Praha - S rozpadem federace souviselo i dělení majetku. Spory oba nástupnické státy řešily sedm let. Až 24. listopadu 1999 tehdejší premiéři Miloš Zeman a Mikuláš Dzurinda stvrdili svými podpisy smlouvy, které spory o zbytek majetku federace vyřešily. Federální majetek obnášel 475 miliard korun, jeho dělení vycházelo jednak z územního principu - majetek získal ten nástupnický stát, na jehož území se nacházel - a jednak podle principu podílu počtu obyvatel - majetek byl převeden na ČR a SR v poměru 2:1.
Majetek si Česko a Slovensko dělily sedm let
Jak se dělil společný majetek, zavzpomíná dnes od 22:04 ve speciálu ČT24 1992: Rozpad Československa poslední federální premiér Jan Stráský a první slovenský prezident Michal Kováč.
Naprostou většinu majetku (95 procent) rozdělily speciální vládní komise během dvou let, nicméně v případě Státní banky Československé (SBČS) nastal konflikt, jehož základem byla pohledávka ČR vůči Slovensku ve výši 24,7 miliardy korun, kterou Slovensko odmítalo uznat. Tato pohledávka vyplývala z toho, že při dělení SBČS na konci roku 1992 v poměru 2:1 získala Národní banka Slovenska (NBS) více aktiv než pasív (Slovensko vyčerpalo více zdrojů, než vytvořilo). Proti pohledávce zadržovala ČNB jako zástavu devět tun slovenského zlata.
Problémy nakonec ukončili až Miloš Zeman a Mikuláš Dzurinda v květnu 1999 ve Smokovci. Dohodli se tehdy na výměně státních podílů v Komerční bance (KB) a Všeobecné úvěrové bance (VÚB). A na základě této dohody pak v říjnu téhož roku podepsali předsedové fondů národního majetku ČR a SR protokol o vzájemné výměně akcií VÚB a KB. Český FNM tak nabyl 13,6 procenta akcií KB dosud vlastněných slovenským FNM. O měsíc později poslední smlouvu týkající se dělení majetku federace podepsali oba premiéři.
Bývalý ministr Jan Stráský
A jak na dělení federace vzpomíná poslední federální premiér Jan Stráský? "Byla to velmi dramatická situace, která měla své zahraniční důsledky. Věděli jsme, že se po výsledcích dělení jiných států staneme velmi ostře sledovanými,„ komentoval tehdejší situaci Stráský. Federální kabinet měl podle něj “zvláštní charakter jasně likvidační vlády„. Počet členů byl nižší než počet ministerstev, polovina ministrů byla z ČR, polovina ze Slovenska, respektován tak nebyl princip poměrného zastoupení obou národností ve federálních orgánech. “Byla to vláda, která věděla, že má za úkol připravit rozdělení státu. Pracovala na tom od počátku, hlavní problém byl samozřejmě v dělení majetku,„ řekl Stráský s tím, že se dlouho potýkal zejména s otázkou načasování. “Nebylo dlouhou dobu jasné, jaký je ten termín, dokdy má být původní stát připraven k rozdělení na dva," upozornil expremiér. Termín rozdělení federace padl až v srpnu v brněnské vile Tugendhat.
Federální vláda v té dobře řešila takové otázky jako přesné rozdělení majetku společné železnice v poměru dvě ku jedné. „To je jen matematická formule, ale musí se tam vložit jednotlivé typy vlaků, vozů. Vůbec nejsložitější to bylo s armádou,“ poznamenal Stráský. Jediným „nedodělkem dělení“ však podle něj nakonec zůstalo rozdělení federálních devizových rezerv, které bylo definitivně vyřešeno až v roce 1993.
1992: Rozpad Československa (zdroj: ČT24)