Půjčky jako řecké perpetuum mobile. Staré se mění za nové, ale země se stále nezvedá ze dna

Veškeré půjčky, které do Atén dorazí, slouží pouze na zaplacení splátek těch předchozích, a země se tak ani po letech stále nezvedá ze dna. Spíše naopak. Tamní ekonomika se smrskla, ceny nemovitostí se propadly o polovinu, bankovní sektor je zahlcen špatnými úvěry, lidé se propadají hlouběji do chudoby. A navíc Řecko potřebuje v červenci dalších sedm miliard eur, bez nich bude na pokraji bankrotu. Evropští politici se však před nadcházejícími volbami zdráhají vydat další peníze.

Současný obrázek Řecka pro vnějšího pozorovatele vypadá dost neutěšeně. Namísto analytiky očekávaného růstu se řecké HDP v posledním čtvrtletí roku 2016 propadlo nejen o původně předběžně oznámené 0,4 procenta oproti přechozím třem měsícům, ale nakonec o 1,2 procenta. V meziročním srovnání posledního čtvrtletí tak namísto avízovaného růstu došlo k poklesu a celkově za loňský rok ekonomika stagnovala. A to navzdory půjčkám, které v posledních sedmi letech do země tečou a prováděným reformám, které mají pomoci zemi vymanit se z kolotoče dluhů. 

Lidé se tak propadají hlouběji do chudoby, dusí je vysoké daně a v zemi vznikají poradny pro dlužníky. Řecký soukromý dluh, tedy zadlužení domácností a firem, dosáhl v loňském roce 240 miliard eur (6,5 bilionu korun), což odpovídá 133 procentům hrubého domácího produktu země.

Penzisté jsou na potravinových přídělech, mladí opouští zemi

Řecká penzistka Dimitra říká, že si nikdy nepředstavovala, že se její život omezí na potravinové příděly – trocha rýže, dva sáčky těstovin, balíček cizrny, nějaké datle a plechovka mléka na měsíc. Třiasedmdesátiletá žena, která kdysi sama pomáhala lidem ve finanční tísni při rozdělování potravinové pomoci Červeného kříže, patří k rostoucí skupině Řeků,
kteří sotva přežívají. Po sedmi letech balíků záchranné pomoci, které do země nalily miliardy eur, se chudoba nesnižuje. Zvyšuje se jako nikde jinde v Evropské unii, píše agentura Reuters.

„To mě nikdy ani nenapadlo,“ říká Dimitra, která odmítá říct své příjmení, protože přijímání pomoci v Řecku je stále doprovázeno stigmatem. „Žiju skromně. Nikdy jsem nebyla na dovolené. Nic, nic, nic.“ Nyní jde více než polovina jejího měsíčního příjmu 332 eur (9000 korun) na nájem malého bytu v Aténách. Zbytek padne na účty.

Lidé se propadají hlouběji do chudoby, v zemi se rozrůstá barterové hospodářství, stávkuje se a vznikají poradny pro dlužníky. Země má také neustále problémy s výběrem daní. A to vše navzdory tomu, že do země již dorazilo od roku 2010, kdy si Řecko půjčilo od věřitelů (Mezinárodní měnový fond a evropské instituce – Evropská komise, Evropská centrální banka a Evropský stabilizační mechanismus) poprvé, a celkově již třikrát, zhruba 320 miliard eur.

Velká část z obrovských částek finanční pomoci byla poskytnuta ale jednoduše formou nového dluhu použitého ke splacení starých půjček. Ale bez ohledu na to, kdo má vinu na propadu životní úrovně, údaje o chudobě z Evropského statistického úřadu jsou zarážející.

Řecko se propadá hlouběji do chudoby
Zdroj: Reuters

Řecko není nejchudší zemí EU, míra chudoby je vyšší v Bulharsku a Rumunsku. Řecko však není daleko za nimi, je na třetím místě. Zatímco v postkomunistických balkánských zemích údaje o počtu chudých klesají, v případě Rumunska o téměř třetinu, v Řecku se od roku 2008, kdy vypukla globální krize, údaj více než zdvojnásobil. 

Ze země doslova mizí mladí, vzdělaní a perspektivní lidé. Jejich počet od začátku krize už podle odhadů dosáhl zhruba půl milionu. Většinou odchází do USA, Austrálie, Německa, Beneluxu a Británie.

„Někdy slýchám, že Řekové nejsou v zahraničí vidět na stavbách a jako pomocná síla v kuchyni. Je tomu tak právě proto, že emigruje zejména ta kvalifikovanější část obyvatel, nebo ta, která již má v zahraničí vybudované zázemí formou příbuzné rodiny či přátel. Nezapomínejme, že v zahraničí žije zhruba sedm milionů Řeků,“ konstatuje analytik Yiannis Koreček, který se dlouhodobě problematikou Řecka zabývá a sám pochází z česko–řecké rodiny.

Řekové nakupují méně a levněji

Řekové také utrácí mnohem méně za nákupy. Zatímco v roce 2010 nechali v supermarketech měsíčně za zboží zhruba 460 eur, dnes je to asi o sto euro méně. Více také využívají různých slevových akcí.

Pokud se vydají do kavárny či restaurace, tak často vydrží po celou dobu jen na jednom nápoji. „A přitom je nutné zmínit, že kavárna ve středomořském socioekonomickém modelu představuje téměř instituci, kde se setkávají lidé nejen na běžné povídání, ale probíhají zde obchodní jednání, vyřizují se zde různé administrativní záležitosti během čekání na úřadech, studenti se zde učí, plánuje se,“ připomíná Koreček.

Vše za jedno euro v jednom z aténských obchodů

Zdroj: Reuters

Situaci ilustruje i průzkum podnikatelské konfederace GSEVEE a průzkumné společnosti Marc. Z nich plyne, že se loni více než 75 procentům domácností výrazně snížily příjmy. Ve třetině je nejméně jeden člen nezaměstnaný a 40 procent uvádí, že musely snížit výdaje za potraviny. Zvyšuje se také počet lidí, kteří nejsou schopni platit účty za energii.

Mimořádné daně dusí lidi

HDP se smrsklo. I když jeví známky zlepšení, důvod k radosti to zatím není. „Pesimismus převládá zejména proto, že recese se přelila do deprese a v ní setrvává takovou dobu, že svým důsledkem je srovnávána s následky řecké občanské války 1944–49,“ konstatuje Koreček. Snížené HDP totiž neznamená v praxi nic jiného než to, že schopnost generovat splátku je ještě míň reálná než předtím. „Splácení tak jde na úkor HDP,“ dodává.

Evropská komise v polovině února sice odhadla, že za celý loňský rok řecká ekonomika vykázala růst o 0,3 procenta. Překvapením byl však pro analytiky závěr roku, kdy se hrubý domácí produkt (HDP) Řecka v posledním čtvrtletí loňského roku propadl mnohem hlouběji, než se čekalo.

Pád cen nemovitostí o polovinu oproti předkrizovým dobám je také smutná realita. „Jedná se o kumulovaný pád, kdy pro roky 2013, 2014 a 2015 jsme mohli zaznamenat pokles cen -11 procent, -7,5 procenta a  -5 procent. Z trendu lze tedy vysledovat, že pád ustává, i když je obrovský,“ říká Koreček.

Jedním z klíčových spoluviníků této situace je podle něho původně mimořádná daň ENFIA, která se však již  přelila do každoroční daně z nemovitosti. Je zcela nevyhnutelná, protože přichází jako součást účtu za elektřinu, takže její nezaplacení by vyústilo v odpojení z elektrické sítě. 

Nejen, že se tedy platí každým rokem, ale navíc se také mění. ENFIA se vypočítává velmi komplikovaně, v potaz se bere mnoho hledisek – lokalita, velikost nemovitosti, tržní cena, odhadovaná objektivní cena, patro, zda budova slouží komerčnímu účelu, a proto nelze cenu určit dopředu. Musí se čekat, na kolik bude vypočtena a je tedy vždy pro majitele určitým nemilým překvapením.  

Bydlení v Aténách podražilo kvůli dani z nemovitosti ENFIA

Zdroj: ČTK/PICTURE ALLIANCE
Autor: /Sven Hoppe

Například v běžné rezidenční čtvrti Neo Irakleio centra se za byt 110 m2 ve 4. patře v 8 let staré budově loni zaplatilo na dani ENFIA 618 euro. Za byt o poloviční velikosti ve čtvrti Cholargos v 5. patře ve 23 let staré budově pak 202 euro.

Výše daní spojených s nemovitostmi jsou tak enormní. „Když přičteme nové poplatky za převod nemovitosti, daně z pronájmu a i to, že se chystá danění také moderního krátkodobého pronájmu typu Airbnb, tak v kombinaci s mimořádnou daní ENFIA to například způsobuje to, že na zaplacení všech daní u nemovitostí za 200 tisíc eur a více je potřeba 7–8 nájmů za rok. Zbývající čtyři jsou teprve výdělkem majitele. Díky tomu je trh s nemovitostmi v Řecku pro všechny včetně cizinců mimořádně neatraktivní,“ konstatuje Koreček.

„Tato mimořádná daň z nemovitostí platí již od roku 2014 a je to navíc jenom jedna z mimořádných daní. Další je například solidární daň,“ připomíná Koreček.

Z bláta do louže

Pomoc Řecku měla přitom být odrazovým můstkem pro nové nastartování ekonomiky, přimět Řecko, aby provedlo reformy, které jsou k tomu potřeba, a vymanilo se tak ze svých dluhů. A to vše díky spolupráci zemí v rámci eurozóny. Po několika letech čerpání pomoci a tlaku na reformy je ovšem situace Řecka nadále kritická. „Momentální dluh činí 176 % HDP, a letos se v nominálních očekává jeho navýšení o 3,5 miliardy eur na celkových 318,6 miliard eur,“ přibližuje analytik Koreček. 

Od roku 2010 až doteď jsou tak řecké dluhy spláceny tou mezinárodní pomocí – což je také půjčka, a i ta má své úroky a i ta musí být splacena. „Nominálně tedy zadlužení Řecka nijak moc neroste, akorát se přesouvá ze starého dluhu na nový dluh a narůstá hlavně o úroky. Je to tedy takové nabalování sněžné koule. Do rozpočtu nebo ekonomiky z těchto půjček nejde vůbec nic,“ vysvětluje Koreček.

Řecko má podmínky splácení v porovnání s ostatními nejtvrdší

Globální finanční krize a její důsledky donutily celkově již čtyři země eurozóny požádat o pomoc mezinárodní věřitele. Irsko, Portugalsko a Kypr již ukončily své programy a jejich ekonomiky opět rostou. Řecko, které o pomoc požádalo v roce 2010 jako první, však potřebovalo celkem tři záchranné programy od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Ty sice zachránily Řecko před bankrotem, avšak úspory a reformy, které byly podmínkou pro získání pomoci, zemi dostaly z recese do deprese.

„Třeba v Irsku fungovala ekonomika celkem dobře, ,jen‘ došlo k problému v bankovním sektoru. Španělsko a Portugalsko zase čelily problémům s rychlým růstem cen kvůli posílení měny po přijetí eura. Řecko však neustálo čtyřkombinaci: slabé banky – vysoký veřejný dluh – kurz – neochota plnit závazky. Taková kombinace v jiných zemích chyběla,“ vysvětluje analytička a ředitelka Next Finance Markéta Šichtařová.

Experti, kteří sledují dlouhodobě podmínky pomoci Mezinárodního měnového fondu, tvrdí, že jeho první podmínky, které uvalil na Řecko, byly historicky zdaleka nejtvrdší. Podle Šichtařové to je pravda. „Tím důvodem je, že řecký dluh byl nejvyšší a ochota plnit závazky nejnižší ve srovnání s okolními zeměmi ve stejném období, tedy Řecko bylo i nejméně bonitním dlužníkem, a tedy logicky muselo mít nejtvrdší podmínky,“ říká. 

A zdůrazňuje, že řecké hospodářství je nastaveno velmi neefektivně, ve státním sektoru se peníze v podstatě neřeší. „Například je poněkud nepochopitelné, že řečtí diplomaté v Praze používají terénní auta – proč?! Jejich mentalita je prostě nastavena tak, že všechno se nějak vyřeší, proč si dělat vrásky s penězi. To mohlo fungovat, dokud Řecko nebylo součástí eurozóny. Jakmile se jí ale stalo a začalo mít možnost hřešit na konto ostatních zemí, zmizely přirozené brzdy, které vždy čas od času v minulosti Řecko zastavily od přílišného rozhazování. Řecko je totiž nejčastěji bankrotující zemí světa, a to dlouhodobě,“ vysvětluje.

V Řecku tak právě už několik měsíců probíhá kontrola plnění cílů programu současné pomoci, z níž by mělo vyplynout, že je Řecko schopné splnit to, k čemu se zavázalo, a je jednou z podmínek pro uvolnění další pomoci ze záchranného programu pro tuto zemi. Především jde o slib přebytkového rozpočtu. Rozhovory již ale nabraly několikaměsíční zpoždění právě kvůli neshodám kolem úsporných opatření.

Řecko se předloni dohodlo s eurozónou na třetím záchranném programu, v jehož rámci by mělo v průběhu tří let, tedy až do roku 2018 dostat až 86 miliard eur (2,3 bilionu korun), výměnou za rozsáhlé reformy, na jejichž přípravu a průběh mají dohlédnout experti věřitelských institucí. Pokud by si Řecko další peníze ze záchranného programu včas nezajistilo, hrozilo by, že Atény v červenci neuhradí splátky dluhů v objemu kolem 7,2 miliardy eur (zhruba 200 miliard korun).

Řecko se bez pomoci neobejde. Otázka ale je, jaká mu pomůže

Každopádně je nyní již zjevné, že v situaci, kdy má Řecko problémy s dosavadním dluhem a kdy dokáže splácet své závazky zhruba jen do července 2017, kdy zemi čeká další velká splátka, začíná být čím dál jasnější, že bude potřebovat další pomoc. Otázka ale zní jakou.

Ačkoliv podle odborníků to byl právě MMF, který na samém počátku stanovil Řecku jedny z nejtvrdších podmínek pomoci, nyní je to právě on, který tlačí na ostatní věřitele, aby souhlasili s masivním odpisem dluhů.

Každopádně fond se nezapojil do třetího záchranného programu a působí pouze jako neoficiální poradce a svou účast – kterou si někteří představitelé eurozóny, včetně Německa, vyžadují a žádají, aby program zaštítil svými odbornými znalostmi, podmiňuje výrazným zmírněním řecké dluhové zátěže.

MMF tak trvá na tom, že zadlužení Řecka, které se má letos snížit na 177,2 procenta hrubého domácího produktu z loňských 179,7 procenta HDP a příští rok na 170,6 procenta, je stále neudržitelně vysoké a že Řecku je potřeba od dluhů ulevit. Šéfka MMF Christine Lagardeová však zároveň uvedla, že odpuštění části dluhů Řecku zatím není třeba, věřitelé by podle ní ale měli prodloužit dobu splácení půjček a omezit úroky.

Proti tomu jsou ale zástupci Evropy, především Německa. Eurozóna už některé kroky ke zmírnění řecké zadluženosti učinila, MMF však požaduje více. Německo jako největší přispěvatel k pomoci Řecku podstatnější snížení zadluženosti odmítá a tvrdí, že aktuální ekonomická čísla jsou dobrá a že nic se odpouštět nebude. A zároveň i to, že pokud Řecko skutečně uskuteční dohodnuté reformy, nebude oddlužení ani potřeba.

„Nesmí dojít k pomoci (Řecku) na úkor věřitelů. Považujeme za velmi pravděpodobné, že s Mezinárodním měnovým fondem dospějeme k dohodě, která nebude vyžadovat odpis části dluhové jistiny.“

Jens Spahn

náměstek německého ministra financí

Podle Spahna není totiž problémem Řecka zadluženost, ale slabá ekonomika. Nové oddlužení Atén by podle něj bylo nefér vůči jiným zemím eurozóny, jako je Španělsko, Irsko a Portugalsko, které také pomoc čerpaly, ale z krize se dostaly pomocí zásadních reforem. 

Angela Merkelová
Zdroj: REUTERS
Autor: Leonhard Foeger

Lagardeová chce po Řecku další reformy, po věřitelích čas

Šéfka Mezinárodního měnového fondu (MMF) Christine Lagardeová po setkání s německou kancléřkou Angelou Merkelovou v Berlíně 22. února sice ocenila pokroky Řecka ve finanční krizi a jeho ochotu k reformám, účast MMF na další půjčce Aténám však v rozhovoru s veřejnoprávní televizí ARD jasně nepotvrdila. Podle pozorovatelů je ale pravděpodobnější, že se na nich podílet bude.

„To první, co chceme vidět, jsou reformy, protože čím více reforem, čím lepší hospodářská situace, tím méně bude potřeba restrukturalizovat dluhy,“ řekla mimo jiné Lagardeová. Nutná je podle ní zejména reforma daňového a penzijního systému.

Podle představitelů Evropské komise je ale Řecko se svým programem úprav ekonomiky na dobré cestě pro to, aby si zajistilo další splátku peněz ze záchranného úvěru. Uvedl to v polovině února místopředseda Evropské komise Valdis Dombrovskis. Dodal také, že Mezinárodní měnový fond je příliš pesimistický ve svém výhledu řeckého vývoje a nedaří se ho přesvědčit, aby změnil názor.

„Problém je, že MMF přichází s velmi pesimistickými prognózami růstu a fiskálního vývoje pokud jde o Řecko. Navíc neupravuje tyto prognózy na základě faktů, vycházejících ze skutečných výsledků,“ prohlásil Dombrovskis.

Evropská komise odhadla, že řecká ekonomika letos vzroste o 2,7 procenta a příští rok růst zrychlí na 3,1 procenta. EK také čeká příští rok přebytek primárního rozpočtu Řecka, tedy bez nákladů na obsluhu dluhu, 3,7 procenta. Zástupci MMF a eurozóny se pak rovněž dohodli, že Atény musí do roku 2018 uskutečnit reformy v hodnotě 1,8 miliardy eur (48,6 miliardy korun), což odpovídá jednomu procentu HDP. Další reformy ve stejné hodnotě musí Řecko provést po roce 2018.

Šéfka MMF Christine Lagardeová v rozhovoru pro agenturu Reuters uvedla, že fond se aktivně snaží udělat vše, co je v jeho silách, aby vyřešil spory a umožnil uvolnění peněz pro Řecko. Má však podle ní pouze omezený prostor pro manévrování, neboť MMF nemůže dělat kompromisy v základech a umožnit mírnější řešení situace pro konkrétní zemi jen proto, že je to určitá země. 

Šéf záchranného fondu eurozóny ESM Klaus Regling ve vydání německého listu Süddeutsche Zeitung dokonce řekl, že pokud příštích 18 měsíců využijí Atény správně, pak by už další záchranný balík potřebovat neměly, protože by si Řecko mohlo začít půjčovat na finančních trzích od poloviny roku 2018 a být schopno získávat peníze samostatně na trzích.

„Optimisticky věřím, že toto je poslední záchranný program, který bude Řecko potřebovat,“ dodal Regling, jehož ministři financí eurozóny v únoru jmenovali na dalších pět let ve funkci.

Oddlužit, či neoddlužit Řecko

Řada analytiků však míní, že Řecko prostě není schopné své dluhy splatit. „Je víceméně v takzvané dluhové pasti. Čili bez odpuštění dluhů se zotavit technicky vzato nemůže. Naopak pokud by se tlačilo na větší solidaritu okolních zemí, jen by to podporovalo takzvaný morální hazard, tj. víc zemí by bylo motivováno utrácet a spoléhat na to, že ,někdo‘ pomůže,“ konstatuje analytička a ředitelka Next Finance Markéta Šichtařová.

Jinými slovy je podle ní sice nutno dluh odpustit, ale tak, aby všechny země věděly, že je to něco za něco. „Takže musí následovat i vyloučení z eurozóny. Jiný postup si nedovedu představit jako definitivní řešení a funkční plán,“ doplňuje.

Silně pak pochybuje o tom, že by si Řecko mohlo opět začít samostatně půjčovat na finančních trzích, jak naznačil Regling. „Protože to vychází z představy, že Athény se začnou zčistajasna chovat jinak než dosud. Pokud je dosud nic ke změně nepřimělo, pak je nepřiměje ani stávající situace. Je to podle mne spíše proklamace určená Němcům před volbami,“ konstatuje Šichtařová.

Video Studio ČT24
video

Kovanda: MMF má pesimistický scénář vývoje Řecka, instituce EU jsou možná až příliš optimistické

 

Ekonom Martin Vlček z BH Securities připomíná, že Řecko bylo oficiálně v neschopnosti splácet své dluhy zhruba polovinu času za posledních dvě stě let. Takže problémy s konkurenceschopností a dluhem jsou hluboké a trvalé a nesouvisí přímo se zavedením eura, zdůraznil. Je však podle něho pravda, že euro situaci zhoršuje.

„Protože aby Řecko rozumně fungovalo, potřebuje buď průběžně devalvovat svou měnu anebo odepsat část dluhu,“ říká s tím, že se k tomu ještě negativně připočítávají dlouhodobé problémy například s obcházením placení daní či prací načerno, které zkreslují statistiky.

A je podle něho také pravděpodobné, že situace se spíše vyřeší prodloužením splatnosti dluhu a změnou dalších nepřímých parametrů, které povedou ke snížení úrokové zátěže. „Neočekávám něco, co povede k přímému odpuštění nějaké výrazné části dluhu, protože hlavní věřitel Německo je proti, jelikož je to velmi nepopulární pro domácí voliče a říjnové volby se blíží,“ konstatuje.

Analytici: Pomohlo by zahrnutí řeckých dluhopisů do programu ECB

Další velkou změnou, kterou naopak analytik Vlček považuje za pravděpodobnou a plusovou pro Řecko, je zahrnutí řeckých dluhopisů do programu odkupu dluhopisů Evropské centrální banky. To by výrazně snížilo současné vysoké úrokové sazby, které se aktuálně pohybují na velmi vysokých hodnotách – před několika týdny až deset procent i na velmi krátkou dobu splatnosti na 2 roky. V současnosti jsou 2leté řecké sazby na hranici cca sedmi procent.

„Takto šibeničně vysoké úrokové sazby jsou dlouhodobě neudržitelné a prakticky žádná země světa by nedokázala dlouhodobě takto drahý dluh financovat, ani kdyby byl výrazně nižší v poměru k HDP, než jaký má Řecko. Takže za současných sazeb je dluh neufinancovatelný, ale pokud by došlo k zahrnutí řeckých dluhopisů do nákupů ECB a dramatickému poklesu úrokových sazeb, tak je situace úplně jiná a dluh se splácet dá a Řecko by si mohlo i dále půjčovat na mezinárodních finančních trzích, a přerolovat tak část současného drahého dluhu na nižší úrokové sazby a ušetřit tak na úrocích,“ vysvětluje Vlček.

Kritické nyní podle analytiků bude, zdali další půjčka na předchozí bude vázána na silné přebytkové rozpočty, jako je tomu dosud. Pokud se opravdu prosadí to, co požaduje německý ministr financí Wolfgang Schäuble, pak by hrozil další velký propad dolů. „Na druhou stranu, určitou naději symbolizuje právě Martin Schulz, který má jako předseda Evropského parlamentu přece jen jiný pohled,“ míní Koreček.

Požadavek věřitelů na výši primárního řeckého přebytku ve výši 3,5 procenta se v tuto chvílí zdá být neudržitelný a bude patrně snížen výměnou za strukturální reformy směřující na penze, daně a trh práce, souhlasí také hlavní ekonom ING Bank Jakub Seidler. „Schválení těchto reforem řeckým parlamentem však bude patrně podmíněno požadavky o snížení dluhu, ke kterému se nebudou chtít Evropské země v nadcházejícím maratonu voleb uvolit. Vyjednávání tak určitě nebude úplně jednoduché a všechny zúčastněné strany budou muset svolit k nějakému kompromisu,“ dodává.

Bankrot Řecka, nebo ještě něco horšího?

A co se stane, když Řecku peníze dojdou? Většina zatím krčí rameny a ve světle nadcházejících voleb se nechce ani touto otázkou moc zabývat. „Co se stane? To nikdo neví. Někteří, včetně mě, se bojí pomyslet. Jedná se o bezprecedentní situaci, pro kterou neexistuje ani právní ukotvení. Opravdu nevím, a proto si zkrátka myslím, že dokud bude existovat byť jen minimální vůle, tak k takové situaci prostě nedojde,“ konstatuje Koreček.

Domnívá se, že se čeká na moment, kdy podobné opatření bude politicky průchozí. To by se mohlo stát tehdy, pokud v EU nastane situace, při které se stane řecký dluh minoritní věcí z důvodu mnohem větší hrozby. „V takovém případě by se řecký dluh mohl stát relativně malou událostí v porovnání s nějakou akutní větší hrozbou,“ míní Koreček. Příkladem může být podle něho válka, uprchlická krize, změny klimatu, nebo kdyby hrozil rozpad eurozóny nebo samotné EU.

Řecko tedy aktuálně potřebuje do července další úvěr na splacení dluhopisů v objemu cca sedm miliard eur. Do té doby je nutná nějaká dohoda, aby se situace nevyhrotila. Spekuluje se, že by k dohodě mohlo dojít během března, ale termín bude záležet na vůli stran domluvit se. „Default Řecka by nebyl významný z hlediska samotného objemu nesplatitelného dluhu, ale hrozí nákaza v podobě zvýšené nedůvěry v jiné země EU a jejich bankovní sektor,“ říká analytik Vlček.

Konkrétně například situace v italském bankovním sektoru je napjatá. Italská vláda nedávno schválila záchranný balíček v objemu cca 20 miliard eur, který obsahuje i preventivní opatření do budoucna, jelikož umožňuje další pomoc v případě potřeby. „Italský dluh je co do velikosti mnohem větší problém než Řecko,“ uzavírá Vlček.