Praha - Společnost vychovává jedince k normované průměrnosti a jeho názorovou autonomii si kupuje komfortem a firemními benefity. V Hyde Parku ČT24 to prohlásil kariérní poradce Pavel Vosoba s tím, že neochota člověka přestoupit zavedená pravidla i vlastní stín vede jen k únavě a nespokojenosti s vlastním profesním životem.
Kariérní poradce: Naše průměrnost tkví v tom, že se smějeme jen přiměřeně
Vosoba: Průměrný člověk bez odpovědnosti je nejčastější kritik (zdroj: ČT24)
Vosoba ve své kritice současného stavu pracovní morálky vychází z předpokladu, že „být průměrný není normální“; průměrnost podle něj člověku vnutila výchova, vzdělávací systém i pracovní trh, neboť těm všem se chce jedinec přizpůsobit, aby splnil žádoucí společenská pravidla. „Průměrnost vychází z toho, že přijímáme většinové konvence, že nežijeme podle sebe, ale podle někoho jiného,“ prohlašuje s tím, že se tímto přístupem člověk zároveň vzdává nároku na autonomii a vlastní názor a prodává je za firemní benefity a zajištěné pohodlí.
Průměrnost navíc podle Vosoby umocňuje to, že řada zaměstnavatelů žádá univerzalitu a zastupitelnost. „U většiny profesí je fakticky jedno, co vystudujete, protože praxi se začínáte učit teprve ve chvíli, když přijdete do firmy. Expertem se stává pět deset procent lidí, zatímco většina lidí je univerzální,“ říká. „Univerzálnost je pro nás ale to nejhorší, protože nejsme v ničem dobří, ve všem jsme schopní se přizpůsobit – umíme všechno, ale nic neumíme pořádně.“
Vosoba: Čeho se bojí průměrný člověk? Změny
Takový systém se ovšem podle Vosoby sám připravuje o progresi („Jestli se něčeho průměrný člověk bojí, jsou to totiž změny, protože tím, že umí jen průměrné věci, neví, co má se změnami dělat a kam se může hlásit.“). Individualitu a potenciál rozvoje navíc blokuje i rigiditou vnitřních mechanismů, což v zaměstnancích vyvolává leda frustraci – a utvrzuje je v tom stát se součástí mainstreamu.
Vosoba současně upozorňuje, že diktát průměru se projevuje i v managementu firem, kde se tak podle něj objevují častěji správci než lídři. „Najdete spoustu průměrných lidí, ale nenajdete lidi, kteří by byli ochotni riskovat, jít proti většinovému názoru, změnit společnost a rozhodnout se pro riskantní krok,“ konstatuje. Řešení přitom spatřuje právě v přiměřeném rebelství, ochotě riskovat a opustit společenské směrnice.
Pavel Vosoba: „Společnost je velmi zprůměrovaná. Když se smějete, tak se nesmíte smát moc, když pláčete, tak nesmíte moc plakat, když prožíváte emoce, nesmíte je dávat příliš najevo.“