Praha – Na kapitalismu můžeme vidět mnoho nedostatků, špatností, nespravedlnosti či pokrytectví, přesto západní civilizace nikdy neměla lepší systém, než je dnes, zaznívalo často v interaktivní diskuzi o současném stavu globální ekonomiky a politiky v rámci speciálu Planeta Země 2012. Že má stav společnosti po vplutí do nové dekády třetího tisíciletí daleko k dokonalosti, vědí demonstranti na Blízkém východě, okupanti na Wall Street, nepřátelé protipirátských dohod i nevěřící svědkové korupčních kauz se zvířecími názvy. Podle českého podnikatele je třeba přehodnotit závislost na peněžní moci – z pohledu analytika se naopak vystříhat snahám o regulaci. Zamyšlení nad tím, zda a proč je výraz „krize kapitalismu“ oprávněný, přidal dlouholetý lobbista či představitel revolučního listopadu 1989 na Slovensku.
Kapitalismus má chyby, ale není nic lepšího
Podle veřejných průzkumů mnozí jednoduše cítí, že vyspělý svět sám sebe uvrhl do pasti vlastního blahobytu a peněz. Jedním z nich je i úspěšný podnikatel Libor Malý. U jeho uvažování převládla intuice a pocit štěstí nad momentálním úspěchem – nebál se proto prodat firmu s miliardovou hodnotou a s pomocí východních kultur přemýšlet o tom, zda víra společnosti k penězům není tím nejzáludnějším náboženstvím. „Já nerozporuji užitečnost peněz, protože věřím, že současný systém je ten nejlepší, který jsme v historii lidstva doposud měli - ale tady prostě existuje jistá cykličnost. Všechno, co jednou začalo, tak také skončí, takže by bylo dobré přemýšlet o tom, co by mohlo být, kdyby ty papírky najednou přestaly fungovat, zda to nemá smysl, byť jako pouhé mentální cvičení,“ uvažoval podnikatel v rámci diskuze Planeta Země 2012.
Libor Malý přirovnal dnešní společnost ke stavu „otroků všech“, kdy si lidé navzájem škodí a diví se, že i ostatní konají podobně. „Buď budeme obklopeni lidmi, kteří nám pořád chtějí něco vzít, a budeme žít ve stresu, aby nám to nevzali, protože tak ten systém funguje. V mojí vizi bylo to, že vy berete a spotřebováváte - něco máte a dáváte to druhým. Kdyby to takto fungovalo, budeme všichni obklopeni lidmi, kteří nám něco chtějí dát. S něčím se s námi chtějí podělit a v této společnosti se bude daleko lépe žít.“
Ke snaze o hledání výrazných alternativ k soudobému stavu světa se naopak staví opatrně šéf protikorupčního týmu Rady Evropy v Albánii a bývalý dopisovatel týdeníku The Economist Quentin Reed. V převládajícím systému kapitalismu se podle něho lidé mají snažit o pozitivní změny, nikoliv o absolutní převraty hodnot. „Opuštění systému a založení nového vyzní jako komunistický revoluční vzorec. Je rozumnější diskutovat o různých typech kapitalismu. Ten totiž není jen jedním systémem a jsou tu napříč zeměmi velké rozdíly. Třeba systém USA, kde jsou peníze obrazně řečeno bohem, kde regulace je považována téměř za čisté zlo… pokud by se takový systém měl změnit třeba na švédský, kde je na řadu věcí názor zcela opačný, pak pro mě to reprezentuje důraznou změnu systému, ale ne ve smyslu odchodu od kapitalismu k něčemu jinému,“ zamýšlí se Reed.
Quentin Reed:
„Nedávám příliš vzrušující odpověď, ale měli bychom spíš přemýšlet, jak změnit náš současný systémy místo jeho opuštění a hledání něčeho jiného. Většina změn v historii byla pozvolná. Vynechám-li několik dramatických změn, například říjnovou revoluci v roce 1917, tak většina změn se děje relativně pozvolna. Ovšem když porovnáte počátek změny s jejím konečným výsledkem, pak může jít vcelku o dost zásadní proměnu. Nevím, zda nastane změna vnímání hodnot lidí v kapitalistických zemích, nemyslím si ani, že by se většinová populace ve vyspělých kapitalistických zemích rozhodla pro nějakou revoluční změnu hodnot.“
Podle analytika z Cato Institutu Mariána Tupého je příčinou finančních problémů euroamerické oblasti nikoliv samotný kapitalismus, ale jeho „sociálnědemokratická forma regulací“, zakotvená ve Spojených státech, velké části Evropy nebo Japonska. Rozdíl je pak patrný zejména ve srovnání s ekonomickým vzestupem Číny, Indie a zemí Latinské Ameriky, které naopak těží z čistě prokapitalistických reforem, tvrdí Tupý.
Srovnání dvou odlišných společenských systémů z českého kontextu nabídl poradce expremiéra Miloše Zemana Miroslav Šlouf – kontroverzní lobbista mající politické zkušenosti z doby před i po roce 1989. „Z hlediska současných zkušeností, které po 22 letech máme, by bylo strašně jednoduché zařadit ten bývalý systém do škatulky komunismu či socialismu. Zákon hodnoty tam v podstatě existoval, prosazoval se tak jako dnes, jenom měl možná tehdy trochu více cestiček, více zatáček, ale tak to bylo. Musím říct, když něco někdo uměl před listopadem, tak to většinou uměl i po listopadu, když byl někdo slušným člověkem před listopadem, tak byl slušným člověkem i po listopadu,“ komentoval Šlouf.
Miroslav Šlouf:
„Systém do listopadu měl přes všechny problémy více aspektu lidskosti, více aspektu tolerance. Dneska se ty netolerance a komplikace života člověka prohlubují… Člověk měl ve společnosti více zastání, dneska musí myslet především na to, jak obstát.“
Právě přelomové období listopadu 1989, tedy formálního přerodu komunismu v kapitalismus, a tisíce protestujících lidí v ulicích, nyní v malém měřítku prožívá Slovensko v souvislosti s odhalením rozsáhlé korupce politiků a úředníků, obsaženém ve spisu s názvem Gorila. Série demonstrací ve slovenských městech je podle sociologa Fedora Gála znak nového zájmu mladých lidí angažovat se v politickém a veřejném životě. „Revolta a výbuch emocí na začátku se pomalu začíná měnit v směr, kdy se dává dohromady jedna generace lidí, kteří mají zájem angažovat se v občanském a politickém životě, to je jediná cesta,“ uvedl jeden z představitelů listopadu 1989.
Korupce je však podle Gála problém, který se přímo, či nepřímo vyskytoval ve všech vrstvách společnosti – a to za komunismu, i po něm. „Korupce je fenomén, který přelezl společnost odshora dolů. Já neznám člověka, který by, co já vím, nedal peníze lékařovi, který by se nesnažil uplácet, aby se dítě dostalo do lepší školy a tak dále. To, co se u mě změnilo a co považuju za skvělé, je to, že lidé vyšli do ulic, že byli vybuzení k nějaké aktivitě,“ dodal s tím, že nicméně varuje před efektem davové psychózy. „Normální člověk, když vstoupí do davu, tak se z něho stává idiot. Dav je jedno tělo a jedna duše a generuje negativní emoce. Já jsem jednou v životě zažil dav, který generoval pozitivní emoce, to bylo pár týdnů po listopadu 1989,“ zavzpomínal sociolog.
Fedor Gál:
„Já v Česku žiju poměrně dlouho a vím, že tu máte goril, kolik chcete. Píše se o tom, zametá se to pod koberec… Kdybych měl srovnat českou a slovenskou mentalitu, a nedělám to rád, protože nerad rozlišuju mezi lidmi a lidmi, ale Slovensko je emocionálnější země. Nemyslím, že v Čechách je ta korupce méně nebezpečná nebo méně viditelná, jen to je sofistikovanější. Méně kauz se dostává až do finálního řešení. Mám pocit, že to, co se teď děje na Slovensku, je dobrá věc. Myslím, že Česku by také prospělo, kdyby mělo takovou gorilu a kdyby na ní někdo systematicky pracoval tak jako na Slovensku.“