Islanďané si žili nad poměry a teď nevědí, kdo jejich dluhy splatí

Na Islandu vypukla finanční krize, kterou lze označit jako nejhorší v celé Evropě. Vyžádala si již své oběti - několik vlivných islandských podnikatelů zkrachovalo. Mezi nimi je i multimiliardář Björgólvur Gudmundsson, jeden z nejbohatších mužů na Islandu, velkopodnikatel a také majitel fotbalového klubu West Ham. Gudmundsson kdysi vlastnil obrovské rejdařství, ale před pětadvaceti lety ho nařkli, že firmu vytuneloval. Nakonec vyvázl s roční podmínkou. Změnil tak oblast podnikání a dal se na bankovnictví. Teď, ve svých sedmašedesáti letech, zkrachoval podruhé. Jeho klíčový podíl v nejstarší islandské bance Landsbanki znárodnila vláda. Landsbanki se příliš zadlužila a pod náporem finanční krize se zhroutila.

Ve státních rukou skončily také další dvě velké islandské banky. Doplatily tak na svou nenasytnost. Před osmi lety je vláda zprivatizovala a ony se bezhlavě pustily do zahraničních výbojů. Například v Británii nebo Dánsku skoupily obchodní řetězce, ovládly cizí aerolinky a módní butiky. Po několika letech ale zjistily, že jim jejich vlastní aktivity přerostly přes hlavu. „Velikost těch bank vůbec neodpovídá významu Islandu ve světové ekonomice. Ty banky nadměrně expandovaly, Island z toho dlouhou dobu těžil,“ doplnil podrobnosti ohledně islandských bank Pavel Žamberský z katedry světové ekonomiky na VŠE v Praze.

Nad poměry si žily nejen banky, ale i lidé

Islandský životní styl

Hodinky od Gucciho, oblečení od Armaniho a k tomu drahý, výkonný vůz - takový životní styl vedl každý moderní Islanďan.

Problém v zemi nemají jen banky, ale hlavně lidé, kteří se kvůli luxusu neváhali zadlužit. Úvěr měl prakticky každý a na všechno. Na dluh začínali žít i mladí. „Klasický příklad islandského školáka je, že v 18 letech dostal svou první kreditní kartu, kterou mu bankovní ústav naservíroval na zlatém podnose, měl na ní v přepočtu 150 tisíc korun,“ popisuje život islandské mládeže Helena Březinová z Filozofické fakulty UK.  

Když stát zkrachuje, je to jako ve firmě. Věřitelům vzkáže, že peníze neumí splácet. A ti pak doufají, že dostanou zpátky alespoň zlomek svých původních investic. Peníze teď riskují nejen zahraniční fondy. Vysokými úroky v islandských bankách se nechaly zlákat desítky tisíc Britů nebo Němců. Islandu svěřili často celé své životní úspory za stovky milionů eur. Peníze na ostrov v severním Atlantiku poslalo také české město Hradec Králové. Tomu teď hrozí, že přijde o 74 milionů korun. Českých firem, které mají vztah k islandskému kapitálovému trhu, by se islandské problémy podle místních odborníků dotknout neměly.

Státní bankrot zažila Argentina a pamatují ho i české země 

Učebnicový příklad bankrotu zažila před šesti lety Argentina. Zahraniční investoři v ní tehdy prodělali 100 miliard dolarů. Stát lidem obstavil konta a zabavil úspory, několik bank zkrachovalo a střední třída spadla do hluboké bídy. Přesto, že situace v Argentině zpočátku vypadala tragicky, zemi to nakonec prospělo. „Z dlouhodobého hlediska to napomáhá k pročištění. Špatné firmy skončí, špatná vláda většinou odejde,“ dodává Žamberský.

Státní bankrot pamatují taky české země. Třeba v roce 1811 ho vyhlásilo válkami vyčerpané Rakousko. Znehodnocenou měnu vyměnil císař za nové peníze, většinu státních dluhů tak přenesl na poddané.