Proč osnovali teroristé zkázu barokní Prahy?

Ti, co tenkrát na konci 17. století útok na Prahu a další česká města připravovali, patřili k nejbližším lidem francouzského krále slunce Ludvíka XIV., k elitě tehdejší Francie. A co je zajímavé, drtivá většina tehdejších teroristů byli Češi. Tím nejobávanějším z nich byl Ohnivý Vavřinec. 

„Pocházel z velmi bídných poměrů, byl pasákem prasat, byl to sirotek, jeho rodiče mu zemřeli v době moru, takže se o něho staral strýc Procházka ve Volduchách,“ popsal spisovatel Otomar Dvořák, který se postavou Vavřince Procházky obšírněji zabýval. Napsal o něm knihu Hořící lilie.

Vavřinec Procházka, nespokojený se svým životem, se nechal naverbovat na vojnu, přestože už byl v té době ženatý a otcem tří dětí. Byl odvelen na rýnskou hranici, kde se tenkrát držela hranice proti Francii. Protože byl nezkušený nováček, podlehl prvnímu jarnímu náporu Francouzů a upadl do zajetí. Spekuluje se a spekulovalo se už tehdy, že řada českých zajatců byla ve francouzském zajetí vycvičena k záškodnickým činům jako profesionální paliči, kteří potom přišli do Čech s cílem způsobovat neštěstí. 

„Zřejmě podlehli přemlouvání francouzských agentů. Potřebovali použít Čechy, kteří znají prostředí a kteří ví, jak se tu pohybovat, za slib finanční odměny a dalších výhod,“ popsal Dvořák.

Na podzim roku 1688 začínají francouzská vojska vypalovat města v dnešním Německu – Heidelberg, Mannheim, Baden a mnohá další. Cílem bylo vyvolat totální chaos. Duchovním otcem myšlenky vypálit postupně protifrancouzskou Evropu byl oblíbenec krále Ludvíka XIV., generál Ezechiel du Mas, Comte de Melac. Ten také přišel na myšlenku postupně vypálit česká města.

Pasák, kterým všichni pohrdali, měl najednou v moci celé město

Skupinu teroristů, složenou z Čechů a Němců, kteří žili v Čechách, měl vycvičit císařský důstojník, setník Jiří Sedmihradský. Ten byl odborníkem na výbušniny a rovněž český zajatec. 

Potřebovali střelený prach, síru, ledek, dřevěné uhlí. Smícháním vznikla zápalná směs, která byla sama o sobě špatně uhasitelná nebo vůbec neuhasitelná vodou. 

Vavřinec Procházka dostal nový úkol. Pasák, kterým ještě nedávno všichni pohrdali, se najednou stal někým, na koho spoléhají i vysoce postavení lidé. „Ten Procházka, to je takový ten primitiv. Když si ho Sedmihradský mezi zajatci vybral, podal mu ruku, on z toho byl na chvíli v šoku, protože to bylo poprvé v životě, co mu někdo podal ruku. On byl předtím bahno, pasák a najednou si ho někdo vážil. To ho to tak nakoplo, že byl ochoten do roztrhání těla sloužit věci, která mu přišla velkolepá, ale v morbidním smyslu,“ popsal Dvořák. 

Každý z budoucích žhářů dostal zálohu dvaceti rýnských, což byly na tehdejší dobu peníze, za které se dalo bohatě jíst a pít řadu týdnů. Dala se za ně koupit i menší nemovitost. Dalších dvacet rýnských měli žháři slíbené po vykonání svého děsivého úkolu. Vybaveni byli zápalnými lunty, doutnáky i zápalnými granáty. Od jara 1689 bylo do Čech postupně vysláno na 150 záškodníků. Často byli převlečeni za žebráky, mnichy, kněze, vojenské vysloužilce či bývalé zajatce. Francouzi totiž nehodlali zdaleka vypálit pouze Prahu, ale pokud možno i další česká města. 

Shořely i Klatovy, Trutnov či Hořovice

„Víme, že tehdy shořely Klatovy, Trutnov, Hořovice, to jsou ale poměrně malá města, kde byla dřevěná zástavba, takže tam těžko říci, zda je to dílo nějakých profesionálních agentů nebo zda to byla nešťastná náhoda. V každém případě už se to žhářům připisovalo a v dobových letácích se upozorňovalo na nebezpečí působení francouzských agentů, respektive českých agentů ve francouzských službách. Ty letáky se rozšiřovaly už před tím velikým pražským požárem,“ popsal historik Petr Čornej. 

Nastala hodina H. Každý ze žhářů běžel po určené trase a zapaloval předem vytipované budovy. Bývalý pasák Vavřinec si připadal, jak později vypověděl, jako v transu. Najednou měl obrovskou moc. Byl pánem nad celou Prahou. Foukal silný vítr, který hnal plameny po střechách. Vítr ale vál směrem k Vltavě, což uchránilo Nové Město. I tak popelem lehly například Nové Mlýny, domy v dnešní ulici Na Poříčí, v Dušní, včetně Petrské čtvrti. Požár trval čtyřiadvacet hodin. 

Popelem lehlo na 800 domů, šest kostelů a deset synagog

„Tehdy lehlo popelem mezi sedmi sty a osmi sty domy a z toho zhruba polovina na Židovském městě v ghettu, zároveň shořelo šest kostelů. Nejvíce byl poškozen Chrám svatého Jakuba na Starém Městě pražském, kde se zřítila klenba, což je dosud nenahraditelná ztráta, protože to byl nejvyšší gotický kostel na Starém Městě - krásný výrazný bod na všech panoramatech Prahy ze šestnáctého a sedmnáctého století. “Potom byl rekonstruován, ale nikdy už v té gotické podobě. Shořelo asi deset synagog," popsal Čornej. 

Mrtví se udávají na stovky. Pražané v té hrůze stále nevěděli, co nebo kdo je původcem strašlivého požáru. Pak jim ale padlo do rukou několik žhářů, kteří nestačili uniknout. Zločinci byli na místě lynčováni a házeni do plamenů. Ve vesnici Krč u Protivína byl pak dopaden i Vavřinec Procházka. Rozsudek určil všem takzvanou dvojí smrt. Nejprve budou napůl uškrceni a v okamžiku, kdy kat či jeho pomocníci smyčky uvolní, odsouzenci zalapají po dechu, vzplane připravená hranice. 

Uplynou roky, Praha povstane z popela, ale bude už zcela jiná než předtím. Už nebude středověká gotická, ale dostane novou, tehdy tolik moderní barokní tvář.