Praha - Poslední zbytky nadějí, že se v Československu podaří i po srpnové okupaci udržet některé reformní myšlenky Pražského jara 1968, pohřbilo 17. dubna 1969 zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ). Právě v tento den definitivně skončil ve vedení KSČ Alexander Dubček a jeho místo zaujal Gustáv Husák, který byl v 50. letech odsouzen na doživotí. Zvítězily tak konzervativní promoskevké síly a normalizace se stala hybnou silou ve společnosti. Nicméně první normalizační dokumenty přijalo zasedání ÚV KSČ již v polovině listopadu 1968.
Nástup Husáka definitivně pohřbil naděje Pražského jara
Přestože počátek roku 1969 znamenal konsolidaci poměrů v tehdejším Československu, Moskvě se však zdálo, že situace se mění pomalu a změny jsou polovičaté. Navíc sovětské vedení v čele s Leonidem Brežněvem dlouhodobě připravovalo změnu ve vedení KSČ, jež měla definitivně odstranit Alexandra Dubčeka a další zbylé reformisty. Hlavním adeptem na Dubčekovo místo se stal právě Gustáv Husák, kterého podporoval mimo jiné i tehdejší prezident Ludvík Svoboda.
Záminkou byl hokej - satisfakce za srpen 1968
Sovětské vedení jen čekalo na vhodnou příležitost, jak tuto výměnu provést. A ta přišla s hokejovým šampionátem v březnu 1969, na němž Československo dvakrát porazilo sovětskou „sbornou“. Zvláště po druhém zápase začaly v Československu bouřlivé oslavy, které se na některých místech změnily v otevřená vystoupení proti okupantům. S velkou pravděpodobností se přitom většinou jednalo o záměrně vyprovokované akce. StB stála také za nejvýraznějším konfliktem hokejových oslav - rozbití kanceláře sovětské letecké společnosti Aeroflot v dolní části Václavského náměstí.
Československá vláda incident odsoudila a jménem prezidenta Svobody a premiéra Černíka byla sovětskému velvyslanci předána omluva. Sovětské vedení se však pouze s omluvou nespokojilo a tlačilo na KSČ, aby Dubčeka nahradila člověkem, který bude dělat probrežnovovskou politiku.
Začátkem dubna se s Dubčekem setkal zvláštní zplnomocněnec sovětské vlády a náměstek ministra zahraničí Vladimir Semjonov a dal mu jasně najevo, že ztratil důvěru Moskvy. Dubček pochopil, že jeho pozice je neudržitelná, a rozhodl se na svou funkci raději rezignovat.
Husák ve svém prvním projevu:
„Jde o to, přátelé, abychom nepodléhali zahraniční propagandě… různým našeptávačům nebo silám, které nemají zájem na konsolidaci… “
Ústřední výbor, který se pak sešel 17. dubna, už jen konstatoval, že vedení strany nedokázalo realizovat účinná opatření k odstranění a překonání „krizových jevů“ a ve funkci prvního tajemníka nahradil Dubčeka Gustáv Husák.
Zatímco Husák se stal na dlouhá léta nejmocnějším mužem v Československu, Dubček byl postupně z politiky odstraněn. Půl roku byl předsedou Federálního shromáždění, poté velvyslancem v Turecku a nakonec byl v červnu 1970 vyloučen ze strany. Později pracoval jako dělník a technický úředník.
Přechod k normalizaci se definitivně uzavřel v prosinci 1970, kdy komunisté přijali dokument Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Dokument se na dalších 20 let stal základním ideologickým východiskem komunistického režimu. Normalizační éra v tehdejším Československu trvala až do listopadu 1989.
Proč právě Husák
Pro Gustáva Husáka mluvilo zejména to, že i přes své postoje v roce 1968, zůstal dál pravověrným komunistům. Právě svým postojem k prosazování sovětských požadavků se rychle zařadil mezi takzvané realisty, tedy skupiny funkcionářů dříve podporujících reformy, kteří se přizpůsobili novým poměrům. Navíc byl v 50. letech vězněn, takže v očích veřejnosti byl vnímán jako člověk perzekuovaný, který nedopustí, aby došlo k politickým procesům. Husák též vystupoval v roce 1968 proreformně, tak mohl budit naděje, že se pokusí z toho období něco zachránit. A na druhé straně Moskva mu toto mohla vždycky předhazovat, a tím způsobem ho tlačit k tomu, aby dělal to, co ona chtěla.
K moci mu dopomohl Vasil Bilak, a to i přesto, že se s Husákem neměli příliš rádi. Husák s Bilakem před tím, než byl Husák zvolen za Dubčekova nástupce, uzavřeli dohodu, podle níž měl Husák garantovat té konzervativnější části strany, kterou zastupoval právě Bilak, že zůstanou ve svých funkcích a budou moci realizovat svou politiku.
V roce 1971 Husák konstatoval, že KSČ je ideově, politicky i organizačně sjednocená. Tím skončila největší vlna čistek a emigrací. V té době se stal také generálním tajemníkem strany, kterým zůstal až do prosince 1987, kdy ho nahradil Miloš Jakeš. Husák zemřel roku 1991 v Bratislavě.
- Leonid Brežněv a Alexander Dubček zdroj: Wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/339/33851.jpg
- Oslavy vítězství nad SSSR zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/763/76281.jpg
- Gustáv Husák autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/792/79113.jpg
- Generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák s předsedou české vlády Josefem Kempným. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/807/80639.jpg