Banky už nebudou z problémů tahat daňoví poplatníci

Brusel - Pokud se evropské banky dostanou do problémů, už je nebudou zachraňovat pouze obyvatelé unie. Naopak toto břímě na sebe budou muset vzít především samotné banky, rozhodli ministři financí členských zemí EU. Mechanismus označovaný jako SRM (Single Resolution Mechanism) je založen na jednotném fondu, který si v průběhu deseti let banky naplní na objem okolo 55 miliard eur (asi 1,5 bilionu korun). Šéfové financí členských států ke kompromisu dospěli po více než dvanácti hodinách jednání, a to v předvečer unijního summitu, který se bude kromě bankovní unie věnovat také otázkám společné obrany.

„V noci jsme dosáhli klíčového průlomu, který definitivně otevřel cestu k bankovní unii. Všichni víme, že bez ní se Evropa dál nehne, je to jediná cesta k zajištění zdravého, životaschopného a silného finančního sektoru osmadvacítky,“ komentoval dohodu viceprezident Evropské komise Olli Rehn.

Celý mechanismus by tak v budoucnu měl umět pomoci evropským bankám v problémech při co nejmenším využití peněz evropských daňových poplatníků. „Je to dobrá zpráva. I v našem zájmu je, aby banky v EU, nejen v eurozóně, ale ve všech zemích unie, byly stabilní. Kompromis, který je na stole, také, zdá se, úspěšně vyřešil problém začarovaného kruhu mezi bankami a státy,“ prohlásil náměstek českého ministra financí Radek Urban.

Dohoda podle eurokomisaře pro vnitřní trh a služby Michela Barniera do evropského finančního sektoru zavádí revoluční změny: "Daňoví poplatníci už nebudou platit účet, když banky udělají chybu. Končí éra masivních státních záchran."

„Je to největší projekt od vzniku eura,“ říká zpravodaj ČT v Bruselu Bohumil Vostal.

Tento významný pilíř bankovní unie ale „naskočí“ až poté, co bude příští rok spuštěn jednotný bankovní dohled Evropské centrální banky. Přímo se budou oba mechanismy týkat asi 130 velkých bank eurozóny, které ovšem představují okolo 85 procent evropského bankovního sektoru. Ve spolupráci s národními orgány dohledu však bude mít systém přístup k ostatním bankám.

Komplikovaná dohoda

Aby bylo možné dohody dosáhnout, bylo potřeba vyřešit rozpor mezi odmítáním Německa měnit kvůli SRM základní unijní smlouvy a tlakem především jižních zemí na rychlé zřízení společného fondu. Kompromisem je poměrně komplikovaný systém „národních obálek“ v rámci fondu, které se budou po deset let každý rok vždy o další desetinu pootevírat k případnému společnému použití. Pravidla fungování fondu upraví mezivládní smlouva právě proto, aby se nemusely měnit unijní smlouvy.

Dohodu o vytvoření mechanismu SRM ostře kritizoval předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, podle něhož SRM míří „znepokojivým směrem“. Schulz míní, že navrhovaný mechanismus je přehnaně komplikovaný – přirovnal ho k lékařskému zákroku na pohotovosti, kvůli kterému se schází správní rada nemocnice.

Česká republika zatím do bankovní unie kvůli přesunu pravomocí nevstoupí. „Ale jako země mající závazek přijmout euro tuto účast zváží,“ dodal Vostal. Podle premiéra v demisi Jiřího Rusnoka Česko do bankovní unie nemusí spěchat. Český finanční sektor nepotřebuje pomoc ze společných fondů, naopak by asi musel přispívat, uvedl Rusnok v rozhovoru pro ČT.

Ministři zemí platících eurem už před pár dny dosáhli kompromisu ohledně využití peněz z Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), které jsou určené na pomoc státům eurozóny. Do doby naplnění fondu by bylo možné potřebné finance získat dodatečným zdaněním bank či podle pravidel o státní pomoci prostřednictvím ESM jako půjčky státu.

Ilustrační foto
Zdroj: ČT24/Thinkstock

Problém s mechanismem měli dlouhou dobu Britové, kteří se svou účastní v bankovní unii nepočítají. Londýn žádal záruky, že případné pokuty a náhrady škod v souvislosti s rozhodnutími v rámci mechanismu nebudou placeny z unijního rozpočtu, jak je nyní v podobných případech obvyklé.

Kritici návrhu navíc vyčítají slabé financování fondu. Deset let po vzniku by měl spravovat 50 až 60 miliard eur. Přitom jen záchrana španělských bank si během krize vyžádala 40 miliard eur. „Pokud by došlo k nějaké výraznější krizi v eurozóně, tak to samozřejmě stačit nebude,“ vysvětluje hlavní ekonom Era Jan Bureš.

Společná obrana? Britové jsou proti

Dnes a zítra se na unijním summitu budou probírat i otázky společné obranné politiky – jako host se ho účastní generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen. Státníci budou jednat mimo jiné o podpoře evropského zbrojního průmyslu.

Zaměření prosincového summitu na otázky bezpečnosti a obrany je poměrně netradiční vzhledem k tomu, že v uplynulých letech se unie soustřeďovala především na akutní řešení ekonomických potíží. Neshody mezi unijními zeměmi panují především v otázce, jak daleko by měla unie zajít při budování vlastních vojenských kapacit.

David Cameron a François Hollande
Zdroj: ČTK/AP/Thibault Camus

„Je v zájmu národních států spolupracovat v oblasti obrany. Ale není správné, aby Evropská unie měla vlastní obranné kapacity – letectva, armády a všechno ostatní. Je potřeba správně stanovit dělicí čáru mezi spoluprací, která je správná, a unijními vojenskými kapacitami, které jsou chybné,“ prohlásil britský premiér David Cameron.

Na spolupráci ve zbrojním průmyslu záleží zejména Francii. Její prezident Francois Hollande připomněl francouzské vojenské operace v Mali a Středoafrické republice, kdy většina evropských států vyjádřila Francii podporu. Po politické podpoře by ale podle něj měla následovat i podpora finanční.

Podle premiéra Rusnoka považuje Česká republika úlohu Evropské unie v oblasti obrany vůči Severoatlantické alianci za doplňkovou, nikoliv za konkurenční.

Evropský zbrojní průmysl měl loni hodnotu 96 miliard eur (2,7 bilionu korun). V zemích unie zaměstnává 750 000 lidí. Lídři EU se zavázali rozjet projekt vývoje satelitních komunikací a především bezpilotního letounu, který by měl být hotov mezi lety 2020 až 2025. Dalším záměrem evropské zbrojní spolupráce jsou systémy pro tankování za letu.

Vydáno pod