Vědci ztrácejí čas s administrativou, místo aby bádali. České vědě zbytečně utíkají peníze

Vicepremiér pro vědu a výzkum Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) se podobně jako loni pře s ministrem financí. Nový ministr Ivan Pilný (ANO) totiž uvažuje, že ze schválených 36 miliard na vědu sebere skoro tři miliardy korun. Pro Bělobrádka je to ale nepřijatelné. A jde mu také o to, aby vzniklo samostatné ministerstvo pro vědu. O tom, zda je to skutečně pro její rozvoj důležité, debatovali hosté pořadu Otázky Václava Moravce. Shodli se, že samotná instituce není to nejdůležitější pro to, aby se věda lépe rozvíjela.

Video Otázky Václava Moravce
video

Vědci ztrácejí čas s administrativou, místo aby bádali

„Musíme být připraveni na to, aby peníze, které budou chybět z evropských fondů, byly nahrazeny jak z rozpočtu, tak také ze soukromých zdrojů a k tomu je potřeba mít motivační prvky a také mít kde tyto peníze utratit,“ říká Bělobrádek.

Výrazně chce podpořit výzkumné instituce a aplikovaný výzkum. Vyšší nároky obhajuje i tím, že resort po roce 2020 přijde až o třicet procent evropských peněz. To může znamenat pokles o osm až deset miliard korun.

Navrhovaný rozpočet je tak nezbytným předpokladem pro udržení konkurenceschopnosti české vědy, ale i malých a středních podniků. Podle Bělobrádka je totiž potřeba se připravit na to, že české podniky a průmysl potřebují inovovat a investovat, aby byly konkurenceschopné i za několik let.

„Jsem hluboce přesvědčena o tom, že jakákoliv investice do vědy a výzkumu se vyplatí. Dříve nebo později, ale vždy se vyplatí.“

Eva Zažímalová

předsedkyně Akademie věd ČR

Ministr financí Ivan Pilný má ale s vědeckým rozpočtem zásadní problém. Ještě než nastoupil do funkce, vláda totiž vědě přiklepla 3,5 miliardy korun navíc. Pilný se také pozastavil nad tím, že kabinet s navýšením souhlasil přesto, že v rozpočtu pro vědu je rezerva čtyři miliardy. „Jsou to veřejné peníze, investice, ne spotřeba, a všechny ukazatele neřeší návratnost investic,“ poznamenala Pilný.

Celkové výdaje na výzkum a vývoj rostou. V roce 2015 podle ČSÚ dosáhly 90 miliard a polovinu z toho investovaly podniky, třetina šla ze státního rozpočtu a zbytek z EU.

Vicepremiérovi pro vědu a výzkum se také nepodařilo prosadit v poslanecké sněmovně a Senátu zákon, který by například měnil kompetenční zákon a po volbách by tak vzniklo samostatné ministerstvo pro vědu.

„Myslím, že ministerstvo tak důležité není. Podstatné je, aby byli správní lidé na správných pozicích a byli ochotni převzít odpovědnost a neschovávali se za vyhlášky a pravidla. Ministerstvo je barák plný lidí, a čím je jich více, tím hůře,“ říká mecenáš a podnikatel Dalibor Dědek. 

Senátor Václav Hampl (nestr. za KDU-ČSL a SZ) si nemyslí, že by se díky diskusi o vhodnosti zřídit ministerstvo debata ubírala jinam, protože je to součástí celkové diskuse, co s vědní politikou jako takovou udělat.

„Ale také souhlasím s tím, že když už by vzniklo, tak se dá zařídit, aby fungovalo dobře. Ale kdyby nevzniklo, tak se to dá zařídit jinak a může to být funkční i tak, jenom si musíme přenastavit priority,“ míní Hampl, který dříve působil jako rektor Univerzity Karlovy.

Jenže paragrafovaný zákon se rodí v bolestech a ministr Pilný seškrtal část peněz pro vědu. Zda je to správný postoj vládní politiky k vědě, nad tím se teď zamýšlí velká část odborníků. „Řekl bych, že pár měsíců před volbami těžko říci, co vláda ve vědní politice ještě stihne udělat. Ale dá se říci, že tato oblast dlouhodobě je u nás ne úplně dobře řešena. Dlouhodobě se nemůžeme dohodnout, jak vědu hodnotit a jak podle toho hodnocení prostředky rozdělovat. A to si myslím, že tato vláda už nestihne dodělat,“ říká Hampl.

Podle ředitele Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR Zdeňka Hostomského by byla existence ministerstva výhodou, pokud by ovšem fungovalo. Ale jen tím, že bude, nebude vše vyřešeno. „Tak to není, příčiny jsou hlubší, třeba legislativa,“ říká. Ale zároveň dodává, že vidí i řešení.

„Myslím si, že záleží na dobré vůli zainteresovaných stran. Je skvělé, že vláda uvažuje o tom, že by peníze daňových poplatníků mohla dávat do základního a aplikovaného výzkumu. Absolutní množství peněz je jedna věc, ale daleko větším problémem je, co se pak s těmi penězi děje a jakým způsobem. Jak se distribuují a za jakých podmínek,“ říká Hostomský.

„To ministerstvo by bylo výborné, pokud by respektovalo mezinárodně osvědčená kritéria, jak peníze co nejúčinněji distribuovat a čemu se vyhnout. Ale bohužel je spousta konkrétních příkladů, kde peníze se investují, ale nejsou plně využité,“ dodává Hostomský. Stejný názor vyjádřili o další účastníci televizní debaty. 

Jako by geniální a úspěšný malíř měl dokládat, jak drahé štětce koupí a kde bude za rok vystavovat

Hostomský dále uvedl, že by sice všichni měli být vděční za to, co vláda vědě přiřkne. Ale zároveň upozornil, že do všeho zbytečně vstupuje přílišná byrokratizace vědy.

„Jsou to peníze daňových poplatníků, automaticky se předpokládá, že je tady možnost zpronevěry. To znamená, že my musíme celý systém ošetřit, už i podmínky na to, když se vypíšou granty, se musí doložit velmi pečlivě, co se s tím bude dělat. A dostává se to až do absurdní situace. Vezměte si umění umělce, a ministerstvo kultury ho chce podpořit. Je to malíř na úrovni geniality, měl už několik významných děl a ono teď po něm chce, jaké bude potřebovat barvy, štětce v prvním roce, jaké výstavy plánuje v druhém roce a pokud se něco prodá, tak za kolik asi,“ popisuje Hostomský.

Když je umělec v situaci, kdy mu nic jiného nezbývá a kdy potřebuje peníze, tak se podvolí. „Znám spoustu umělců, kteří to ale takto nezvládají. A základní věda je kreativnímu umění daleko bližší než nějakému úředničení, na což jsou ale nastavené zákony,“ říká Hostomský.

„Vědci jsou kreativní, inteligentní lidé. A musí pak věnovat spousty energie na administrativu. A zbyde jim tak 60 procent a na vědu mají tak stále méně času.“

Zdeněk Hostomský

ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR

Senátor Hampl ale upozorňuje, že nejde o to, že by se peníze ztrácely peníze tak, že si je někdo odnese v kapse. Jde podle něho o to, že prostředky jsou neefektivně využity - lidé, kteří by vědu mohli dělat, ji dělají v menší části času, než by ve skutečnosti mohli.

O kolik jde přesně peněz, nemá však zřejmě nikdo spočítané. „Jde ale i o psychologickou cenu. Už jen tím, že se tím musí zabývat, je z toho přirozeně vyčerpán. Jde o vyjádření důvěry. Mezinárodním příkladem je Howard Hughes fellowship pro nadějné a významné vědce. Vyúčtování je až po skončení projektu, a ne aby vědce nutili dopředu vše odhadovat. Ta absolutní nedůvěra je v českém systému daná a je to v naší moci to změnit,“ uvádí Hostomský.

Dědek: Vědci si musí hlavně hrát

„Lidé pořád musí vyplňovat nějaké tabulky, než aby se například věnovali pacientům, propálí spousty chuti papírováním. V tom má výhodu byznys sektor a já jsem příznivcem toho, že dotační politika by se neměla byznys sféry týkat, protože prostředí se křiví, dochází k disproporcím, které nemají logiku. A ve vazbě na vědu zastávám názor, že stát by měl financovat především základní výzkum, aplikovaný nechat,“ říká Dědek. 

A dodává, ať se na něm podílí, ale měla by tam být i odpovědnost firem. „Když chtějí z objevu získat peníze, tak by to mělo jít z prostředků firem. Nelíbí se mi, že z vědců děláme úředníky a dojiče dotací,“ míní Dědek.

Vědci si podle něho musí hlavně hrát. „Vědci si hrají, musí je objevování lákat, vědec musí být nadšený jako dítě. Peníze jsou důležité, účtenky se platit musí, ale do té kategorie dát jen ty nejschopnější, takže vybrat by je museli opravdu odborníci, kteří se za své rozhodnutí musí umět postavit,“ říká.

Spor o tři miliardy nepovažuje za racionální. Podle něho by se české vědě dalo pomoci z jiných zdrojů - zmínil dlouhodobě podfinancovanou obranu. „Myslím si, že má-li Česká republika přispět na obranu, tak zřiďme ústavy, které se budou věnovat tomu, co je potřeba i na obranu v dnešní době. Protože doba se mění a už to není o strojích na zabíjení, ale o zpracování informací.“ Peníze by podle Dědka proto měly jít do kybernetické ochrany, kde se české firmy stávají lídry.