Kdo povládne na Ukrajině?

ČT24

ČT24
pátek 31. října 2014 Štěpánka
OSOBNOSTI NA ČT24

"Abstraktní obraz je malý svět," říká Michal Bauer

Velikost textu:
aktualizováno 9. 5. 2012 15:29

Michal Bauer se od naivních krajinek či exprese v podobě temných obrazů důsledným hledáním vlastního způsobu tvorby dopracoval k abstraktním plátnům. Jejich hlavním tématem je snaha zachytit téměř nezachytitelné – vztah náhody a řádu, dvě protikladné věci, které vytváří náš svět. Tuto interpretaci ale nepovažuje za nijak svazující, každé plátno může pro každého, právě díky svobodě abstraktní malby, znamenat něco jiného. S výtvarníkem Michalem Bauerem hovořila v pořadu Před půlnocí ze 4. května Pavla Pilařová.

Michal Bauer
Michal Bauer

Než jste došel k tomu, co tvoříte dnes, prošel jste si jako výtvarník několika etapami?
Můj vývoj byl docela složitý. Tím, že jsem nebyl v centru, ale studoval ve Zlíně, který považuju za periferii, jsem zůstával v zajetí  jakéhosi naivismu. Ještě na střední škole jsem maloval naivní obrazy. Na vysoké škole jsem se pod vlivem spolužáků začal věnovat expresi, temné obrazy a tak dále. Snažil jsem se ale z toho postupně vymanit, protože jsem v tom neviděl smysl. Tak začalo to hledání, které trvalo asi deset let, než jsem se dopracoval k tomu, co dělám teď.

Vaše tvorba je hodně precizní a čistá. Jaký vývoj tomu předcházel?
To, co jsem dělal, vycházelo z mých pocitů – pro dospívání je typické, že naprosto dominuje potřeba ventilovat své psychické pocity. A pak přichází nějaký zlom. U mě to byl konec vysoké školy, kdy se člověk ocitne v jakémsi vzduchoprázdnu a znovu začíná hledat své místo. Tehdy jsem začal dělat něco jiného.

Je vaše tvorba instinktivní? Nebo je od samého začátku promyšlená?
Dřív to bylo vysloveně instinktivní. Dnes si stále více myslím, že mám schopnost nějak reflektovat a poučit se z toho, co jsem dělal předtím. Proto je to teď možná víc promyšlené. Je pro mě ale důležité nechat si otevřenou cestu. Tedy nedomýšlet to až do konce – mám nějaký plán, ale když přijde něco nečekaného, nechám se tím inspirovat a práce mě sama někam vede.

U krajinky je inspirace jasná, ale jak je to u abstrakce?
Postupně jsem se dopracoval k určitým tématům. Abstraktní obraz je malý svět, který má svoje vlastní pravidla. A jak postupuju od jednoho obrazu k druhému, vlastně se neustále vracím v takové spirále. Udělám něco, co je něčím konkrétně inspirované, a pak se vracím zpátky. Inspirují mě přitom úplně obecná témata, jako je řád a náhoda.

Velký řád / obraz Michala Bauera
Velký řád / obraz Michala Bauera
Více fotek
  • Velký řád / obraz Michala Bauera autor: Michal Bauer , zdroj: www.michalbauer.cz http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/36/3557/355659.jpg
  • Čtverec / obraz Michala Bauera autor: Michal Bauer , zdroj: www.michalbauer.cz http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/36/3557/355653.jpg

Vaše obrazy vypadají na první pohled jednoduše, ve skutečnosti je ale potřeba mnoho trpělivosti a času?
Je to tak, ale není to zas tak extrémní. Aspoň z mého hlediska. Spousta ostatních lidí pracuje osm hodin denně, ale u výtvarníků se tomu každý diví.

Děláte si nějaký návrh, skicu?
Dělám si náčrtky, u některých obrazů velmi přesné, takže to už pak je koncept, který realizuji. Ale mám věci, kde hraje určitou roli náhoda. Takže i když tam jsou nějaké body, od kterých začínám, nechávám se postupně inspirovat tím, co se mi tam samo vytváří, a sám nevím, jak to přesně dopadne.

Pak si vezmete štětec a nanášíte jednotlivé body a na ně potom další?
Je to jinak. Začínám strukturou, to je základ mých obrazů. Pokud to není vysloveně dopředu promyšlené, je to hledání přímo ve vytváření té struktury. A struktura je tvořena odkapáváním barvy na naplocho položené plátno, je to podobné jako zdobení dortu. Na plátně pak vznikne nízký reliéf.

Fragment / obraz Michala Bauera
Fragment / obraz Michala Bauera
Více fotek
  • Fragment / obraz Michala Bauera autor: Michal Bauer , zdroj: www.michalbauer.cz http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/36/3557/355650.jpg
  • Fragment / obraz Michala Bauera autor: Michal Bauer , zdroj: www.michalbauer.cz http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/36/3557/355647.jpg

Každý si pod tím může představit něco jiného, což je obecný rozdíl mezi abstraktní a realistickou tvorbou. Je to právě to, co vás na abstraktní tvorbě přitahuje?
Původně jsem s abstrakcí začínal jenom jako s nástrojem k vyjádření myšlenky. Nebyl jsem nijak ortodoxní, že bych vyzdvihoval jenom abstrakci. Když se ale člověk na něco soustředí, postupem času je stále více přesvědčen, že je to něco obecnějšího. Jediný způsob, jak něco pojmenovat, je, že to zjednodušíte. A abstrakce je velkým zjednodušením, ale ne proto, aby to zploštila, ale abychom to vše vystihli. Svět je tak strašně komplikovaný, že se nedá zachytit v každém detailu.

Přesto máte určitá témata, nějak pojmenované obrazy. Takže si pod tím představujete něco konkrétního?
To, že si pod tím něco představuju já, neznamená, že si to má představovat každý. Je to obraz, který mluví vlastním jazykem, beze slov.
Mám svoje témata, jako jsou třeba řád a náhoda. Když je uprostřed obrazec (třeba čtverec) je pro mě symbolem uměle vytvořeného řádu. A vedle toho jsou jako protiklad ty náhodné body, které vytváří nějaký chaotický pohyb. Tyto dva prvky společně tvoří jeden celek. Tak nějak vnímám svět – protikladné věci se spojují do jednoho celku, který nás obklopuje.

Geometrické abstrakci se věnuje mnoho umělců, má nějakou tradici, objevují se různé vlivy a směry. Snažíte se nějak vymknout z řady? Přijít s něčím novým?
Takto neuvažuju. Necítím se být v nějakém proudu abstraktního umění. Je to náhoda, že jsem se zařadil k abstrakci, došel jsem k tomu. Snažím se být originální, ale originalitu nevidím v nějakém gestu, v rukopisu, ale v celém konceptu.

V kruzích / obraz Michala Bauera
V kruzích / obraz Michala Bauera
Více fotek
  • V kruzích / obraz Michala Bauera autor: Michal Bauer , zdroj: www.michalbauer.cz http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/36/3557/355651.jpg
  • Velký řád a malá náhoda / obraz Michala Bauera autor: Michal Bauer , zdroj: www.michalbauer.cz http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/36/3557/355656.jpg

Navazuje vaše geometrická abstrakce na starší generaci tvůrců?
Určitě. Považuju téměř za směšné ty velké nápisy "Nové" ve smyslu, že to ještě nikdy nebylo. To je absurdní. Ta tradice je obrovská. Obrazy se tvoří stovky let, vytvářelo je tisíce lidí. Je nesmyslné si myslet, že kdyby se člověk někde zavřel a izoloval, vymyslí něco úžasného. Takže se inspiruji v minulosti, ale ne dogmaticky. Používám to dál, předělávám, transformuju.

Máte nějaké umělecké vzory?
Mám respekt ke všem velkým klasickým umělcům. Spíš než samotná tvorba, mě ale zajímá přístup lidí. Vždycky jsem třeba obdivoval Zdeňka Sýkoru, že se dokázal radovat z práce. Nebylo to neustálé stěžování na něco, tvořil si to svoje a nenechal se ovlivnit. Když v 60. letech začal s geometrickou abstrakcí, byl za exota, ale šel za svým.
Další je třeba František Vízner, který vytvářel své totálně minimalistické skleněné objekty. A po čtyřiceti letech v podstatě udělal to stejné. Z hlediska kunsthistoriků je to něco otřesného, protože tam nevidí žádný vývoj. Ale on si dělá své, je to výtvarník, před kterým musí každý smeknout.

Je pro vás důležité, aby byl váš rukopis naprosto čitelný? Aby návštěvník galerie přišel a hned věděl, že je to váš obraz? Trošku to souvisí i s tím se nějak odlišit.
Určitě, ale takto o tom neuvažuju. Když člověk chce, aby měla tvorba nějaký smysl, nemůže někoho kopírovat. Musí najít to, co mu nejvíc odpovídá. Pokaždé když chci něco vyjádřit, hledám pro to, někdy čistě intuitivně, specifické, odpovídající prostředky. Neuvažuju tak, že když to tenhle udělal modré, druhý černé, já to udělám fialové. Takhle by člověk nikam nepřišel.

přehrát video
Před půlnocí

Hodně vystavujete, máte obrazy v mnoha moravských galeriích. Vaše obrazy jsou i v soukromých sbírkách. Je pro vás důležitější, že obrazy mohou lidé vidět v galeriích, nebo že jsou uzavřeny v soukromých sbírkách?
Zaprvé, nejsou v mnoha galeriích. Zadruhé, mám pocit, že právě v galeriích jsou uzavřené. Když si ode mě soukromník koupí obraz, dělá to proto, že k němu má opravdu nějaký vztah. Mám zkušenost, že třeba mnozí sběratelé mají můj obraz pověšený na zdi, aby se s ním mohli každý den setkávat a dívat se na něj. Z toho mám radost. A takto směřuji i svou tvorbu – snažím se, aby to byly věci, se kterými se dá navázat kontakt.

Podařilo se vám prosadit v designu v automobilovém průmyslu. Četla jsem, že jste navrhoval design luxusních vozů jako Porsche nebo Mercedes. Ale tato informace je trochu zavádějící?
Vždy jsem tam pracoval jako modelér, kdy jsem modeloval myšlenky a ideje někoho jiného. Ve velkých firmách je to jak na vojně – je nějaký největší šéf a pak několik stupňů řízení. Není to individuální činnost, ale týmová práce. A já jsem byl až téměř ten poslední na konci, ale beze mě to nikdo neudělá.
Funguje to tak, že někdo ve vedení vymyslí zadání – máme auto, které potřebuje omladit. Udělá se pět základních konceptů, ty se vypracují v počítači a pak vyfrézují modely v měřítku jedna ku jedné ve speciální syntetické hlíně. Pak přichází modelér. Přestože je v digitální animaci a vizualizaci obrovský pokrok, problémy v designu se objeví právě až na modelu. Mezitím přicházejí technici se spoustou problémů a říkají, co jde a co nejde. Původní idea se tak začíná ztrácet a někdo ji tam musí vrátit. A to se právě modeluje v té hlíně.

Co vás na tom procesu baví nejvíc?
Těžko říct. Je to zajímavé, ale nesmí to trvat moc dlouho, protože modelér musí mít pevné nervy. Hlavní designéři často pracují na počítači, kde se dá jedním kliknutím hodně změnit. Ale na tom reálném modelu se to tak lehce posunout nedá. Když se na tom pak dělá dva měsíce a někdo tři dny před koncem řekne, že se to má celé změnit, může to být dost stresující.

Stalo se vám, že byste přišel na nějaký úplný nesmysl? Něco hodně nepraktického? Nebo už je to tak dotažené, že se to nestává?
Není to dotažené, je tam spousta chyb a jde o to to vyladit. Na modelování je zvláštní, že i v dnešní době se stále uplatňuje téměř sochařský přístup. Automobilky to zkoušely odbourat, ale ta auta většinou nebyla úspěšná. Tak se k tomu vrátily, i když to samozřejmě má jinou formu než dřív. Počítače udělají za lidi to základní řemeslo, frézy a tak, ale to cítění musí stále dělat lidé.

Michal Bauer (*1969, Uherské Hradiště)

Vystudoval obor design na SUPŠ v Uherském Hradišti. V studiu designu pak pokračoval na VŠUP Praha, na Katedře designu Zlín. V současnosti se věnuje především abstraktní malbě. Jeho obrazy jsou zastoupeny v několika moravských galeriích a v soukromých sbírkách nejen v České republice, ale i na Slovensku, v Rakousku, Německu, Holandsku či Finsku. Kromě vlastní umělecké tvorby se podílí jako modelér na úpravách interiérů luxusních vozů (Mercedes, Porsche).

(redakčně kráceno)   


      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.