Brno - Zaměstnavatelé nemají povinnost nabídnout jinou pozici lidem, které propouštějí pro nadbytečnost. A to ani v případě, že zrovna mají volná místa s podobnou náplní. Takovéto sjednocující stanovisko zveřejnil Nejvyšší soud. Úprava pracovněprávních vztahů účinná od 1. ledna 2007 institut takzvané nabídkové povinnosti neobsahuje, rozhodli soudci.
Firmy nemusí nabídnout jinou pozici propouštěným zaměstnancům
Konkrétně jde o paragraf zákoníku práce, který upravuje výpověď pro nadbytečnost, ale také třeba propouštění z důvodu nezpůsobilosti pro výkon pracovní pozice. Zaměstnavatel může dát podle Nejvyššího soudu pracovníkovi výpověď, i když má volnou jinou pozici s obdobnou náplní a ve stejném městě. „Není tedy povinen mu před podáním výpovědi nabídnout jinou práci,“ vysvětlil mluvčí soudu Petr Knötig.
Sjednocující stanovisko přijalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu a je závazné pro všechny soudy při rozhodování pracovněprávních sporů.
Nejvyšší soud se zabýval případem muže propuštěného pro nadbytečnost
Nejvyšší soud se zabýval případem muže, jehož zaměstnavatel propustil pro nadbytečnost, aniž mu nabídl jiné vhodné místo, které přitom bylo volné. Propuštěný pracovník podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 10, ve které se domáhal určení neplatnosti výpovědi. U firmy pracoval jako systémový administrátor a jeho pracovní místo bylo zrušeno.
Později se ale dotčený dozvěděl, že zaměstnavatel měl v okamžiku výpovědi z pracovního poměru řadu dalších volných pracovních pozic, které vyžadovaly obdobné znalosti. Ovšem muž tvrdil, že skutečnou příčinou rozvázání pracovního poměru byly jeho spory se zaměstnavatelem ohledně proplácení pracovních pohotovostí.
Zaměstnanci dal Obvodní soud pro Prahu 10 za pravdu, stejně jako odvolací Městský soud v Praze. „Na základě dovolacího řízení pak Nejvyšší soud oba rozsudky zrušil jako nesprávné a věc vrátil obvodnímu soudu k novému projednání,“ dodal Knötig.
Předchozí právní úprava platná do konce roku 2006 přitom tzv. nabídkovou povinnost obsahovala. Zaměstnavatel mohl dát výpověď pro nadbytečnost jen tehdy, pokud neměl možnost zaměstnat pracovníka na jiné vhodné pozici v místě jeho bydliště nebo v místě výkonu práce. Povinnost se netýkala výpovědi pro porušení pracovní kázně.