Praha - Vláda už ví, jak investorům sníží poplatky za zábor zemědělské půdy. Ministerstva se po měsících jednání dohodla, že se u starších průmyslových zón vrátí zhruba na úroveň před rokem 2010. Tehdy je kvůli solárnímu boomu Nečasův kabinet zvýšil až desetinásobně. To se ale nelíbilo nejen investorům, ale ani mnoha obcím. Některé průmyslové zóny kvůli tomu totiž zůstávají prázdné.
Do starších průmyslových zón by se mohl vrátit život, zlevní
Ilustrační příklad nabízí Nymburk. Starší jižní průmyslová zóna ve městě je obsazená zhruba z poloviny. Ovšem v té severní jsou na dvou stovkách hektarů jen dva podniky. Druhá zóna vznikla v roce 2006 - tedy těsně před finanční krizí, po které podniky omezily investice. Další ranou bylo zvýšení poplatků, které přišlo v roce 2010. Ke třem stovkám za metr čtvereční pozemku tady investor musí doplatit dalších až tisíc korun za zábor zemědělské půdy. „Za to prodáváme pozemky v centru města i zasíťované pozemky na stavební parcely,“ přiblížil starosta Nymburka Miloš Petera.
V zóně tehdy chtěl postavit novou továrnu výrobce těsnění Temac z nedalekého Zvěřínku. Za pozemky by ale oproti původním předpokladům firma zaplatila o 20 milionů víc. „Proto se majitelé rozhodli tuto investiční akci pozastavit,“ říká zástupce firmy Temac Pavel Bartoníček.
Do roku 2010 přitom firmy platily v Nymburce okolo sta korun. A zdesetinásobily se i v dalších zónách, s obdobným výsledkem. „Investoři odmítají investovat právě proto, že máme ve střední Evropě nejvyšší poplatky,“ uvádí i premiér Bohuslav Sobotka.
Snížení poplatků je jednou z priorit nové vládní strategie, která má učinit Česko v očích investorů atraktivnější. Ministerstva ale dlouho nevěděla, jak kvůli možným sporům s Bruselem postupovat. V původním návrhu novely zákona tak stálo, že by se poplatky za zábor snižovaly jen zhruba o polovinu, ale i mimo průmyslové zóny. „To by nám samozřejmě znesnadňovalo chránit zemědělskou půdu za území České republiky,“ vysvětlil náměstek ministra životního prostředí Vladimír Mana.
GALERIE
videogallery_464017
Nakonec tak poplatky půjdou dolů pouze u starších průmyslových zón. „Průmyslové zóny, které byly zaneseny v územním plánu do konce roku 2010, budou v zásadě za vynětí platit obdobné poplatky, jako byly v roce 2010,“ dodává náměstek ministra průmyslu a obchodu Tomáš Novotný.
Jaký je zájem o průmyslové zóny napříč Českem?
Do nově zakládaných průmyslových zón vždy vkládaly okolní obce velké naděje, které však nebyly ve všech případech naplněny. Mezi úspěšnou průmyslovou zónou a prázdnou loukou se silnicemi a vodovodními či elektrickými přípojkami je přitom často jen malý rozdíl. Tři příklady na pohled obdobných zón ukážou, jaké maličkosti o úspěchu průmyslové zóny rozhodují.
Velký úspěch slaví průmyslové zóny na Vysočině. V Jihlavě je plná zóna, jejímž jádrem je společnost Bosch-Diesel, i další zóna ve Stříteži. Obě odděluje vlastně jen jediné – dálnice D1. Právě autostráda je přitom klíčovým jmenovatelem úspěchu vysočinských průmyslových zón. Ty jihlavské mají přímé napojení na dálniční přivaděč i na železnici. Ta slouží jednak k nákladní dopravě, jednak jsou takřka hned před závody železniční zastávky využívané zaměstnanci.
Docela jinak se vyvíjela historie průmyslové zóny Triangle. Leží v katastru severočeských Staňkovic nedaleko Žatce. Jejím triumfem měla být poloha u rychlostní silnice R7, leč i dnes zeje zóna prázdnotou. Ačkoli ji ministerstvo průmyslu a obchodu prohlásilo za strategickou průmyslovou zónu, podniky se do ní nehrnou. Není divu, kýžená kapacitní silnice R7 je v provozu až od minulého roku, ale pouze ve směru na Chomutov. Spojení do Prahy je možné pouze po staré silnici. Železniční napojení potom postrádá zóna úplně. To je problém nejenom logistický, ale také zaměstnanecký. Pracovníci firem, které již v Trianglu působí, musí přijíždět autem (drahé) anebo autobusem (pomalé). Výsledkem je, že více než 350 hektarů zóny je po sedmi letech od otevření zhruba ze dvou třetin prázdných – místo koncentrace průmyslu tak v Trianglu jen tu a tam stojí hala.
Průmyslová zóna Triangle u Žatce
Neúspěšný žatecký Triangle nebo třeba Holešov
Podle devět let starých plánů Ústeckého kraje měla zóna Triangle stát 1,3 miliardy korun a nabídnout 13 tisíc pracovních míst. To se ale zatím nepodařilo. Zóna už stála 2,2 miliardy korun, státní dotace se vyšplhala na téměř 1,7 miliardy korun a zbytek zaplatil Ústecký kraj. Pracuje zde zatím kolem tisíce lidí. Zónu navíc postihl předloňský odchod jednoho z největších zdejších investorů japonského Panasonicu. Tuto ztrátu se podařilo nahradit až letos, kdy vláda ohlásila příchod korejského výrobce pneumatik Nexen. Ten by měl zaměstnat další tisícovku lidí. Z plánované kapacity tak ale stále bude zbývat na 11 tisíc míst.
Ještě horší je situace v holešovské průmyslové zóně. Je o dva roky mladší než Triangle, zato však docela prázdná. Napojení na železnici jí sice nechybí (resp. je vybudována odbočka), tím horší je však situace se silničním napojením. V budoucnu ho má představovat rychlostní silnice R49, její dostavbu však zpochybňují ekologové a dosud nezačala. Jediný způsob, jak s nákladním autem do Holešova přijet, tak představují silnice II. třídy procházející navíc přímo městem.
Proti vzniku průmyslové zóny na místě bývalého letiště měla výhradu ekologická sdružení i část holešovských občanů. Nelíbí se jim, že zóna, která vznikla na bývalém letišti, stojí na zdrojích pitné vody. Zóna leží ve vnějším ochranném pásmu, podle hejtmana Stanislava Mišáka (ČSSD) v něm jsou však také například Otrokovice či Rožnov pod Radhoštěm. Po protestech Holešovských se v zóně, která měla vytvořit na 12 tisíc pracovních míst, neusadila firma, jež o ni měla zájem. Nakonec loni otevřela svůj závod v Otrokovicích.