Lhasa - Když Tibeťané v roce 1949 odmítli čínský návrh na pokojné připojení, vtrhla čínská armáda v říjnu 1950 na tibetské území, které Číňané o rok později anektovali. Přes slib zachování národní a územní autonomie se však Tibet dočkal soustavného porušování náboženské svobody a základních lidských práv. Odpor proti praktikám Číny vrcholil 10. března 1959, kdy ve Lhase vypuklo ozbrojené povstání. Připojilo se k němu asi 20 tisíc lidí a celá tibetská armáda, což bylo asi 3000 vojáků. Tibeťané pak hromadně následovali svého nejvyššího duchovního a politického vůdce dalajlamu na cestě do indického exilu.
Neúspěšné protičínské povstání znamenalo odchod dalajlamy do exilu
Následující desetiletí se neslo ve znamení čínské snahy přeměnit buddhistický feudální řád v zemi v socialistickou sekulární společnost. Čínské vedení si však částečně uvědomovalo zvláštní postavení Tibetu, a proto roku 1951 podepsalo se zástupci dalajlamova kabinetu Sedmnáctibodovou dohodu poskytující Centrálnímu Tibetu vysokou míru autonomie.
Konflikt předznamenala násilná čínská propaganda v roce 1957
Úkolem propagandy bylo přimět Tibeťany k přijetí radikálních komunistických reforem. V reakci na stupňující se čínský nátlak i případy genocidy začaly v tibetských provinciích Amdo a Kham vznikat partyzánské bojůvky, které přerostly v mohutné hnutí odporu.
Tibetská otázka
Tibetští představitelé před čínskou invazí plně rozhodovali o vnitropolitických i vnějších záležitostech země. Například uskutečnili cestu kolem světa s platnými tibetskými cestovními doklady. Mimo jiné i proto se Tibeťané domnívali, že Tibet byl v době čínského vpádu svrchovanou a nezávislou zemí. Jinak ale na Tibet pohlíželi oficiální představitelé Čínské republiky a pak i Mao Ce-tungovi lidé, kteří bývalý vazalský stát považovali za součást Číny.
Pohár trpělivosti přetekl, když čínské úřady pozvaly dalajlamu bez tělesných strážců na 10. března 1959 na čínské velitelství ke shlédnutí divadelního představení. Toho dne se kolem letního sídla dalajlamy západně od Lhasy shromáždily desítky tisíc Tibeťanů, kteří rozhořčeně protestovali proti čínské okupaci a kolem paláce vytvořili ze svých těl obranný val. Letní palác byl následně ostřelován a dalajlamův život se tak ocital v ohrožení. V noci 17. března proto tibetský vůdce tajně opustil palác a upchl do Indie. Dva dny na to již Číňané bez skrupulí ostřelovali strategicky důležitá místa ve Lhase. Při následném útoku tanků a pěchoty zahynulo asi 12 tisíc lidí. O zmizení dalajlamy se čínské vedení dozvědělo až třetího dne.
Sídlem nové dočasné vlády se stalo letovisko Mansúrí
Nedlouho po dalajlamovi, jemuž Dillí poskytlo politický azyl, začaly do Indie proudit tisíce zubožených tibetských uprchlíků, kteří rovněž obdrželi právo pobývat v zemi. Posléze vyhlásila dalajlamova družina vznik nové dočasné vlády. Jejím sídlem se stalo letovisko Mansúrí v předhůří severní Indie, odkud dalajlama vyzýval k mírovému a přátelskému řešení tragické situace a požadoval zachování pravomocí, kterým se Tibet těšil před rokem 1950.
Tibetskou otázkou se též zabývalo zasedání OSN, které v říjnu 1959 přijalo rezoluci vyzývající k respektování základních lidských práv tibetského lidu a jeho svérázného kulturního a náboženského života. V textu dokumentu však nebylo ani zmínky o invazi komunistické Číny a okupaci Tibetu. Čína rezoluci dodnes nereflektuje.
Poslední protičínské protesty vzplály v Tibetu v březnu 2008
Stovky demonstrantů v místním správním středisku Lhase 14. března 2008 zapalovaly obchody a policejní auta na protest proti čínské nadvládě v provincii. Řada buddhistických mnichů zahájila hladovku v reakci na obsazení klášterů bezpečnostními silami. Nepokoje v Tibetu vypukly poté, co čínské bezpečnostní síly potlačily týdenní nenásilné protesty proti čínské nadvládě, které si připomínaly neúspěšné protičínské povstání v roce 1959.
Při nepokojích a jejich násilném potlačení přišlo podle oficiálních údajů o život 22 lidí, převážně etnických Číňanů. Tibetské exilové zdroje nicméně udávají až 140 mrtvých, většinou Tibeťanů.
Josef Kolmaš - sinolog a tibetolog
„Dalajlama chtěl v 50. letech dokonce vstoupit do KS Číny a zastávat funkce v čínském parlamentu. Poté, co utekl do Indie, jeho názory se sice modernizovaly, ale stále zůstával věrný myšlence, že Tibet byl, je a zůstává součástí Číny. A je toho názoru stále. On se nechce odtrhnout. Zejména u tibetské mládeže se však setkává s nepochopením.“
- Tibetský duchovní vůdce Dalajlama autor: ČTK, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/562/56145.jpg
- Nepokoje v Tibetu zdroj: Klášter Kirti http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/134/13354.jpg
- Nepokoje v Tibetu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/196/19520.jpg