Praha – Do práce chodí lidé obvykle proto, aby si vydělali na živobytí. Jenže někdy se stává, že zaměstnavatel zkrátka přestane platit. Vlivem hospodářské recese takových případů přibývá, jen letos v březnu bylo vyhlášeno podle údajů Czech Credit Bureau přes 450 firemních bankrotů. Pojďme si tedy připomenout, jak by měl zaměstnanec, kterému zaměstnavatel dluží mzdu, správně postupovat, aby o své peníze nepřišel?
Co dělat, když zaměstnavatel neplatí?
Pokud zaměstnavatel nevyplatí zaměstnanci mzdu nebo její část ani 15 dnů po době splatnosti, může zaměstnanec podle zákoníku práce okamžitě zrušit pracovní poměr. Výpověď musí být písemná a musí být prokazatelně doručena zaměstnavateli, tj. buď předána do vlastních rukou na pracovišti, anebo doručena poštou do vlastních rukou.
Podle verdiktu Nejvyššího soudu je však ukončení pracovního poměru až krajním řešením. Zaměstnanec by nejprve měl zaměstnavatele upozornit, že mzdu nebo její část nedostal. A ponechat mu přiměřenou lhůtu na nápravu chyby, tedy alespoň v případě, že jde skutečně jen o chybu a zaměstnavatel není v insolvenci. Teprve v případě, že zaměstnavatel v dané lhůtě peníze nevyplatí, měl by zaměstnanec ukončit pracovní poměr.
S upozorněním by ovšem pracovník neměl zbytečně otálet, protože zákoník práce v paragrafu 59 uvádí, že „zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, a nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.“
I když dojde ke zrušení pracovního poměru, má zaměstnanec dál nárok na vyplacení dlužné mzdy. A dále také na náhradu platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tedy nejméně dva měsíce.
S vymáháním dlužné mzdy pomůže soud
Pokud ani přes upozornění zaměstnavatel dlužnou mzdu nevyplatí, může na něj zaměstnanec podat žalobu, a to k místně příslušnému soudu. „Rozhodně bych nečekal příliš dlouho. Jestli jste nedostali už tři a více výplat, je to signál k tomu, že byste neměli otálet,“ radí prezident exekutorské komory Jiří Prošek. A popisuje další postup v případě oprávněného nároku: „Soud na základě vaší žaloby určí, že zaměstnavatel je dlužníkem a že vám má během stanovené lhůty zaplatit dlužnou částku. Vy budete v pozici věřitele, a když zaměstnavatel nebude reagovat na rozhodnutí soudu o zaplacení dlužné mzdy a lhůta pro to stanovená uplyne marně, můžete podat návrh na zahájení exekuce. Pak už soud pověří soudního exekutora provedením exekuce.“
Soudní exekutor může při vymáhání dlužné mzdy využít řadu prostředků. Může například zaměstnavateli obstavit bankovní účty nebo přikázat pohledávky v tom smyslu, že odběratelům nařídí platit nikoliv na účet firmy, ale k rukám soudního exekutora. Pokud jsou tyto kroky neúspěšné, může v krajním případě dojít i k prodeji podniku v dražbě. „V exekuci nemusí zaměstnanec dohledávat majetek dlužníka. Soudní exekutor ho zjistí sám, zpeněží ho a získané prostředky zaměstnanci vyplatí,“ doplnila mluvčí exekutorské komory Petra Báčová.
Rozhodne-li se zaměstnanec podat žalobu, nemusí se bát ani nákladů na soudní proces. Ty totiž v případě, že soud uzná nárok zaměstnance jako oprávněný, nese dlužník, tedy zaměstnavatel. Krom toho musí zaměstnavatel také uhradit náklady, které má zaměstnanec s odměnou advokáta, jenž ho zastupuje, a samozřejmě také náklady na exekuci.
Základní postup podle exekutorské komory:
- Dluží-li vám zaměstnavatel mzdu, podejte na něj žalobu. Najděte si adekvátní právní zastoupení.
- S podáním žaloby neotálejte – čím více vám bude firma dlužit, tím méně lze předpokládat její dobrou finanční kondici a následné vymožení peněz.
- Nereaguje-li zaměstnavatel na rozhodnutí soudu o vyplacení dlužné mzdy, podejte návrh na exekuci.
Pomoc mohou lidé hledat i u úřadu práce
Je-li zaměstnavatel v platební neschopnosti, tj. je-li na něj podán insolvenční návrh nebo vyhlášeno moratorium, mohou se jeho zaměstnanci obrátit s žádostí o výplatu dlužných mezd také na příslušnou krajskou pobočku úřadu práce. Ten může zaměstnanci vyplatit částku nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období. Rozhodným obdobím je kalendářní měsíc, ve kterém bylo na zaměstnavatele vyhlášeno moratorium, nebo ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož i tři kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a tři kalendářní měsíce následující po tomto měsíci.
Maximální částka, kterou může úřad v jednom kalendářním měsíci zaměstnanci vyplatit, je navíc zastropována. Pro období od 1. května 2013 do 30. dubna 2014 stanovilo ministerstvo práce a sociálních věcí maximální měsíční sumu na 37 651 korun.