OBRAZEM: Železná opona a její strážci pohledem našich západních sousedů

Na československé hranci nejprve sloužili spolu s finanční stráží příslušníci pohraničních útvarů SNB s asistencí armády a Lidových milic. K 1. lednu 1951 se garantem ostrahy stala pohraniční stráž. Na hranicích se Spolkovou republikou Německo bylo rozmístěno 5 pohraničních brigád. V roce 1953 tak ve zbrani sloužilo u ostrahy česko-bavorské hranice 8 448 pohraničníků. Šlo o vojenskou ochranu pozorovacích nebo skrytých hlídek - pěších, na lyžích, jezdeckých a motorizovaných jednotek Pohraniční stráže.

Těžiště ostrahy spočívalo ve výkonu strážní služby pohraničních hlídek při ženijních zátarasech. Zátaras v podobě drátěné stěny byl napojen na elektrické napětí o hodnotě 2-6 tisíc voltů. Na exponovaných místech možného průniku byly položeny protipěchotní miny. Teprve v polovině 60. let minulého století se upustilo od vysokonapěťového systému střežení, to nahradil systém elektronický v podobě tzv. signální stěny.

Kvůli omezení pohybu obyvatelstva bylo v dubnu 1950 zřízeno zakázané a hraniční pásmo s pohraničním režimem. Posléze v polovině 60. let vzniklo v souvislosti s vybudováním signální stěny v hlubším vnitrozemí příhraničí jediné hraniční pásmo. Podle představ strážců západních hranic byli všichni utíkající nebezpečnými zločinci, a proto použití střelné zbraně bylo vždy oprávněné, tvrdí profesor Jílek.

A jak to na hranicích vypadalo? Kromě fotografii z archivu důstojníka Bavorské pohraniční policie Reinholda Balka se podívejte i na zkrácenou verzi dokumentu o železné oponě včetně archivních záběrů z propagandistických instruktážních filmů Pohraniční stráže. Dokument stejně jako fotografie zvěřejňujeme se svolením profesora Tomáše Jílka.