Strany troubí na volební zteč

ČT24

ČT24
středa 3. září 2014 Bronislav
HISTORIE.CS

Kolaps Velké Moravy

Velikost textu:

Velká Morava patřila mezi zásadní centra středoevropského prostoru se svébytnou společenskou hierarchií, vládnoucí dynastií i rozvinutou kulturou. Vládnoucí Mojmírovci přijali křesťanství, úspěšně usilovali o vlastního arcibiskupa, rozšiřovali hranice své země. Na začátku 10. století ale jakoby najednou Velká Morava mizí z mapy. O jasných příčinách jejího zániku lze jen diskutovat. Pravděpodobně šlo o souhru ekonomických, politických, ale možná i klimatických problémů. 

Archeologický výzkum v Mikulčicích
Archeologický výzkum v Mikulčicích

O příčinách rozpadu Velkomoravské říše, pokládané za první státní útvar na našem území, hovořili v Historii.cs z 29. června archeolog Jiří Macháček z Masarykovy univerzity v Brně a historik Martin Wihoda. Moderovala historička Marie Šedivá Koldinská.

Sedíme na louce před zámečkem Pohansko, kde se nachází expozice velkomoravských nálezů, objevených právě na lokalitě Pohansko. Proč je tato lokalita z hlediska dějin Velké Moravy tak významná a důležitá?
Macháček: Pohansko do jisté míry patří i k dějinám Masarykovy univerzity, která zde provádí výzkum již více než 50 let. V 9. století se zde totiž rozkládala velká aglomerace, velké hradisko, jedno z významných center Velké Moravy. Lokalita má přes 60 hektarů, což je víc, než měla běžná středověká města. A zatím jsme prozkoumali plochu okolo 14 hektarů. Díky tomu máme důležité informace o tom, jak se v té době žilo, jak byla strukturovaná společnost a co tvořilo základ kultury té doby.

Hovoří vedoucí archeologického výzkumu v Mikulčicích Lumír Poláček:
Mikulčice byly asi hlavním centrem Velké Moravy. Ve srovnání s Pohanskem jsou menší, zvláště jejich opevněná část. Mikulčice se skládají z akropole a předhradí. Akropole byl hlavní sídelní, reprezentační a církevní útvar. A předhradí je považováno za sídliště vojenské družiny knížete.
Koncentrace politické moci, osídlení, intenzita i kontinuita centrálního místa je v Mikulčicích patrná již od 8. století, tedy již z doby před Velkou Moravou. Pohansko naopak vzniklo jako mocenský útvar až v pozdním 9. století. U Mikulčic se předpokládá, že šlo o knížecí nebo panovnické centrum už od 30. let 9. století.
V Mikulčicích se prozkoumala plocha asi pěti hektarů, vlastně čtvrtina opevněného areálu. Tak velká prokopaná plocha nemá obdobu na žádném z našich hradišť, ani snad ve střední Evropě. Výzkum měl ale spíše extenzivní charakter a zvláště chybělo průběžné zpracování výsledků a kladení otázek. Samozřejmě se našly úžasné věci – minimálně deset kostelů, pohřebiště čítající snad 2.500 hrobů a obrovské bohatství. Překvapilo to tehdejší svět, nebo minimálně Evropu, a postavilo to obraz Velké Moravy, prezentovaný v hlavních evropských metropolích na slavných výstavách Velká Morava v 60. a 70. letech.

Wihoda: Lokality patřící k mojmírovské říši, které zmiňují písemné prameny, dnes leží mimo území České republiky. A paradoxně archeologicky nejvýznamnější lokality písemnými prameny zmiňovány nejsou. Jedná se v zásadě o sídla rozkládající se na středním a dolním toku řeky Moravy, tam musíme hledat centrum mojmírovské říše.
Musíme totiž velmi přesně rozlišovat, co bylo centrum a kde ležely periferní oblasti. Asi každý z nás má ze školy před očima mapu Velké Moravy, která sahala odněkud od Míšně přes Slezsko, Vislansko (Krakovsko) až hluboko do dnešního Maďarska. Ve skutečnosti se jádro mojmírovské říše nejspíše rozkládalo pouze kolem řeky Moravy (maximálně sahalo na západ dnešního Slovenska). A všechny ostatní oblasti byly připojeny buď dočasně, nebo formou tributární závislosti. Tedy že příslušná etnika z daných území (například z Vislanska) odváděla každoroční tribut do mojmírovských center.

Nastínil jste velikost Velké Moravy. Do kterého období ale konkrétně spadá rozkvět Velké Moravy?
Wihoda: Z hlediska písemných pramenů spadá rozkvět Velké Moravy do druhé poloviny 9. století. Zahrnuje vládu dvou velkých mojmírovských knížat, Rostislava a jeho synovce Svatopluka. Jde tedy o léta 846 až 894 (samozřejmě přesahy nahoru a dolů jsou možné u obou těchto krajních mezníků).

Jak vypadala struktura velkomoravské společnosti?
Macháček: Informace o struktuře společnosti se nejlépe odráží v pohřebištích. Na základě milodarů, které lidem vkládali do hrobů, součástí jejich kroje, oděvů, výzbroje, výstroje jsme schopni identifikovat určité skupiny společnosti. Například mezi elity patří bojovníci vyzbrojení těžkými meči, ostruhami, nádherně zdobenými vojenskými opasky, které svou ikonografií odkazují na Franskou říši, která se rozkládala západně od Velké Moravy. Máme ale doklady i o přítomnosti řemeslníků a největší skupině obyvatelstva, zemědělcích. Ti už ovšem žili mimo hlavní centra na venkově, v zemědělských osadách, a zajišťovali výživu ohromným aglomeracím na břehu řeky Moravy.

Vím, že jste se zabýval i otázkou soukromého pozemkového vlastnictví na Velké Moravě. Co jste zjistil?
Macháček: Doložit archeologickými prostředky něco tak komplikovaného, jako je privátní vlastnictví a právní vztahy ve společnosti vůbec, je velice složité. Pokoušíme třeba sledovat rozložení osídlení nebo vnitřní strukturu sídlišť. Víme totiž, že v oblastech, kde je zřejmé privátní pozemkové vlastnictví (například na západ od nás nebo později na vesnicích a v městských aglomeracích), jsou soukromé usedlosti nebo parcely jasně vymezeny. To se nám podařilo identifikovat i na Pohansku. Nutno ale podotknout, že je to spojeno pouze s centrální lokalitou. Na venkově nejsou individuální dvorce a dvory archeologicky prokazatelné.

Wihoda: Problém také je, že neznáme vztahy mezi jednotlivými mocenskými vrstvami. Nevíme, čím Mojmírovci legitimizovali svou moc nad lidem i nad urozenými. Čím přiměli obyvatelstvo, aby se podílelo na výstavbě obrovských aglomerací, jako je například Pohansko nebo Mikulčice.
Písemné prameny franské provenience uvádějí na našem území nejen Mojmírovce, ale i další knížecí rody. Z toho plyne otázka, jestli tyto knížecí rody byly z jiných porobených národů. Nebo jestli na Moravě vedle Mojmírovců přežívaly další knížecí dynastie, které neměly podíl na ústřední vládě. Vedle těchto knížat se v písemných pramenech objevují rovněž takzvaní optimates nebo primates (urození nebo velmožové) a o jejich přítomnosti vypovídají i archeologické nálezy (jde o ty bohatě vybavené hroby). I u nich je pak otázka, proč uznávali moc Mojmírovců.
Obecně vzato platí, že Moravané vystupovali jako politický kmen – buď jako gens Marahorum, nebo regnum Marahorum (lid Moravanů, nebo panství, území Moravanů). Takže jakási hierarchie moci tady existovala. Opět ale nevíme, zda byla definována nemovitým pozemkovým jměním. Zda to byly nějaké statusové symboly – držení cenného předmětu, například meče, kopí, zbroje, šperku. Nebo zda byla urozenost dána původem.
To všechno jsou otázky, jejichž řešení je navzdory dlouhému výzkumu stále v počátku, je to věc otevřené diskuse. Mnohé naznačuje, že moravská společnost 9. století patřila k takzvaným přechodovým společnostem. Tedy společnostem, které se od kmenového zřízení posouvají směrem k řízení, kterému můžeme s jistými výhradami říkat "státní" a které je opřeno o nějaké instituce. Víme totiž, že jakési zárodky institucionalizace moci na Velké Moravě už existovaly. Ale jaký byl skutečný dosah těchto institucí a jejich veřejný vliv, to je předmětem debaty.

Macháček: Princip fungování společnosti byl založen na jiném základě, než to bylo v pozdějších středověkých obdobích. Velkomoravané nepoužívali mince, nebyl zde běžný obchod v tomto smyslu. Společnost byla založena na předávání a přijímání darů, kterými si panovník zajišťoval loajalitu. Kromě zmiňovaných mečů to byl například nádherný velkomoravský šperk, kterým se zdobily ženy elitních bojovníků, příslušníků panovnické knížecí družiny. Tyto předměty musely být vzácné, luxusní a většinou přicházely na Moravu prostřednictvím dálkového obchodu z různých směrů. Ze západu, z Porýní, to byly třeba meče, z jihovýchodu to mohlo být hedvábí nebo stříbro a zlato, které pak přeměňovali do podoby krásných šperků, náušnic a tak dále.

Hovoří vedoucí archeologického výzkumu v Mikulčicích Lumír Poláček:
Zaměřuji se na mosty a na kostely. Na mosty kvůli zachovalému dřevu. Mikulčice byly v 9. století ostrovní hrad a v zaniklých říčních ramenech zůstalo zachované dřevo, což je naprostý unikát. Dřevo nám totiž umožňuje datovat – získat absolutní data.
Mikulčické kostely se pak zachovaly velice mizivě, maximálně v podobě půdorysu, někdy jen v podobě vybraných základových rýh. Výjimkou je kaple sv. Margity, která se nachází necelé dva kilometry od Mikulčic na slovenské straně řeky Moravy, v katastru obce Kopčany. Tato kaple je v jádru stavbou z 9. století a je svým způsobem jedinou stojící velkomoravskou stavbou na území České a Slovenské republiky.

přehrát video
Historie.cs


Wihoda: Velká Morava měla od počátku jeden jediný problém, jediného souseda, a sice Franskou říši. A otázka zní, jestli se mojmírovská knížata vymezovala vůči Franské říši negativně nebo pozitivně.
Mnohé vystihuje vtipná zkratka, kterou před časem uvedl do literatury Dušan Třeštík: "Moravané vstoupili do Evropy tím, když svlékli avarské kaftany a oblékli si franské kalhoty." Jinými slovy mojmírovská říše v mnohém imitovala a napodobovala svého mocného franského souseda. Mojmírovská knížata skládala přísahy věrnosti do rukou franských králů nebo císařů. Franským králům nebo císařům odváděla tribut. A byla to také franská moc v osobě Ludvíka Němce nebo jeho synů, která si dokázala na Mojmírovcích vynutit poslušnost. Pakliže se to nestalo, byli Mojmírovci donuceni silou k abdikaci nebo dokonce odvedeni do zajetí.
Osud Mojmíra, prvního z historicky známých Mojmírovců, v roce 846 (byl nejspíše zabit při vpádu Ludvíka Němce - pozn. red.) i osud jeho nástupce Rostislava v roce 869 a 870 napovídá, že franské císařství vnímalo Moravany jako své leníky, tedy jako širší součást franské říše. Vezměme si dva příklady:
První příklad, osud knížete Rostislava. Rostislav byl zajat a stanul před soudem, kterému předsedal Ludvík Němec. Na soudu byli přítomni nejen Frankové, ale také Slované, tedy Moravané. Soud rozhodl, že se Rostislav dopustil zrady a byl odsouzen k trestu smrti. Císař změnil tento trest na "pouhé" oslepení s tím, že zbytek života měl Rostislav strávit v klášteře. (Pobyt v klášteře byl typickým trestem pro někoho, kdo se dopustil zrady na svém pánovi.)
Druhý příklad je kníže Svatopluk. Za jeho vlády mezi lety 870 a 894 dosáhla mojmírovská říše vrcholu své moci. Svatopluk nejdříve několik let úspěšně bránil moravské hranice před vpády franských vojsk, ale nakonec sám v roce 873 dobrovolně navázal kontakt s franským dvorem. Následující rok složil přísahu věrnosti za sebe, svá knížata a urozené. A nechal za své vlády, přímá zmínka je z roku 891, dokonce zřídit výběrčí místa, na kterých se měl shromažďovat tribut pro Franskou říši. To znamená, že i za vlády Svatopluka, nejmocnějšího moravského knížete, byla mojmírovská říše chápána jako integrální součást Franské říše.

Macháček: Nesmíme zapomenout, že po určité, i když krátké období byla Morava do Franské říše v podstatě plně integrována. Mezi panováním Rostislava a Svatopluka totiž Velkou Moravu ovládali Vilém a Engelšalk, hrabata z Východní marky.

Wihoda: Také se nabízí vztah Moravanů a mojmírovských knížat k druhé soudobé velmoci, a sice k Byzanci. (Mohli bychom zmínit Stolec sv. Petra, ovšem jeho vliv v 9. století nebyl příliš silný.)  Vztah k Byzanci byl v nepříliš vzdálené minulosti poněkud přeceňován, což souvisí s misí Konstantina a Metoděje, se staroslovenštinou a slovanskou liturgií. Ve skutečnosti byla Byzanc příliš vzdálená na to, aby mohla konkrétním způsobem zasahovat do osudu moravské říše.
Byzanc měla vlastní starosti na Balkáně a celá ta byzantská vsuvka vznikla nahodilou situací, která se vyostřila kolem roku 860, kdy se kníže Rostislav pokoušel oslabit vazbu svého dominia na Franskou říši.

Macháček: Z archeologického hlediska, z hlediska materiální kultury, nebyla Velká Morava v plné kulturní závislosti na Franské říši. Zmiňované meče a opasky velkomoravských bojovníků jsou sice odvozeny ze západní kultury, ale třeba velkomoravský šperk je evidentně vyráběn pod vlivem byzantského umění, respektive po vlivem umění východní části Evropy, adriatické oblasti a tak dále. Kulturně to tedy není tak homogenní záležitost, jak by se mohlo zdát.

Hovoří vedoucí archeologického výzkumu v Mikulčicích Lumír Poláček:
Podél řeky Moravy šla jedna trasa jantarové stezky, která pokračovala dále do adriatické oblasti. Toto spojení bylo v 9. století velice využívané, proto si Moravané řeky velice cenili. Pro tehdejší společnost měla zásadní hospodářský i politický význam.

Úryvek z dokumentu Svědectví věků (Režie Jan Fuksa, 1962):
Kostely na území Velké Moravy vznikly už před rokem 863, kdy sem na žádost knížete Rostislava byli vysláni byzantským císařem Michalem III. věrozvěstové Cyril a Metoděj.

Hovoří vedoucí archeologického výzkumu v Mikulčicích Lumír Poláček:
Jednoznačný doklad křesťanství na Velké Moravě jsou kostelní stavby, kterých je v Mikulčicích asi deset. Ta koncentrace není obvyklá. Jediná analogie z našeho území je Staré Město u Uherského Hradiště, kde je doloženo asi pět kostelů, ale ne na tak malé ploše. A potom už jen v církevních centrech mimo území Velké Moravy. Byly snahy srovnávat Mikulčice s Římem, ale to je velmi vzdálené srovnání, v takových závěrech musíme být velice opatrní.
Je pravděpodobné, že se jednotlivé kostely lišily svou funkcí i časem vzniku, protože vznikaly postupně. Je možné, že jednotlivé kostely patřily určitým skupinám obyvatelstva, že některé mohly patřit latinskému kléru a některé slovanskému. O těchto věcech ale nevíme vůbec nic.
Z kostelů se dochovaly jen otisky základových rýh, sekundární výplň, plněná maltovou drtí a drobnými kameny. Kámen tady byl totiž vzácný a museli ho transportovat až z Karpat, minimálně deset kilometrů odsud. Po zániku hradiště tak kostely a fortifikace sloužily jako kamenolom pro široké okolí. I kvůli tomu neznáme nadzemní podobu kostelů, takže je rekonstruujeme podle soudobých obdob, analogií, zejména na území Franské říše nebo v adriatické oblasti.
Určení funkce kostelů, proč jich tady je deset na tak malé ploše, selhává navíc kvůli tomu, že nemáme žádné vnitřní vybavení. Nemáme architektonické články, architektonickou ani liturgickou výbavu vnitřních staveb.

Wihoda: Přijetí křtu Moravany je kladeno do závěru první třetiny 9. století. Vypráví o něm Spis o pokřtění Bavorů a Korutanců. V něm se praví, že křest přijali "všichni Moravané". Výraz "všichni Moravané" naznačuje, že se jednalo o politicky demonstrativní akt, kterým se moravské elity, možná už v čele s Mojmírovci, přihlásili k určitým hodnotám a pokoušeli se proniknout do vyvolené společnosti křesťanských národů. Ve skutečnosti to křesťanství bylo povrchní, nakonec i zpráva z roku 852 říká, kterak jistý člověk unesl ženu a utekl do končin Moravanů, neboť tam bylo křesťanství ještě hrubé.
Důležité ale je, že Morava formálně podléhala pasovskému biskupství a metropoli Salzburgu. Tato vazba se ovšem stala pro Rostislava ve druhé části jeho vlády politicky nepřijatelnou, a proto se pokoušel vyjednávat s mocnými tehdejšího světa, jestli by Morava nemohla získat vlastního biskupa nebo ještě lépe zemskou církev.
Rostislav posílá své vyslance v roce 860 nejprve (což je důležité) do Říma, a teprve když tam neuspěl, obrací se na Konstantinopol. To bylo druhé místo, kde mohl obdržet arcibiskupa, respektive nějaké organizátory lepšího církevního života na Moravě. Formálně Rostislav svou žádost zdůvodňoval dlouhou nemocí pasovského biskupa, který se nemůže starat o povinnosti na Moravě, a že tím křesťanství na Moravě strádá.
Za této situace přicházejí na Moravu Konstantin s Metodějem. Ovšem jdou nejdříve přes Itálii, což znamená, že nejednali proti vůli papeže, ale naopak s jeho souhlasem. A to ukazuje, že se jednalo o akt organizační povahy. Že nešlo o přijetí víry Moravany, nýbrž o institucionalizaci církevních struktur do podoby, která by umožnila vznik zemské církve, zjednodušeně řečeno arcibiskupství. Čtyři roky tady působili a vychovali určitý okruh žáků, budoucích kněží. To je přimělo k tomu se vydat znovu do Říma a dotáhnout to do konce. To se však za života Konstantina a Metoděje nepodařilo. Došlo k tomu až těsně před rokem 900 za vlády Mojmíra II., kdy byl na Moravě instalován arcibiskup a tři jeho biskupové.

Všechno to vypovídá o systematicky budovaném státu, systematicky posilovaném jak ve smyslu vnějších vazeb, tak směrem dovnitř. Jak je možné, že se taková říše tak rychle zhroutila?
Wihoda: My známe následky. A sice, že z mapy středovýchodní Evropy zmizela takřka ze dne na den mocná říše, jejíž šperky a slavné archeologické nálezy jí vtiskly přívlastek "zlatem zářící říše Moravanů". Ale ono je to mnohem komplikovanější.
Budování společnosti, výstavba mocenských struktur, jako je budování valů, udržování dvora, politika, je nesmírně nákladná záležitost, která zatěžuje společnost. A zdá se, že v určité fázi začala být, moderně řečeno, platební bilance mojmírovská říše v nerovnováze – bohatství, které plynulo do říše, už nedokázalo vyrovnat náklady na její udržování. Tehdy nejspíše došlo k rozkolu, kdy se část moravských elit postavila proti Mojmírovcům. A k pauperizaci, zchudnutí, moravských elit mohlo přispět i to, že došlo k bojům mezi Mojmírem a Svatoplukem. Mojmírovci tedy přestávali plnit své základní zadání (zajišťovat mír, bohatství, stabilitu společnosti) a část moravských elit se jich pokoušela zbavit.
Z archeologických nálezů a také z písemných zmínek lze usuzovat, že se do toho zapletli Maďaři. (Maďaři tedy nebyli prvotním hybatelem, tím byla strukturální a společenská krize mojmírovské říše.) Je velmi pozoruhodné, že hlavní maďarský úder směřoval proti hlavním mojmírovským pevnostem v Pomoraví – Staré Město, Mikulčice, Pohansko. Vedlejší pevnosti byly postiženy jenom okrajově a život v nich byl v průběhu 10. století obnoven.
Severní část mojmírovské říše, Olomoucko, byla postižena buď jen nepřímo, nebo možná dokonce vůbec. Na Olomoucku, ve středním Pomoraví, se tak podařilo velmi rychle obnovit mocenské struktury a Olomoucko se stalo dědicem nikoli mojmírovské, ale moravské tradice. Zjednodušeně řečeno: zmizela dynastie Mojmírovců a vše, co symbolizovala jejich říše, a naopak přetrvali Moravané a díky nim přetrvala na mapě střední Evropy i Morava.

Macháček: Byl to celý komplex příčin. Na počátku 10. století byl přerušen dálkový obchod v celé středovýchodní Evropě. Důležité je také vědět, že velkomoravská centra se nacházejí uprostřed niv velkých moravských řek, na Dyji nebo na Moravě. Nikdy předtím a ani nikdy potom nebyli lidé a jejich společnost tak úzce provázani právě s chováním řek a říčních niv. Ovšem ze spolupráce s našimi kolegy geology víme, že v průběhu 10. století došlo ke změnám ve vodním režimu těchto říčních niv, došlo k jednorázovým, ale asi o to intenzivnějším záplavám, které mohly být velkým problémem pro společnost. Ta totiž byla velmi centralizovaná a orientovaná na existenci velkých aglomerací, a pokud došlo k omezení možnosti v nich sídlit, měla celá společnost problém.
Je tedy možné, že nastala kombinace problematických jevů – vpády Maďarů, vnitrospolečenská krize a ještě klimatické změny. To vše nakonec mohlo vést k pádu Velkomoravské říše.

Po rozpadu Velké Moravy se konstruuje nový státní útvar, ale jeho centrum se přesouvá do Čech. Čím si ten přesun vysvětlujete?
Wihoda: Toto byla velmi oblíbená teze, dokonce byla oficiální státotvornou tezí, když existoval společný stát Čechů a Slováků. Nicméně je nutno říci, že se jedná o konstrukt, který byl vložen do dějin dodatečně někdy v průběhu 10. století.
Oč tu šlo? Čechy, respektive česká knížata byla po jistou dobu podřízena mojmírovským knížatům. Do jejich moci se nedostala vlastním rozhodnutím, ale proto, že císař Karel III. odměnil Svatopluka tím, že mu na čas postoupil české kmeny včetně tributu, který mu z Čech náležel. Po pěti letech ale česká knížata vyslala do Řezna legaci a žádala, aby byla vyňata ze svazku Moravanů, protože jim více vyhovuje svazek Bavorů.
Kde se tedy vzala ta představa o translaci moci z Moravy do Čech, respektive do Prahy? Přemyslovci za vlády knížete Boleslava I. dobyli část Moravy. Na konci 10. století se pak říše českých Boleslavů ocitla v krizi. V této době vzniká Kristiánova legenda, jejíž autor se pokoušel zdůvodnit, proč Přemyslovci ovládají tak velké území a proč je jejich vláda na tomto území nesporná. Vsadil proto do své legendy silný motiv: pohanský kníže Bořivoj jede na Moravu, není vpuštěn do hodovní síně, vychází mu v ústrety arcibiskup Metoděj, který mu říká, že pokud přijme pravou křesťanskou víru, stane se v budoucnu pánem svých pánů – Přemyslovci jednou budou vládnout Moravanům. A tato pověst se měla naplnit právě za vlády Bořivojových potomků.
Tento motiv v 11. až 12. století, v době Kosmy, zanikl a oprášen byl Dalimilem, který má přímo kapitolu Kako jest koruna z Moravy vyšla (Jak vyšla koruna z Moravy). Ale to už je stavovské uspořádání společnosti, kdy čeští králové vládnou nejen v Čechách, v Království českém, ale též v Markrabství moravském. Tento motiv se strašně zamlouval Karlovi IV., který vědomě oživoval tyto staré tradice a dokonce založil klášter Na Slovanech, aby tím vylepšil vyhlídky Prahy na získání arcibiskupské hodnosti.

Macháček: Když přišli Přemyslovci na Moravu, zemi ovládli i vojensky a vytvořili si zde vlastní struktury, svá vlastní centra. V zásadě nepokračovali na místech, kde byla předchozí velkomoravská hradiska (mohlo to být právě i z důvodu změny klimatu a nemožnosti osídlování původních míst), a budovali takzvaná Břetislavova hradiska. Třeba Pohansko tak bylo nahrazeno nedalekou Břeclaví, Mikulčice Hodonínem a tak dále. Přemyslovci se tedy skutečně snažili zemi systematicky ovládat a zabezpečovat její hranice směrem k Východní marce nebo k Uhrám.

Reportáž ze zpravodajské relace Události ze 7. června 2010:
6. června byla na Bratislavském hradě slavnostně odhalena Svatoplukova jezdecká socha. Premiér Fico ho nazval králem Slováků a pilířem národního sebevědomí. A Bratislavský hrad přirovnal mohutností i dějinami k Wawelu a Hradčanům. Archeoložka Tatiana Štefanovičová, která tam deset let vedla výzkum, našla stavby z dob Velké Moravy, důkazy, že by tam působil Svatopluk ale neobjevila. "Že byl Svatopluk panovník, víme z písemných pramenů. Ale nikde se nevyskytuje název král a všude se uvádí, že to byl panovník Moravanů, ne Slováků," říká Štefanovičová. Slováci tedy dostali darem svého krále. Kritici tvrdí, že jeho úkolem nebude vládnout, ale soužit. Komu, to se ukáže.

Wihoda: Svatoplukova jezdecká socha na Bratislavském hradě byla vztyčena za vlády určité koalice, jejíž součástí byli i slovenští nacionalisté. Od té doby se slovenské politické reprezentace začaly k tomuto projektu stavět zdrženlivěji.
Obecně ale platí, že politická reprezentace si vybírá z výkladu minulosti jen to, co vyhovuje jejím dobově podmíněným zájmům. To je bohužel smutná skutečnost. Domnívám se, že na to pak každé společenství doplatí. Ať už jde o vymýšlení neexistujících králů a knížat nebo třeba o pohrdání takovým dědictvím, jako je zemské uspořádání, které funguje ke všeobecné spokojenosti v Německu nebo v Rakousku. A protože jsme do tohoto prostoru patřili, domnívám se, že by nic nebránilo tomu, aby takovéto uspořádání fungovalo jednou i v České republice.

(redakčně kráceno)


      Pokud chcete upozornit na chybu ve článku, označte chybný text a zmáčkněte Ctrl + Enter

      Hlavní zprávy

      Další v rubrice

      ČT24 - Ukrajinská krize

      Načítám...

      Ouha, data se nepodařilo načíst.