New York - Nejproslulejší banky se staletou tradicí vyhlásily minulý týden bankrot. Americká vláda znárodňuje takovým tempem, že by jí to mohl závidět i venezuelský prezident Hugo Chávez. Vláda převzala kontrolu nad hypotečními agenturami Fannie Mae a Freddie Mac. Získala i jejich červená čísla a podle časopisu Time se jedná o pět bilionů dolarů. Vláda rovněž začala kontrolovat největší pojišťovnu světa AIG, která zaměstnává 100 tisíc lidí a disponuje majetkem přes bilion dolarů.
Finanční trhy se hroutí, škody se mohou vyšplhat až na půl bilionu dolarů
Společnost Merril Lynch, která učila před sto lety Američany obchodovat s akciemi, koupila za 50 miliard dolarů Bank of America. Banka Lehman Brothers po 157 letech krachuje. Ještě před pár dny nemyslitelné, teď se jedná o realitu, se kterou se trhy na celém světě sotva vyrovnávají. Vláda na záchranu ohrožených firem dala tolik peněz, že musela vypsat nové dluhopisy. Možná i proto akcie i dál padaly. Podle odhadů bude na nápravu škod třeba až půl bilionu dolarů. Pro srovnání - to je český státní rozpočet na 9 let.
„Musíme si uvědomit, že taková krize nastane jednou za půlstoletí, možná dokonce jednou za sto let,“ komentuje finanční krizi bývalý guvernér americké centrální banky Alan Greenspan s tím, že nic horšího na finančních trzích on sám ještě nezažil. „A hlavně to stále ještě nekončí,“ dodává Greenspan.
Peníze byly levné, úvěry vydělávaly obrovské sumy
Wall Street je už desítky let svět sám pro sebe, kde se rozhoduje o osudu světové ekonomiky. „Víte, je to uzavřený svět. Žije tak trochu sám pro sebe. Samozřejmě ovlivňuje životy milionů, ale řekl bych, že spíš těch horních vrstev. Ty ostatní spíš zajímá, jak velká je inflace,“ přiblížil svět Wall Streetu pro ČT profesor ekonomie George Viksnins.
Nicméně obyčejným lidem Wall Street mnoho let platil jejich americký sen. Peníze byly levné, úvěry vydělávaly obrovské sumy. Půjčovali si všichni - lidi na bydlení, banky na investice. Některé měly úvěry až třicetkrát vyšší než vlastní majetek. Dokud investice vynášely, byly to zlaté časy s obrovskými zisky. Stačily ale minimální ztráty a krach byl na světě.
„Všichni jsme si užívali skvělé časy. - kongresmani, ředitelé, dlužníci, věřitelé, všichni jsme začali být hamižní. Byl to dlouhý večírek, ale propili jsme na něm kalhoty a teď musíme platit a vyrovnat se s kocovinou,“ komentovala poslední události na burze finanční poradkyně Jill Schlesingerová.
Srovnání s krizí na konci 20. let pokulhává
Často zaznívá srovnání s velkou krizí. I na konci 20. let padaly akcie, i tehdy šlo o krizi celého systému. I tehdy si obchodníci na burze zvykli na zisky tak, že zapomněli na strach ze ztrát. Avšak na záchranu tehdy bylo pozdě.
„To srovnání pokulhává. Teď to sice otřáslo finančními trhy, ale většiny obyčejných lidí se to nedotkne. Nezaměstnanost zůstává, kde byla. Navíc stát má nesrovnatelně větší roli v ekonomice než tehdy,“ doplňuje srovnání George Viksnins.