„Některé exponáty zpravidla vůbec neopouštějí Kreml,“ říká Jelena Gagarinová

Předpokládám, že vás těší skutečnost, že výstavu cenných exponátů vašeho muzea zahajuje v Praze nejvyšší státní představitel Ruské federace. To se asi nestává tak často?
Občas připravujeme výstavy speciálně pro státní návštěvy. A velice nás těší, že tentokrát taková výstava proběhne v Praze na Pražském hradě, což bylo ostatně přání české vlády. Je nám dvojnásob příjemné, že to bude na tak výtečném místě, které je velice podobné tomu našemu. Obě místa slouží jako sídlo hlavy státu i jako úložiště svatých ostatků a korunovačních předmětů. Navíc Pražský hrad navštíví kdokoli, kdo do Prahy přijíždí, i kdyby nezůstával dlouho.

A vaše exponáty se za hranice Ruska také příliš často nedostávají?
Ano, je to tak. Celou řadu z nich jsme poskytli jen pro tuto výstavu, zpravidla vůbec neopouštějí Kreml. Jde o skupinu exponátů, které se souhrnně nazývají státní regálie a které se účastnily korunovací ruských monarchů v Uspenském chrámu moskevského Kremlu. Jsou to předměty mimořádného významu, symboly státní moci. A jelikož je naše výstava věnována prvním dvěma carům z dynastie Romanovců – Michailu Fjodoroviči Romanovovi a Alexeji Michajloviči Romanovovi, rozhodli jsme se, že tyto výjimečné předměty prostě nelze neukázat.

• Poklady moskevského Kremlu zdroj: Správa Pražského hradu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/31/3084/308337.jpg
• Koruna zdroj: Správa Pražského hradu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/31/3084/308352.jpg

Každý z těch předmětů je jistě výjimečný sám o sobě. Řekla byste ale, že je mezi exponáty něco, co stojí za obzvlášť velkou pozornost, co by prostě návštěvník neměl ani náhodou přehlédnout?
Jde o několik předmětů, které mají pro ruský stát posvátný význam. Právě jimi byl při uvedení na trůn obdarován první car z dynastie Romanovců, Michail Fjodorovič Romanov.
Poté, co vymřel panovnický rod Rurikovců, prožívalo Rusko relativně dlouhé období nepokojů, v našich dějinách známé jako „smut“. Kreml byl obsazen cizími vojsky, v zemi zuřila občanská válka, trvalo patnáctileté bezvládí. Nakonec se ruská knížata usnesla, že novým carem se stane mladičký Michail Fjodorovič Romanov, od kterého se datuje nová dynastie. Vybrán byl i proto, že jeho rod měl blízko k Rurikovcům. Je to vlastně moment, kterým započaly nové ruské dějiny a nová historie Kremlu, jehož rozkvět přišel právě v 17. století.
Předměty, kterými byl car dekorován, se předtím používaly při obřadu korunovace byzantských imperátorů. Jsou to především takzvané barmy, límce prošívané zlatem, stříbrem a perletí s vyobrazením svatých. Také jsme přivezli takzvaný náprsní kříž, kterým cara během korunovace blahořečili a který potom nosil celý zbytek života. Dále jde o korunovační žezlo, které car přebíral z rukou metropolity jako symbol moci, a o řetěz, který mu po blahořečení navlékli na barmy. Mělo se za to, že momentem přijetí takto věnované carské moci sestupuje na panovníka milost Boží, která prostoupí nejen jeho samotného, ale i všechny předměty, které při sobě nosí. Takováto tradice se přitom neomezuje jen na Rusko, ale existuje i v západní Evropě.

• Poklady moskevského Kremlu zdroj: Správa Pražského hradu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/31/3084/308350.jpg
• Poklady moskevského Kremlu zdroj: Správa Pražského hradu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/31/3084/308336.jpg

Jestliže jde o takto mimořádné předměty, je vůbec bezpečné je vyvážet?
Kdybychom měli jakékoli pochybnosti, neděláme to. Nikdo si nemůže dovolit takový risk. Jsme si jistí, že na Pražském hradě budou tyto cennosti pod trvalým dozorem ostrahy. Myslím, že vše bude v pořádku.

Měli jste nějaké speciální nároky na zajištění bezpečnosti výstavního prostoru v Praze? Byla potřeba podnikat jakékoli dodatečné kroky?
Bylo zapotřebí podepsat dokumenty, abychom tyto předměty uchránili od nároků nějaké třetí strany. Nechtěli jsme, aby došlo k něčemu podobnému jako nedávno v Americe. S Amerikou byly totiž bohužel přerušeny veškeré kulturní styky, dokud nebude vyřešena otázka garantování imunity předmětů náležejících ruskému státu před nároky třetích osob.

• Poklady moskevského Kremlu zdroj: Správa Pražského hradu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/31/3084/308348.jpg
• Poklady moskevského Kremlu zdroj: Správa Pražského hradu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/31/3084/308341.jpg

Vím, že ve svých prostorách v Kremlu vystavujete také zahraniční uměleckou tvorbu zapůjčenou ze světových sbírek. Ve spolupráci s British Council teď například připravujete v kremelském muzeu výstavu sochaře Henryho Moorea na únor 2012. Existuje šance, že byste jednou vystavovali také něco z České republiky?
Samozřejmě. Máte vynikající sbírky. A Čechy jsou místem, kde dějiny nechaly svou stopu. Umělci, kteří tam tvořili, poznali na vlastní kůži vlivy zcela rozličných kultur. Proto je české umění mimořádně zajímavé. Třeba z období 14. století se vám dochovaly obdivuhodné portréty světců a tak nádherné věci, které sotva kde jinde spatříte. Jde o vysoce duchovní a z estetického hlediska vytříbené umění. A hovoříme-li o českém umění pozdějšího věku, vaši mistři z přelomu 19. a 20. století jsou v Evropě i Americe mnohem známější než vaše středověké umění. Takže pokud se naskytne taková možnost, s radostí v Kremlu nějakou výstavu uspořádáme.

Kremelské muzeum bylo založeno v roce 1806. Jde nepochybně o jednu z nejstarších muzejních institucí v Rusku. Říká se, že to není jen obyčejné muzeum, ale symbol. Mohla byste se pokusit vysvětlit, v čem spočívá jeho specifikum?
Muzeum bylo zřízeno v roce 1806 nařízením cara Alexandra I. Tehdy probíhaly napoleonské války a v Kremlu se nahromadilo obrovské množství cenných předmětů. Tehdy to byly jen mimořádné předměty, které se ale běžně používaly, jako třeba drahocenné nádobí, ceremoniální zbraně a další předměty, které měly u dvora svou funkci. Mnohé z nich se vyráběly v dílnách přímo v Kremlu. Byla tu také takzvaná Caricyna palata, kde se vyšívaly ozdobné šaty pro církevní účely. Vše, co bylo v těchto sbírkách, pak přešlo do fondu nově ustaveného muzea, prvního v Moskvě. Důležitou část samozřejmě tvořily státní regálie, neboť korunovační obřady probíhaly v Moskvě i poté, co bylo hlavní město přeneseno do Petrohradu.

V minulosti jste působila také ve Státní Puškinově galerii výtvarného umění, což je rovněž velice prestižní instituce. Řekla byste, že je cítit nějaký rozdíl? Že je kremelské muzeum přece jenom o stupínek výš? Jinými slovy, dosáhla jste samého vrcholu muzejního světa v Rusku?
Samozřejmě že se o takové práci dá leda snít. Jsem velice vděčna, že se mohu věnovat muzeu a údržbě historických památek na území Kremlu a zároveň je studovat, publikovat o nich vědecké materiály a pořádat výstavy.

Letos jste oslavila deset let v čele muzea. Do funkce jste byla jmenována 12. dubna 2001, tedy přesně v den 40. výročí prvního letu do vesmíru, který uskutečnil váš otec. Je to jen shoda náhod nebo se to dá považovat za svého druhu dárek od státu dceři známého národního hrdiny?
Myslím, že je to shoda náhod. Jednání se mnou, ale i s dalšími kandidáty na tuto funkci se totiž vedly dostatečně dlouho předtím.

Uvědomuji, že vás ty otázky už musí unavovat, ale přece jenom: letos slavíme půl století letu vašeho otce do vesmíru, změnil 12. duben 1961 váš život? Byly vám tenkrát jen dva roky.
No právě. Jak může dvouleté děcko rozpoznat, co bylo předtím a co potom? Samozřejmě se toho spoustu změnilo. 12. duben 1961 nezměnil jen život mého otce a jeho kolegů, kteří pracovali na výzkumu nové vesmírné techniky, ale změnil život celého lidstva. Vždyť bez výzkumu vesmíru a nejbližšího okolí naší planety už by náš život ani nebyl možný.

A překvapuje vás, že váš otec loni skončil v celonárodní anketě o ruský idol 20. století na prvním místě, když za sebou nechal osobnosti, jako byl Vladimir Vysockij, Lev Nikolajevič Tolstoj nebo Alexandr Solženicyn?
A proč by mě to mělo udivovat? Jurij Alexejevič Gagarin zůstal ve vzpomínkách všech, kteří se s ním kdy setkali. Musím říct, že mi dělá dobře, když potkám lidi jeho generace, ale i mladší, kteří vyprávějí o tom, kde se s ním setkali, co od něj slyšeli nebo kde ho viděli. A ti, co se s ním nesetkali, vyprávějí, co dělali 12. dubna 1961. Ani jeden člověk k tomu datu nezůstává lhostejný. Proto mě nijak nepřekvapuje, že Gagarin i dnes zůstává idolem pro spoustu lidí.

(redakčně kráceno)