Bobošíková: Suverenita mi uložila kandidovat v jakémkoliv typu volby

Zatím vyčkáváte s žalobou k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) kvůli vyloučení ze seznamu prezidentských kandidátů. Po ministerstvu vnitra požadujete, aby chybné hlasy přepočítalo podle jiného vzorce a poté vás do volby zaregistrovalo. Proč jste zvolila právě tento postup? Protože nechceme rovnou šermovat žalobami. Naši právníci zhodnotili celý vývoj a zjistili, že ministerstvo může samo udělat opravu své vlastní chyby. My si myslíme, že je lepší chyby napravovat rovnou, než se obracet k soudu, ale z mediálních informací vím, že se k tomu ministerstvo nechystá.

Ano, podle ministra Kubiceho použil resort správný výpočet, předem avizovaný. Uchlácholilo vás to, nebo budete razantnější ve svém postupu? Samozřejmě žalobu připravujeme. Uvidíme, zda ji podáme. Čas máme do středy do 16 hodin a jsem ráda, že konečně pan ministr Kubice k té situaci alespoň řekl pár slov, byť mě jeho výrok neuspokojuje. Myslím si, že je velmi zvláštní, že při tak důležitém procesu, jako je volba hlavy státu za sebe zatím nastrkoval subalterního úředníka.

Máte už nějakou odpověď od ministerstva vnitra? Návrh jsem osobně donesla na ministerstvo vnitra, od té chvíle nemám žádnou informaci, jen tu, co jsem slyšela v médiích. 

Budete tedy čekat do středy do 16. hodiny s tím, že budete mít připravenou žalobu k NSS? Úplně takto to nestojí, my tu žalobu připravujeme a na 90 procent ji podáme… Občané jsou nějak nastaveni, očekávají, že v lednu bude přímá volba prezidenta, toto všechno je pro nás na miskách vah. A také je tam obava, že Česko namísto řádně zvoleného prezidenta řídí trio paní Němcová, pan Nečas a pan Štěch, to se mi moc nelíbí, takže to jsou věci, které zvažujeme. 

Tzn. že nechcete, aby došlo k průtahům, ale zároveň říkáte, že na 90 procent žalobu připravujete… Teď v pondělí večer netvrdím, že na sto procent žalobu podáme… protože zvažujeme okolnosti nejen právní, ale i politické, protože si uvědomujeme, co by mohlo nastat v okamžiku, kdy by se volba nekonala.

Na druhou stranu Tomio Okamura se na NSS obrátí, tak není už to jedno? Jsem svébytná kandidátka svébytné strany. Máme na celý proces vlastní názor, který vždy nemusí korespondovat s názory ostatních kandidátů na prezidentskou funkci.

Konzultujete společné kroky, například s Vladimírem Dlouhým? Společné kroky nekonzultujeme, spíše si vyměňujeme informace. S Dlouhým jsme se sešli náhodou o víkendu na jedné akci, kde bylo více prezidentských kandidátů, a v podstatě nám chodily téměř totožné maily od rozhořčených občanů, matematiků, právníků a statistiků…

Proč vlastně vůbec kandidujete na tento post? Důvody jsou dva, jeden je úzce stranický: Suverenita mi uložila sjezdem, abych kandidovala v každé volbě prezidenta, ať už bude přímá, nebo nepřímá. Pak jsou tady důvody politické. Dlouhodobě mi není jedno, v jaké zemi žiji, jsem znepokojena tím, co se děje v ČR. Proto kandiduji, proto využívám každé příležitosti k tomu, abych mohla prosazovat myšlenky Suverenity a abych mohla promlouvat do veřejného prostoru.

Pracovala jste jako novinářka, teď se věnujete politice. Která z vašich životních etap vám dala nejvíc zkušeností, které byste případně mohla zúročit na tomto postu? A čím? Já se nevěnuji jen politice. Já se věnuji i svému byznysu.

Je tedy byznys tím, co vás předurčilo k funkci? To si nemyslím. Ale byznys je něco, v čem poznáváte každodenní život… pracovní právo, daňové zákony. Máte daleko lepší vhled do každodenního života než třeba jen z poslanecké lavice nebo z křesla předsedkyně nějaké politické strany.

Máte tedy nakombinovány všechny potřebné atributy? Nevím, zda mám nakombinovány všechny potřebné atributy, ale snažím se vstřebávat poznatky ze všech oblastí života tak, abych měla pokud možno co nejkomplexnější přehled.

Na přelomu let 2000/2001 jste se stala v době televizní krize ředitelkou zpravodajství. Snesla se na vás vlna kritiky. Připomínají vám to lidé? Připomínají, ale kupodivu v dobrém. 

Není tam apel k tomu, že kdybyste se tehdy chovala jinak, více by vám dnes věřili? Tam je zcela jednoznačný apel. „My vás volíme právě proto, že jste se nedala“ – to je apel občanů, se kterým já se setkávám. Samozřejmě, že jsou pak internetové diskuse, kde čtu negativní názory – ale to, s čím se setkávám, tváří v tvář, to jsou většinou velmi pozitivní ohlasy.

Zkušenosti s kandidaturou na prezidentku ČR už máte. V roce 2008 vás na tento post nominovala KSČM. Ale v den volby jste se po projevu kandidatury vzdala a stáhla ji. Tvrdíte, že jste tímto způsobem chtěla jen rozmělnit počet hlasů a podpořit Václava Klause. Proč jste to udělala? Z lásky k prezidentovi? Udělala jsem to, protože jsem cítila možnost promluvit do volby takovým způsobem, aby na Pražském hradě zůstal člověk, který je mi blízký svými názory, který stejně jako já odmítá Lisabonskou smlouvu, kterému stejně jako mně leží na srdci osud této republiky a který je schopen bojovat za české národní zájmy. 

Tvrdila jste tehdy, že jste kandidaturu brala velmi vážně… Já jsem nevěděla, jak kandidatura bude vypadat. Každý z těch, kdo byl na Pražském hradě, a viděl, co se tam děje, tak nevěděl, co se tam stane. Dostala jsem se do situace, kdy jsem jako poslankyně EP přišla na Pražský hrad, a tam jsem pochopila, že spousta těch, kteří říkají, že budou volit Václava Klause, tak bude v tajné volbě volit pana Švejnara. Takže co zbývalo… pokusit se, aby volba byla veřejná a aby komunisté měli svého kandidáta. A poté, co řada kandidátů odmítla, jsem na sebe to riziko s vědomím toho, jak dlouho mě to bude pronásledovat a jak strašně za to dostanu, vzala. Volba byla veřejná, vzpomínám si, jak nenávistně mi tehdy nadával premiér Topolánek ještě v sále – no a vyšlo to. Klaus se stal prezidentem a já jsem moc ráda.

S barvou KSČM nemáte problém, soudě podle všech vašich rozhovorů… i když jste její předchůdkyni KSČ velmi ostře kritizovala.. Já KSČM nevolím, ale respektuji ji jako součást našeho parlamentního systému. 

A co je tedy lepší? Být v jiném kabátě, i když s puncem bývalého člena KSČ, nebo se nebránit spolupráci s její pokračovatelkou – tedy KSČM? Lidsky je pro mě mnohem přijatelnější vidět lidi, kteří nepřevlékají kabáty, kteří se hlásí ke svému programu, kteří jsou čitelní a kde vím, co od nich mohu čekat – než neustále hovořit s těmi, kteří zahodili rudou knížku a pořídili si knížku modrou, zelenou… To považuji za obrovské pokrytectví a znovu chci uvést, že jak Havel, tak Klaus jmenovali celkem čtyři premiéry, bývalé členy KSČ. Jmenovali vlády, které byly plné bývalých členů KSČ.

Jak vy vzpomínáte na doby nedávno minulé – tedy před listopadem 1989? Bohužel pro mě to jsou doby dávno minulé – dnes jsme ve středním věku a tehdy jsem byla mladá, studovala jsem VŠ… – prostě jako na určitou etapu života. 

Jak do toho všeho zapadá fakt, že internetem proběhly videa, kdy jste v roce 1986 předávala kytici rudých růží Gustavu Husákovi? To neproběhlo internetem, ale Českou televizí před 2,5 lety. Tehdy mi volal pan Šídlo, já byla v Barceloně. A on mi říká: „My jsme našli…“ A já mu říkám: „To jste mohli najít, protože já jsem měla vždycky dobré vztahy s prezidenty.“

Vypadá to, že jste velmi odhodlanou ženou a neúspěchy vás v žádném případě neodrazují. Máte za sebou mnoho kandidatur – znovuzvolená do Evropského parlamentu jste nebyla, do Senátu se vám taky nepodařilo proniknout, nestala jste se primátorkou Prahy, neuspěla jste ve volbě prezidenta. Teď se o něco podobného pokoušíte znova. Šéfovat jste koneckonců chtěla i České televizi, s trochou nadsázky by se dalo říct, že je vám jedno, na jaký post budete kandidovat… je to tak? Ne. Kandidatury se odehrávají ve veřejném prostoru, který má souvislost s politikou a médii a mimochodem – Lendl také jezdil na Wimbledon, a nikdy ho nevyhrál. 

Proč to děláte? Politické ambice máte především kvůli zviditelnění své strany? Nebo sebe sama? Jsou to ambice jak mé, tak strany Suverenita, a dělám to, protože jsem znepokojena tím, jak se odevzdává naše suverenita do Bruselu, protože nechci jíst potraviny se silniční solí a dioxinová vejce. 

Nemůžou to ale lidé chápat spíš tak, že vám jde o moc? A je jedno, kdy ji budete uplatňovat? Mohou to tak chápat, ale to je jejich problém. 

Jak si vysvětlujete fakt, že vás voliči doteď odmítali? To si nemyslím. Pokud se podívám na poslední parlamentní volby – všechny předvolební průzkumy České televize nám dávaly nulu a konečný výsledek byl 3,7 a v některých krajích jsme měli dokonce víc než pět procent. To za odmítání nepovažuji.

Věříte, že teď svůj boj dovedete zdárně do konce? To, co se nyní odehrává, je pro mě jako předsedkyni Suverenity cesta. Není to jednorázový výlet do boje o Hrad, pro mě to je prostředek k tomu, abych mohla prosazovat program Suverenity. 

Abyste ji zviditelnila a případně uspěla v příštích volbách do sněmovny? Jednoznačně, pokud neuspěji ve volbě prezidenta. I kdybych uspěla, tak Suverenita bude pokračovat, ale pokud neuspěji, tak povedu Suverenitu dál. Pro nás toto není jednorázová záležitost, kdy si odskočím ze Světové banky nebo z Vysočiny.

Jaké motto má vaše kampaň? A čím voliče oslovujete? Stop diktátu Bruselu, je to expres do chudoby. 

Slyší na to prozatím? Jakou máte odezvu? Jednoznačně. Lidé totiž nechtějí, abychom platili řecké dluhy, nechtějí, abychom zaváděli bankovní unii, která by ohrožovala jejich vklady, ani euro.

Jak probíhá vaše kampaň? Na co cílíte, jak se přibližujete lidem? Je pro vás důležitější osobní setkání nebo billboardy s hesly, případně kombinace obojího? Billboardy nemáme, nemáme na to peníze, v rámci sbírání podpisů jsme objeli celou ČR – mluvili jsme s lidmi na náměstích. Nyní je to kontaktní kampaň typu, že spíš přijímám pozvání a jezdím na besedy s občany nebo využívám, a za to děkuji, mediálního prostoru. Kolik peněz chcete do kampaně investovat? Bude to v řádech statisíců, více ne. A zdroje? Soukromé, tím myslím Bobošíková, a stranické – Suverenita.

Co od vás máme čekat? Jakým budete prezidentem? Kdybych se stala prezidentkou, tak udělám vše pro to, aby nebyly žádné další pravomoci převedeny na Brusel. Tzn., že bych nepodepsala žádnou Lisabonskou smlouvu. Také udělám vše pro to, aby zde nebylo zavedeno euro, a udělala bych vše pro to, aby se do našich životů vrátily zpět hodnoty – úcta k vlasti, úcta k práci, k rodině a stáří. To jsou hodnoty, podle kterých se snažím žít… Toto jsou hodnoty, které by se prolínaly mými činy a mými vystoupeními…

Budete se snažit vytvořit z Hradu nové mocenské centrum? Rozhodně ne. Pravomoci prezidenta jsou dány ústavou a já nemám důvod a ani by mě nenapadlo vytvářet nějaké centrum nebo se pohybovat mimo rámec ústavy.

Vnímáte volbu přímou jako silnější mandát? Složitá otázka, vhledem k tomu, jak nepříliš šťastně je přímá volba prezidenta zakomponována do ústavního systému. Já to tak vnímat nebudu, ale obávám se, že to tak budou vnímat občané a že ti možná budou mít větší očekávání, než bude moci nově zvolená hlava státu naplnit…

Chtěla byste změnu pravomocí? Jednoznačně od začátku říkáme, že přímá volba ano, ale ne tím způsobem, jak je konstruována. Umíme si představit (hovořím za Suverenitu) přímou volbu prezidenta, ale zároveň zrušení Senátu… Tady se udělala jediná změna, která se jmenuje přímá volba prezidenta a vše ostatní zůstalo stejné a my si nemyslíme, že to je šťastné.

Vy jste v jednom z rozhovorů zmínila, že byste se účastnila zasedání vlády nebo parlamentu? A prudila ministry nebo poslance… je to cesta, jak dosáhnout svého? Nemyslím si, že jen pruzení je cesta, jak dosáhnout svého, ale dokonce na jednom fóru jsem se vyjádřila, že bych dělala na vládu doslova přepadovky. Mám dost politické korektnosti, kdy se všichni schovají za svůj program, vládní prohlášení nebo schovají hlavu do písku a v podstatě se nehlásí k žádné odpovědnosti. Pokud bych tu pravomoc měla … velmi bych se zajímala o činnost vlády a nepovažovala bych za nutné něco takového dopředu avizovat…

Další cesta, jak toho dosáhnout, je vetovat zákony. Za jakých okolností byste k vetu sáhla…? Právo veta bych využívala, protože parlament může pak přehlasovat – ale dělala bych to proto, abych přispívala ke společenské diskusi. Jestliže teď říkám, že si představuji stát, který bude malý, ale silný, kde budou nízké daně, stát, který bude podporovat aktivitu lidí namísto, aby jí ubíjel, tak nemohu bez jediného slova podepisovat zákony, které by chtěly úplný opak. 

Konkrétní příklady z poslední doby – vládní stabilizační balíček byste vetovala? Samozřejmě. Církevní restituce? Samozřejmě. Důchodová reforma? Samozřejmě.

Předpokládáte po vašem případném zvolení nějakou formu amnestie? Ne.

Jak budete přistupovat k milostem? Přístup k milostem bych ponechala prezidentovi bez jakékoliv kontrasignace… Má-li to být milost, nechť je na zodpovědnosti toho konkrétního člověka. Každá milost by měla být opravdu detailně zdůvodněna, protože rozsudek, na základě kterého se ten občan dostane do vězení, je také veřejnou záležitostí, to není nic tajného. Kromě humanitárních důvodů – i když vím, že tím nebudu příliš populární a prezident by neměl napravovat justiční systém – … bych možná některé rozsudky … konzultovala s parlamentním institutem, se spolkem Šalamoun – s nejrůznějšími prvky justice…

Roman Smetana? Bývalý řidič olomoucké MHD, který byl odsouzen za pomalování předvolebních plakátů – jak byste případně naložili s tímto případem? Ten by milost v žádném případě nedostal. Ctím soukromé vlastnictví a ten billboard, který pan Smetana pomaloval, nebyl jeho. Ten musel někdo vyrobit a zaplatit. Nemám nic proti tomu, aby si vedle takového billboardu pan Smetana za své peníze pořídil svůj vlastní billboard, na kterém napíše to nejhanlivější a nejupřímnější, co si o tom kterém politikovi myslí. Ale nemyslím si … že bychom měli kvůli tomu ničit soukromý majetek a ještě ty lidi omilostňovat.

Jak byste postupovala při jmenování vlády? Vláda, ve které by byla zastoupena KSČM? S tím, byste, předpokládám, problém neměla. Pokud by tak rozhodli voliči, tak bych s tím problém neměla. 

A bylo by vám jedno, jestli je to s tichou podporou komunistů, nebo s jejich přímým zastoupením? S ničím takových bych neměla problém, vycházela bych z toho, jestli ten člověk, který by měl sestavovat vládu, je schopen ji sestavit. To je klíčové.

To, co se stalo naposledy při volbách do Poslanecké sněmovny  v roce 2010 – volby vyhrála ČSSD, nicméně právo sestavit vládu dostal druhý v pořadí ODS – zachovala byste se stejně jako Václav Klaus? Musíte mít koho pověřit a s kým jednat. Tehdy pan předseda Paroubek v podstatě v den voleb hodil flintu do žita, takže situace byla problematická. Také bych raději požádala předsedu vítězné strany, aby se pokusil o sestavení vlády, bylo by to na místě, ale musíte mít také možnost tu konkrétní osobu požádat. Tehdy Paroubek z minuty na minutu odešel z čela ČSSD.

Politické krize? Jak byste je řešila? Budete okamžitě chtít vypisovat předčasné volby? Jsem proti úřednickým vládám. Lhůty jsou nějaké, ale úřednické vlády byly sice vždy velmi populární, ale nevzpomínám si, že by přinesly České republice cokoliv dobrého… Nevím o tom, že by úřednické vlády někdy řešily problémy a byly schopné dosáhnout viditelného výsledku…

Koho budete navrhovat jako soudce Ústavního soudu? Jasno mohu mít, ale klíčovou roli hraje Senát. Jde spíše o způsob, jak by k tomu člověk přistoupil. Snažila bych se eventuální kandidáty dopředu předjednávat se Senátem. 

Tedy s ČSSD, která má většinu? Nemyslím, že by se Senát choval striktně politicky, ale se Senátem, neříkám se stranou, předpokládám, že tam existuje ústavně-právní výbor nebo výbor, kterému toto přísluší – abychom se vyhnuli tomu, že ti lidé jsou odmítnutí… Rozhodně bych ta jména nestřílela z Hradu, bez předchozího předjednání. 

A co exposlanec ČSSD Zdeněk Koudelka? Určitě. 

Citace: Senátorka ČSSD Rippelová: „Nemohu hlasovat pro jednoho z čelných představitelů NSZ z doby justiční mafie.“ To vám nevadí? Vím, že se píše o justiční mafii, ale nemám důkaz o tom, že pan Koudelka byl součástí nějaké justiční mafie – on byl odsouzen? Jestli bych s ním šla do Senátu? Ano, šla, a tam bych se třeba dozvěděla tyto názory, popřípadě kromě názorů bych se dozvěděla také možná i některá fakta. Na základě toho bych třeba s tím návrhem dál nepokračovala.

Z jakého okruhu byste tedy hledala ústavní soudce? Měli by se hledat z okruhu nejen teorie práva, ale také praxe – třeba z advokacie či státních zástupců.

(redakčně kráceno)