Zeman: Politika není o osobních sympatiích nebo antipatiích

Praha - Prezidentské veto je poslední zoufalý akt, řekl kandidát na prezidenta Miloš Zeman v Interview ČT24 s tím, že prezident by se měl v první řadě snažit prosadit svoje připomínky ve vládě či v parlamentu. Sám Zeman prezidentský úřad chápe jako neutrální pole, které by umožňovalo dialog politických subjektů. Přestože on sám politiky příliš nešetří, tvrdí, že umění kompromisu mu není cizí: „… Stalo se, že jsem se dokázal dohodnout i s člověkem, se kterým jsem velice nesouhlasil - jako příklad bych uvedl Václava Klause… Politika není o osobních sympatiích nebo antipatiích. Od toho se musí politik oprostit.“ ČT24 představuje v Interview ČT24 jednotlivé prezidentské kandidáty. Ti byli pozváni v abecedním pořadí, kvůli jejich vytíženosti to ale nemohlo být zcela dodrženo.

Věříte tomu, že se přímá volba prezidenta uskuteční v řádném termínu? Myslím, že ano. Případná ústavní stížnost nemá podle právníků odkladný účinek. Nicméně lhůta tam pro vypořádání se se stížností ustanovená není. Eliška Wagnerová ve vaší televizi řekla, že 60 dnů máte na podání ústavní stížnosti, a to už je dávno po očekávaných prezidentských volbách. Pochybuji, že by pak ÚS zrušil již provedenou přímou volbu prezidenta. Šlo mi o to, jestli byste chápal neúspěšné kandidáty – v tuto chvíli nezaregistrované, že by se o něco takového pokoušeli a mohli by případně narušit řádné konání voleb? Já jsem vyjádřil svoji solidaritu se všemi třemi kandidáty z prostého důvodu, že mám zkušenost s ministerstvem vnitra, které popletlo moji adresu, kterou mám už deset let v občance. A to se mohlo stát i řadě petentů. Já jim přeji, aby se této soutěže účastnili, i když někdy s jejich názory nesouhlasím. 

Vy jste měl přes 23 tisíc neuznaných podpisů, tj. druhý nejvyšší počet. Jak si to vysvětlujete? Je to tím, že chyba je na straně ministerstva, nebo v tom, že někdo schválně zadá špatnou adresu? Recesisté jsou všude a u všech kandidátů. Těch 23 tisíc, co uvádíte, patrně vzniklo sčítáním těch procent místo zprůměrováním. Znáte vtip, jak získat 80procentní kvalitní lihovinu? Tím, že smícháte dvě čtyřicetiprocentní lihoviny. 

Vy už jste o prezidentský úřad usiloval v roce 2003 coby kandidát sociálních demokratů. Co Vás přimělo k tomu, že se po deseti letech pokoušíte o něco podobného? Po premiérování jste chtěl objímat stromy na Vysočině… To jsem také deset let dodržel. Co mě přimělo? Dva základní faktory - došlo ke změně způsobu volby – o prezidentovi teď bude rozhodovat až osm milionů oprávněných voličů a ty nemůžete zkorumpovat, protože na to není dost peněz. Zatímco 281 poslanců a senátorů – alespoň některé z nich – zkorumpovat můžete. Druhým faktorem byl neutěšený stav naší politické scény, kde se pohybují bohužel převážně amatéři, nikoliv profesionálové, kteří berou politiku jako řemeslo, které se musíte naučit… Pro svou kandidaturu jsem se rozhodl až tehdy, když petici podepsalo prvních padesát tisíc občanů. 

Myslíte si, že jste lepším politikem než ti stávající? Myslím, že nejsem horší. Ale víte, je velké umění být horší než většina stávajících politiků. A že jeden člověk zmůže velkou změnu? S takovými pravomocemi, jako má prezident? Myslím, že lze v pozitivním slova smyslu strhnout lavinu. Říká se tomu snowball - sněhová koule, která se nabaluje, ale někdo musí být ten, kdo tu iniciativu začne. Jak se do toho promítá fakt, že už jste jednou neúspěšně kandidoval? Není to pro Vás jistým motorem, který vás žene vpřed? Je to široce rozšířená iluze. Tehdy v roce 2003 jsem kandidoval na základě přání jak členů, tak příznivců sociální demokracie… Pro mě to sice bylo překvapení, na druhé straně jsem deset let mohl v klidu odpočívat na Vysočině. Komu to uškodilo, byla sociální demokracie. Neřekl bych, že to uškodilo mně jako jednotlivci. 

Byl jste členem KSČ – nutno podotknout, že do začátku normalizace. Litujete toho zpětně? Začátek mého členství, to bylo pražské jaro… Rok 1968 byl v každém případě jediný rok v historii komunistické strany, kdy jí lidé věřili, včetně mě, tehdy ještě dosti naivního studenta. Ale 50. léta jste si vybavoval? 50. léta jsem si vybavoval, ale v té době, jak říkal soudruh Brežněv, se KSČ měnila ve stranu sociálně demokratického typu. 

U KSČM jste nyní žádal o podporu vašeho snažení stát se prezidentem republiky. Proč? Byl jsem pozván stejně jako Jiří Dienstbier na zasedání předsednictva KSČM. Pokládal jsem za zdvořilé tomu pozvání vyhovět, stejně tak jako vyhovím většině pozvání, která dnes dostávám. O tu podporu tedy neusilujete? Každý prezidentský kandidát – i v parlamentní volbě – se vždy obracel i na komunistické poslance s žádostí o jejich podporu. Myslím, že právě při té přímé volbě prezidenta nemá stranické doporučení takovou váhu jako při volbě parlamentní, protože voliči té které strany mají svůj vlastní rozum. V jednom z rozhovorů jste prohlásil: "Komunisté přece jen určitou transformací prošli, i když ji pokládám za nedokonalou. Dokud bude existovat Marta Semelová, kladoucí květiny ke hrobu Klementa Gottwalda, tak jejich transformaci nebudu úplně věřit." Ptám se znovu, proč jste hledal podporu u strany, jejíž transformaci nevěříte? Myslím, že komunisté se mohou v budoucnosti, třeba i vzdálené, stát jakousi radikální levicovou frakcí dnešní sociálně demokratické strany, ale nechci se vměšovat do jejich vnitřních záležitostí a nemám odvahu jim to předepisovat.

Byl jste předsedou vlády v době tzv. opoziční smlouvy. Někteří se na její adresu vyjadřují jako o neštěstí, kvůli kterému několikanásobně vzrostla úroveň korupce… Každá menšinová vláda je na Západě kryta určitým druhem opoziční smlouvy – to tito kritici nevědí. Václav Žák, šéfredaktor Listů, dnes na toto téma napsal velmi hezký článek, kde říká, že naopak opoziční smlouva zastavila korupci, protože hlavním zdrojem korupce byly politické úvěry poskytované státními bankami. Jestliže se ze státních bank staly banky soukromé, tak už žádný politik nemohl zasedat ve správních radách těchto bank a tyto banky nebyly pod politickým tlakem… Podle studie Transparency International v roce 2010 o korupci byl v letech, kdy existovala opoziční smlouva (1998–2002), zde patrný jistý nárůst… Musíte vědět, jak TI sestavuje index korupce. Ten je složen z váženého průměru několika dílčích indexů, ale každý z těchto indexů vyjadřuje pouze subjektivní pocity. V mé době vláda podala 2 500 trestních oznámení na lidi podezřelé z tunelování. Něco jiného je, že bohužel policie i státní zástupci některá z těchto trestních oznámení odložili. Co to znamená? Že o korupci se daleko více psalo než v době předtím a potom, a tak vznikl tento subjektivní index. 

Za vaší vlády se privatizovala Mostecká uhelná… Svědectví francouzského byznysmena ze Švýcarska potvrzuje podezření, že za rozhodováním o prodeji mosteckých dolů se skrývaly úplatky pro lidi kolem vaší vlády… Konkrétně kolem Stanislava Grosse. To jsem dnes četl na teletextu. Musím vás ale opravit, za mé vlády se opravdu MUS neprivatizovala. Stát měl tehdy menšinový podíl – a když prodáváte menšinový podíl akcií nějaké firmy, tak přece tu firmu vůbec neprivatizujete. Ta už je dávno privatizovaná. Moje vláda prodala ty akcie za cenu o 30 procent vyšší, než byla jejich cena na burze. Server Česká pozice napsal před třemi týdny, že tři miliony korun inkasoval od zbrojaře Pavla Musely tehdejší náměstek ministra průmyslu a obchodu Robert Sýkora… Je to možné. O tom sice nevím, ale nemohu to vyloučit. Ale je to za doby vaší vlády… Samozřejmě, za dobu mé vlády existovala celá řada podvodníků a tunelářů, které jsme se snažili postihnout. Jakmile byl například ministr financí Ivo Svoboda jen podezřelý z nezákonných machinací, okamžitě jsem ho z vlády odvolal. Sýkora nebyl ani ministrem, to byl nějaký náměstek…

Pak tady taky máme aféru Olovo. Ta měla zdiskreditovat ministryni školství Petru Buzkovou. Autorem spisu je jeden z vašich tehdejších poradců Vratislav Šíma, což potvrdila policie. Jak se k tomu stavíte? Jednoduše. Vratislava Šímu jsem vyhodil už tehdy, když vzniklo podezření. Nikdo mě zatím neobvinil a ani nemohl, že bych si tento pamflet objednal, a proč bych to proboha dělal? Šlo mi o to, jaké si vybíráte spolupracovníky… Měl jsem asi 50 poradců, a jestli vy máte 50 známých, z nichž jsou všichni čistí… tak vám blahopřeji.

Věříte si v prezidentské volbě na vítězství? Věřím, že mám šanci. Kdybych věřil, že je ta šance 100procentní, tak bych byl příliš domýšlivý, ale říkám lidem, kteří se mě na to ptají, že se 100procentní jistotou jim mohu zaručit, že výsledek volby se v mém případě bude pohybovat v intervalu 0 až 100 procent. Čím voliče oslovujete? Dvěma věcmi. Svým životním příběhem, který právě teď putuje do schránek všech domácností, protože nikdo z nás nejsme nepopsaný list, máme-li určitou životní zkušenost, je třeba o ní občany informovat. Druhá věc je představa výkonu prezidentské funkce, tu jsem už mnohokrát říkal. Jak je to s financováním vaší kampaně? Nemáme sponzory typu pana Chrenka nebo pana Soukupa, ale máme transparentní účet, na kterém vidíte všechny příjmy. Máme darovací smlouvy na všechny dárce. Mimochodem, když teď MfD tvrdila, že máme černé sponzory – z roku 2010 – takže se to netýká ani prezidentské kampaně, tak se tito černí sponzoři přihlásili místopřísežným prohlášením a uvedli, že nám tyto peníze skutečně dali, takže MfD lhala.

Na transparentním účtu jsem viděla položku „Občanské sdružení“ – 670 tisíc korun. Co je to zač? Občanské sdružení se jmenuje občanské sdružení Přátelé Miloše Zemana. Nevím, proč to tam není celé, jestli to tak je, tak plně uznávám, že to je chyba. Sdružení existuje asi pět let, za těch pět let shromažďovalo příspěvky po drobných dárcích, které teď v celkové výši 670 tisíc korun věnovalo… Je na něm i vklad v hotovosti – byť bagatelní - 2 000 Kč – a u něj nikdo… To je možná administrativní chyba. Věřte, že 2 000 korun, i když dárci děkuji, tak nás určitě nezachrání. A jen blázen by uváděl falešného sponzora, který dal dva tisíce korun.

S kolika penězi budete dohromady počítat? Tolik, kolik nám dají sponzoři, a podle toho bude naše kampaň buď více, nebo méně intenzivní. To základní, tj. rozeslání toho životního příběhu, to už proběhlo, a pokud jde o televizní diskuse, tak jistě víte, že ty jsou zadarmo.

Šéfem vaší kampaně je Martin Nejedlý, který má smlouvu s Lukoilem od roku 2007. Spekuluje se tedy, že jste na Lukoil napojený. Bude vás Lukoil sponzorovat? Musím vás už potřetí opravit, šéfem mé kampaně není Martin Nejedlý, ale Vladimír Kruliš a ten je oficiálně v materiálech uváděn jako šéf kampaně. Nejedlý je jednatelem české pobočky firmy Lukoil. On sám nám ze svých prostředků věnoval asi 400 tisíc korun. Lukoil v oficiálním prohlášení uvedl, že nám nedal ani korunu, toto je pouze jedna z dalších informačních kampaní. 

Platí stále, že si s sebou na Hrad přivedete pouze vašeho tajemníka a řidiče? Samozřejmě a platí také, že vyhodím v případě svého zvolení ochranku. Není možné, aby atentátník si vykouřil cigaretu, poskytl dva rozhovory a potom ho zatkla ne ochranka, ale státní policie. A Šlouf na Hrad půjde? Nepůjde, on je to už dědeček, který má pět vnoučat, postavil si vilku v Brdech blízko Prahy a je rád, že má pět vnoučat. Stále vám radí? Není členem mého nejužšího týmu. Ale stále vám radí, pokud se nepletu… A o jakých věcech? To víte víc než já. Neradí. Za poslední měsíc, dva, jste se na něj neobrátil v žádném případě? Nevím, že bych se na něj obracel v jakékoliv kauze, proč bych to také dělal. 

Neuškodilo vám jeho napojení na Františka Mrázka? Myslím, že ne. Nesetkal jsem se s ním, i když v té době, kdy se setkával s ministry, řediteli bank a dalšími, by bylo naprosto samozřejmé, kdybych se s ním setkal i já. Ale nestalo se to. Bylo by obtížné, kdyby se s ním scházeli lidé v době, kdy už se o něm vědělo, že je, jak se říká, mafián. Ale tehdy se to o něm nevědělo a lidé si pletou čas. Představte si, kdybyste se stýkala s člověkem, kterého dobře znáte, nevíte, že je mafián. A někdo by vás obvinil, potom, co by se ukázalo, že to mafián je, že ve svaté nevinnosti jste se s ním stýkala už dřív. 

Chcete být prezidentem sjednotitelem a zprostředkovatelem. V minulosti jste takový nebyl… Čtvrtá chyba. Dosáhl jsem toho, že se dokázaly dohodnout dvě nejsilnější parlamentní strany. To je ta proklínaná opoziční smlouva, díky které se země dostala z ekonomické krize. 

Narážím na to, že jste byl vulgární… Churchill byl také vulgární – více než já, a přesto to byl velký politik. Nechci se s ním srovnávat, ale vulgarita není indikátor kvality nebo nekvality politika. Indikátor kvality je to, co v životě dokázal, ne to, co slibuje. Člověk může rozdělovat, nebo spojovat. Jestliže se mně spolu s dalšími podařilo dosáhnout toho, že se dohodly dvě nejsilnější strany, a také, že tuto dohodu dokázaly čtyři roky perfektně dodržovat, tak je to důkaz, že alespoň tehdy se mi dařilo lidi spojovat. 

Jak byste tedy hovořil s politickými stranami, aby našly společnou řeč? Prezidentský úřad má být neutrální pole, které by asi jako jediné umožňovalo dialog politických subjektů. Není dobré organizovat nějaké kulaté stoly, ale nejdříve jednat s těmito subjekty jednotlivě, a teprve tehdy, kdy se tzv. kyvadlovou demokracií blížíte k nějakým kompromisům, tak teprve tehdy ten kulatý stůl svolat. A co vaše prohlášení, Bohuslav Sobotka - nejhorší ministr financí, u Lubomíra Zaorálka se také netajíte tím, že výkon jeho funkce není nějak brilantní. Jak byste tedy s nimi nacházel společnou řeč? Já jsem se zavázal, že nebudu kritizovat prezidentské protikandidáty a to dodržuji. Ani Sobotka ani Zaorálek na prezidenta nekandidují… V těch 12 letech, co jsem byl v politice, se mi mnohokrát stalo, že jsem se dokázal dohodnout i s člověkem, se kterým jsem velice nesouhlasil – jako příklad bych uvedl Václava Klause i mnohé další politiky. Politika není o osobních sympatiích nebo antipatiích. Od toho se musí politik oprostit.

Jak budete přistupovat k prezidentským vetům? Myslím, že prezidentské veto je poslední zoufalý akt, kterému má předcházet úsilí prezidenta o to, aby svoje případné připomínky k nějakým zákonům prosadil při jednání ve vládě a parlamentu. Teprve tehdy, když to nedokáže, může uvažovat o vetu. Dával bych přednost preventivním akcím, než abych vetoval zákony přijaté parlamentem. 

Vládní stabilizační balíček byste vetoval? Snažil bych se nejdřív jednat s poslanci a senátory a zjistit, zda bych měl šanci tímto vetem přimět sněmovnu, aby ten zákon zamítla. Protože s balíčkem nesouhlasím, tak kdyby se mi těch několik málo senátorů a poslanců podařilo získat, pak bych tento zákon vetoval. A církevní restituce? Totéž. A důchodová reforma? Totéž, protože druhý pilíř je naprostý nesmysl. 

Koho byste navrhoval jako soudce Ústavního soudu? Sám nejsem právní odborník a nepatřím k těm, kteří si myslí, že rozumí všemu, tak bych se především poradil s dnešním předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským… Usiloval bych i o předjednání této nominace v Senátu. Jaký je váš názor na exposlanece ČSSD Zdeňka Koudelku, kterého na šéfa ÚS navrhoval Klaus? Znám ho poměrně dobře, byl místopředseda ústavně-právního výboru. Vím, že má bohatou a zajímavou publikační činnost, záleželo by také na tom, jací by byli další kandidáti. Vždy je vše relativní. 

Jak byste reprezentoval ČR v zahraničí? Byl byste hlavním nositelem zahraniční politiky? Prezident – v tom bych rád navázal na tradici Václava Klause, by měl jezdit především po jednotlivých krajích. Jeho roli v domácí politice vidím jako důležitější než to, aby jezdil do exotických destinací nebo se někde předváděl. Na summity EU by až na výjimečné krizové případy měl jezdit premiér, na běžné zahraniční návštěvy by měl jezdit ministr zahraničí. Tři zahraniční cesty, kam byste jel jako první? První je automatická – Slovensko, a pak bez ohledu na pořadí bych považoval za vhodné navštívit sousední země a zcela určitě bych neopomenul ani Izrael.

Vydáno pod