První várka, kterou před 175 lety, 5. října 1842, uvařil v čerstvě dokončeném plzeňském měšťanském pivovaru bavorský sládek Josef Groll, nedopadla podle jeho představ. Groll měl totiž vyrobit tmavé bavorské pivo, vařené metodou spodního kvašení, vyšlo mu ale něco jiného. Díky moderní technologii, jiným surovinám – žateckému chmelu, světlému sladu a měkké plzeňské vodě – bylo Grollem uvařené pivo průzračné, zlatavé barvy, s bělostnou pěnou držící tvar.
První plzeňský ležák se zrodil před 175 lety díky tomu, že se tak úplně „nevybarvil“
Dnes už nikdo nezjistí, jestli to byl sládkův záměr, chyba nebo dobře využitá náhoda, jisté ale je, že nový druh piva slavil okamžitý úspěch. Hned při naražení 11. listopadu 1842 si ho v plzeňských hostincích U bílé růže a U zlatého orla nemohli vynachválit. „Jaký obdiv nastal, když zaskvěla se zlatová jeho barva a sněhobílá pěna se nad ní vznášela, jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě dosud nepoznanou, honosí se tento domácí výrobek,“ píše kronikář.
Počet vypitých půllitrů týdně
Sláva plzeňského ležáku se rychle šířila. Neuběhl ani rok a už se čepoval v Praze, kam ho jako první nechal přivézt krejčí Jakub Pinkas. Úspěch byl mimořádný, a tak se rychle z Pinkase stal hostinský a zrodila se vyhlášená hospoda U Pinkasů. V roce 1856, kdy se jen v Praze točilo plzeňské již v 35 hostincích, se začalo pít i ve Vídni a v roce 1862 v Paříži. V 70. letech 19. století proniklo do Ameriky a na sklonku 19. století také do Afriky, na Blízký východ a do Latinské Ameriky.
Josef Groll působil v Měšťanském pivovaru tři roky. Poté se sice opět ucházel o místo sládka, ale neuspěl, nejspíš kvůli prudké povaze. Vrátil se tak do rodného Vilshofenu a převzal otcův pivovar, který řídil až do smrti. Zavedl zde výrobu piva, které stvořil v Plzni a pojmenoval jej Vilshofen Pils.
Zemřel v listopadu 1887 v 74 letech v pivnici u stolu. Rodinný pivovar Grollových již neexistuje, části ale přešly pod společnost Wolferstetter, která dodnes vyrábí ležák Josef Groll Pils.