Ukrajina – ani stopa po smíru

ČT24

ČT24
pondělí 24. listopadu 2014 Emílie
OSOBNOSTI NA ČT24

"Na vědu není peněz nikdy dost, " říká Petr Fiala

Velikost textu:

Vláda schválila rozpočet na příští rok, kde se nevyhnula velkým škrtům v mnoha kapitolách. Jinak je tomu v investicích do vědy, výzkumu a inovací, kde naopak vláda prostředky navýšila a plánuje v této oblasti v příštím roce rozdělit 40 miliard korun. Nedostatek peněz, jakkoliv je pro vědu zásadní, ale není jediný problém. Dalším je dlouhodobě nefunkční metodika vyhodnocování výsledků, na které záleží přísun peněz jednotlivým vědeckým pracovištím. A problémem je i složitá organizace české vědy a výzkumu. I proto premiér vytvořil funkci hlavního vědeckého poradce předsedy vlády. Jako první ji zastane Petr Fiala, host Františka Lutonského v Interview ČT24 z 26. září.

Petr Fiala
Petr Fiala

Zkuste mi úvodem říct dva tři objevy posledního roku, které vás zaujaly?
Třeba nedávno se podařilo na Masarykově univerzitě realizovat způsob, jakým lze rozložit yperit, což má nepochybně významné důsledky pro řadu oblastí. Vůbec s velkým potěšením sleduji úspěchy biomedicínských oborů, které se zabývají kmenovými buňkami nebo jinými věcmi, které pomáhají rozvoji kvality zdraví a života člověka.

Jaké budete mít pravomoci? Dnes tady funguje rada vlády, jsou tu různé odbory na ministerstvech, existují různé komise, které připravují spoustu dokumentů a podobně.
V systému organizace výzkumu v České republice neexistuje jednotná autorita, pod kterou by spadala podpora výzkumu. Máme zde Radu pro výzkum, vývoj a inovace. Ta je poradním a současně odborným orgánem vlády. Ale protože chybí úřad, který by výzkum spravoval, přebírá rada i některé správní úkony. Navíc je tu ministerstvo školství, které má kompetence v oblasti mezinárodních aktivit ve výzkumu. Ten systém je nepřehledný a v mezinárodním srovnání trošku zvláštní.

přehrát video
Interview ČT24

Třeba ve Velké Británii je jedna instituce, která přerozděluje veškeré peníze na vědu. Je to něco podobného, co bude vaším úkolem? U nás je to nějakých deset institucí.
Nebudu nahrazovat nějaké ministerstvo nebo správní orgán. Jsem hlavní vědecký poradce a mým úkolem je poskytovat kompetentní stanoviska a doporučení předsedovi vlády. Nebudu mít pravomoci k tomu, abych mohl jednat jako samostatný orgán.

Takže "jenom" stanoviska premiérovi?
Slovo "jenom" musí být ve velkých uvozovkách. Na kvalitě výzkumu je závislá naše konkurenceschopnost, náš další rozvoj. A v takové situaci je určitě důležité, aby měl premiér k dispozici stanoviska, která mu umožní dobře se rozhodovat. Nevidím to jako malý úkol a budu se snažit ho co nejlépe naplnit.

Programové prohlášení vlády o vědě a výzkumu

  • podpora vzniku špičkových škol doktorských studií
  • větší mobilita a kooperace výzkumníků a doktorandů
  • zapojení soukromých firem do výzkumu a vzdělání
  • nový systém hodnocení pracovišť
  • bonifikace pracovišť spolupracujících s aplikačních sférou
  • daňově zvýhodněná spolupráce mezi univerzitami, vědou a firmami

Kde vidíte v oblasti české vědy a výzkumu největší slabiny?
Nepochybně je to organizace a pak velmi problematická metodika hodnocení výzkumu. To přitom není jen abstraktní pokus o zhodnocení toho, k čemu jsme dospěli. Na základě této metodiky jsou rozdělovány finanční prostředky mezi jednotlivé poskytovatele. Tato metodika se setkala s velkou kritikou. A i já patřím k těm, kteří s jejími parametry a hlavně důsledky nejsou spokojeni. Musíme tu kritickou náladu vůči metodice dovést ke konkrétním výsledkům a metodiku změnit, aby prospívala rozvoji vědy a nestávala se její brzdou.

Ministerstvo školství si nechalo udělat audity od zahraničních společností, které v podstatě řekly, že než hodnotit vědu takhle, je lepší ji nehodnotit vůbec.
Ta metodika je špatně vystavěna, dostatečně nerozlišuje kvalitu, vede k tomu, že o finanční prostředky mezi sebou soutěží obory, a nesoutěží se uvnitř oboru, má prostě celou řadu vad. Vědecká obec je k metodice kritická dlouhou dobu, ale teď nastala situace, kdy bychom s tím mohli velmi rychle něco udělat. Jen pro zajímavost k návrhu metodiky na rok 2012 v meziresortním připomínkovém řízení přišlo zhruba 300 připomínek. To svědčí o tom, jak je celá metodika problematická.

Nezmínil jste, že peněz je nedostatek. Když se podíváme na rozpočet na příští rok, peníze na vědu, výzkum, inovace jsou ve výši necelých 40 miliard korun včetně peněz z evropských fondů. Je to dostatek, nebo to není dostatek?
Na vědu není peněz nikdy dost. Je obecně známo, že Česká republika nevynakládá na vědu ve srovnání s jinými zeměmi dostatečnou částku. A přestože premiér oznámil, že vláda plánuje pro příští rok zvýšení této částky, určitě nemůžeme říct, že prostředků na výzkum máme dostatek.
Je tu ale ještě jiná a mnohem důležitější otázka, s kterou lze něco dělat i rychleji. Jde o rozdělování finančních prostředků. Musíme docílit toho, aby se dostávaly k těm nejlepším, aby podporovaly ve výzkumu kvalitu, což nakonec povede ke konkurenceschopnosti České republiky. Není to malý úkol. Je tam řada i odborných otázek, jako je třeba to, jak velký podíl finančních prostředků se má rozdělovat formou institucionálního financování a jak velký podíl má jít formou financování účelového.

Existují dokonce odhady, že z částky, se kterou česká věda ročně hospodaří, nějakých šest sedm miliard zmizí v černé díře. Jsou to peníze, které jsou investovány do výzkumů, které vůbec nikam nevedou. Zkuste mi dát nějaký příklad plýtvání za dobu vaši praxe, co se pohybujete v oblasti vysokého školství a vědy?
Na základě těchto příkladů byla před několika lety prováděna reforma financování výzkumu. Ukázalo se například, že v rámci resortů řady poskytovatelů, kteří rozdělují prostředky na výzkum, nedochází k žádným relevantním výsledkům. Reformou byl proto počet poskytovatelů zmenšen, nicméně kontrola stále není úplně dostatečná.

Tehdy to bylo sníženo z nějakých dvaceti poskytovatelů na polovinu…
A původní záměr byl mnohem menší počet. Cílem bylo zkoncentrovat finanční prostředky mezi několik poskytovatelů, kteří by dokázali kontrolovat, jak se finanční prostředky nejen rozdělují, ale i jak se efektivně proměňují v konkrétní vědecké výsledky. Cílem reformy bylo mimochodem i to, že si poskytovatelé sami vytvoří adekvátní způsob, jak hodnotit výsledky výzkumu a jak rozdělovat podle svých potřeb finanční prostředky. Nikdy k tomu nedošlo. Dnes zde máme velmi mechanický mechanismus rozdělování finančních prostředků, který ne vždy dokáže zohlednit skutečnou kvalitu.

Ve světě to funguje, nějaký takový model má třeba Akademie věd. Je to dobrý model, nebo byste na něm našel nějaké mouchy?
Celá řada modelů je založena na kvalitativním hodnocení výsledků výzkumu. Tak je to i v Akademii věd. Otázka je, na kolik je tento systém ufinancovatelný. Ve chvíli, kdy přejdeme od mechanického přepočítávání výsledků k tomu, že konkrétní odborníci hodnotí, zda bylo skutečně dosaženo kvalitních výsledků, systém se významně prodraží. A je pak věc diskuse, zda jsme připraveni takové finanční prostředky do těchto transakčních nákladů vložit.

Máme tedy balík 40 miliard korun na příští rok. Jak ho přerozdělit, aby to bylo spravedlivější, než je to teď?
V těch 40 miliardách je řada mandatorních výdajů a také jsou to i evropské prostředky, které jsou vázány na určité projekty. Rozděluje se tak jen zhruba kolem 26 miliard korun. Asi 49 procent této částky jde na institucionální financování, kdy je podstatná část rozdělena na základě stávající metodiky hodnocení vědeckých výsledků. Další finanční prostředky jdou do takzvaného účelového financování, což je projektové financování na základě grantů. Máme zde dvě klíčové instituce, Grantovou agenturu ČR a Technologickou agenturu ČR, které by měly garantovat jejich co nejkvalitnější rozdělení.
Otázka, před kterou stojíme, je poměr institucionálního a účelového financování. Třeba na univerzitách naprostou většinu prostředků pro vzdělávací aktivitu a hlavně výzkumnou činnost musíme získávat v projektech. To sice jakoby zlepšuje kvalitu, ale na druhé straně to nesmírně zatěžuje akademické pracovníky a je to ve světě neobvyklé. Proto bychom měli uvažovat o tom, že budeme větší část výzkumných prostředků rozdělovat formou institucionálního financování, které bude založeno na zhodnocení kvality.

Pardon, taková jízlivá podotázka od člověka, který v životě nikdy nic nevybádal ani nevyzkoumal. Tato byrokracie tedy českým vědcům nejvíc brání v tom, aby byli citovanější než jejich evropští kolegové? Když se podíváme na srovnávací tabulky, jsme z hlediska citací českých vědců dosti pod průměrem.
Když si přepočítáte výsledky publikování českých vědců a jejich citovanost na množství vložených finančních prostředků, pohybujeme se spíše v průměru. Takže výsledky českého výzkumu až tak špatné nejsou, ale musíme se snažit, aby byly lepší.

Tak to postavme spíš pozitivně. Podporují se v současnosti perspektivní obory, osobnosti ve vědě?
Neustále se snažíme zlepšovat procesy, které vedou k rozpoznání toho, co je kvalitní, abychom podporovali týmy s určitou historií a s předpoklady pro úspěch v mezinárodní konkurenci. Na této cestě jsme a musíme po ní kráčet razantněji. Musíme být připraveni, zvlášť když finančních prostředků není dost, přestat financovat to, co je nefunkční a co dlouhodobě neprokazuje odpovídající výsledky. A snažit se podpořit týmy, které tu excelenci mají. Máme k tomu jedinečnou příležitost díky evropským strukturálním fondům a možnosti vytvořit v České republice konkurenceschopnou infrastrukturu. Ostatně dnes jsme v Brně zahajovali činnost Středoevropského technologického institutu, který je právě jedním z příkladů centra excelence, které v České republice máme a musíme budovat.

Jste třeba připraven, až se premiér zeptá, ukázat prstem na obor, který by si zasloužil zrušit, aby se vůbec nefinancoval?
Ne, k tomu připraven nejsem. V žádném případě nejde o to rušit nějaké obory. Jde o to, abychom, tak jak je to všude ve světě běžné, na základě evaluace, přísných vědeckých pravidel a kvalifikovaného hodnocení dokázali podporovat ty, kteří jsou opravdu dobří, a přestali podporovat ty, kteří vědecké výsledky nemají.

Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., (*1964)
Specializuje se na srovnávací politologii, evropskou politiku a na výzkum politické dimenze náboženství. Autor, spoluautor a editor řady monografií a vědeckých sborníků, publikoval více než sto odborných studií ve vědeckých časopisech a knižních publikacích u nás i v zahraničí.
2004 - 2011: rektor Masarykovy univerzity. Od roku 2011 prorektor pro akademické záležitosti MU. Od podzimu 2011 hlavní vědecký poradce předsedy vlády Petra Nečase.

(redakčně kráceno)


      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.