Praha – Druhý důchodový pilíř, který je klíčovou součástí vládní důchodové reformy, zatím příliš netáhne. Za první tři měsíce do něj vstoupilo jen zhruba 20 tisíc lidí. Jak se penzijní společnosti vypořádávají s nezájmem klientů? A jak se při omezeném množství spravovaných prostředků rozbíhají jejich investiční aktivity? Na dotazy portálu ČT24 odpovídal ředitel Investiční společnosti České spořitelny Martin Řezáč.
V kuchyni penzijní společnosti: Co se děje s penězi klientů?
Jak často se mění portfolio fondu?
Záleží na rizikovém profilu fondu. Čím agresivnější profil, ve kterém jsou akcie či dluhopisy, tím častější budou změny portfolia. V případě těch nejdynamičtějších fondů se portfolio otočí jedenkrát do měsíce.
Kdo reálně rozhoduje o složení portfolií?
Rozhodnutí jsou výsledkem jednání celého týmu. Je jasně popsaný investiční proces, kde jsou vyčlenění lidé, kteří mají na starosti například durační řízení či dobu do splatnosti aktiv. Každý nese zodpovědnost za svou část a debatují spolu několikrát měsíčně. Řeší fundamenty, technickou analýzu i sentiment. Portfolio manažer pak exekuuje výsledek práce celého týmu. Nákupy, realizace, změny apod.
Vyplatí se vám vstup do II. pilíře? Poradí vám důchodová kalkulačka portálu ČT24.
Neztrácí se tím akčnost a operativnost, když to potřebuje schválení tolika lidí?
To není byrokratizace, ale systémový přístup proto, aby nedošlo k nějaké chybě a negenerovalo se vyšší operační riziko, než je nutné. Portfolio manažer má samozřejmě nějaký prostor, když my se rozhodneme investovat v regionu střední a východní Evropy, tak on vybere, do kterého konkrétního instrumentu investuje. Ale strategie, to znamená aplikovaná taktická alokace, pak je pro všechna portfolia stejná, to znamená daná kolektivním rozhodnutím.
Každý fond má svého portfolio manažera?
V tuto chvíli jsou fondy druhého pilíře malé. My ta portfolia samozřejmě řídíme už teď, ale náročnost je poměrně nízká, takže mají jednoho portfolio manažera. Ten aplikuje dané postupy a modely řešení, takže je to dostatečné pokrytí. Do budoucna se ale tým bude rozšiřovat tak, abychom byli schopní pokrýt operativně rizika.
Do jaké míry můžete ovlivnit skladbu portfolia?
Základní mantinely stanovuje zákon, tedy my máme přesně stanoveno, kolik jednotlivých typů aktiv do kterého typu fondu můžeme dát. My si můžeme hrát jen s těmi „střevy“. Víme například, že ta nejagresivnější strategie může obsahovat až 50 procent akcií, a my rozhodujeme o tom, jestli budou tyto akcie z více či méně rizikových oblastí. Rozhodujeme se, jestli investujeme do akcií z Ruska, Turecka, střední Evropy, anebo jestli si koupíme třeba podíl v indexovém fondu hlavního indexu amerických akcií S&P500, který má menší výnos a menší rizikovost.
Vzhledem k nízkému objemu prostředků ve fondech - jak velký můžeme čekat výnos za letošní rok?
Výnosnost lze posuzovat jen na takzvaném neutrálním investičním horizontu. Jestliže máte produkt, který vám má přinést užitek na vaši penzi v řádu dvaceti a více let, pak bude důležité hodnotit to až potom. Lze však očekávat, že agresivnější fondy, které v sobě mají korporátní dluhopisy, akcie nebo komodity, ponesou dlouhodobě výrazně více než termínované vklady či spořicí účty. Výhodou pro klienty je také to, že oproti III. pilíři jsou náklady ořezané na minimum jak v případě správce, tak v případě distributora.
Mohou penzijní společnosti dlouhodobě fungovat i při nízkém počtu klientů?
Je jasné, že objemy, které si narozpočtovala řada penzijních společností, se nepodaří naplnit. Je možné, že se bude řada správcovských společností slučovat nebo z II. pilíře odejde. Některé penzijní společnosti už teď vědí, že při tak nízkém objemu klientů jim to neuhradí ani fixní náklady a je to pro ně drahé. Vstupní náklady na distribuci a logistiku byly opravdu velké.