedním ze stovek jiných politických případů, k nimž za dvacet let Lukašenkovy vlády došlo.
Naznačil jste, že v něčem Lukašenkův režim napovrch polevil, v tom, co není nebezpečné pro ovládnutí moci nebo ovlivnění veřejného mínění?
Autoritářský režim není na ulicích měst a vesnic vidět, ale zároveň je velmi silná úroveň strachu ve společnosti a velmi silná úroveň práce tajných služeb, která kontroluje veřejné činnosti. Tento nátlak na společnost neumožňuje běloruskému lidu a občanům svobodně se vyslovovat, žít svobodně. Bojí se represí ze strany úřadů.
Rozumíte pozici, kterou se rozhodlo Bělorusko zaujmout ve vztahu k ukrajinské krizi? Jaké jsou ty vztahy mezi Běloruskem a Ruskem nyní? Rusko podepsalo nejenom s vaší zemí smlouvu o vzniku euroasijské hospodářské unie. Jaký to bude mít vliv do budoucna?
Zdá se mi, že moje propuštění je spojeno s událostmi, k nimž dnes v regionu dochází. Bělorusové jsou historicky, kulturně a mentálně po stovky let s Ukrajinci ve stejném státě. Jsme si asi nejbližší ze slovanských národů. Problémy Ukrajiny se tak nepochybně projevují i v Bělorusku. Ekonomická a politická, ale i vojenská unie, kterou Lukašenko dlouho budoval s Ruskem, ho v současné době staví k Rusku příliš blízko. On přitom potřebuje místo pro manévrování a moje propuštění je pro něj zřejmě jakousi možností nastolit lepší vztahy s Evropskou unií.
A co se týče bělorusko-ukrajinských vztahů, běloruské úřady se k tomu staví zdrženlivě. Jejich stanovisko se liší od ruského a zdůrazněná neutralita je, myslím, také projevem Lukašenkových obav z velkých obětí našeho východního souseda.
Na co budete teď soustředit svoje úsilí?
Problémy s lidskými právy a s demokracií v Bělorusku během tří let, co jsem byl ve vězení, nezmizely. Aktivisté jsou nadále předmětem represí, nadále neexistují svobodné odbory, existuje smluvní systém, kdy jde v zaměstnáních prakticky o nevolnictví. Systém autoritářské kontroly státu je necivilizovaný a nemorální. My jako obhájci lidských práv musíme informovat občany o tom, že jsou možné změny k lepšímu.
Budete žít v Bělorusku? Nepřemýšlel jste o tom, že byste odešel?
Já tam žiju a zůstávám tam.
(redakčně kráceno)