Yiannis Koreček: Dnešní řecký stát by si neměl přát, aby všechny daně byly zaplaceny. Neměl by pak kdo podnikat

Celý život ti lidé nějak pracují, fungují a plánují a náhle se dozví, že vláda zadlužila zemi do takové míry, že na nápravu nebude stačit možná ani celý produktivní život. A dopady tohoto stavu se budou absorbovat „odzdola společnosti“ směrem nahoru,  tak popisuje současné pocity mnoha Řeků odborník na Řecko Yiannis Koreček. Ačkoliv Řekové nejsou ve své nátuře pesimističtí, pesimismus na ně poslední dobou doléhá stále více. 

Jaká je skutečná situace v Řecku? Pro vnějšího pozorovatele hrubý domácí produkt podle nejaktuálnějších údajů v posledním čtvrtletí předchozího roku opět klesl, a to se očekával jeho růst. Země navíc nyní stojí před další splátkou dluhu ve výši sedmi miliard a potřebuje na ni peníze.

Nejdůležitější informace, která ovšem prakticky nezaznívá, je, že pokud by Řecko fungovalo ve stavu, v jakém je právě teď, tedy mírně přebytkové rozpočty, členství v EU a eurozóně a s udržitelným dluhem, řekněme do 40 procent HDP, tak je zcela normální fungující zemí. Všechno by bylo v naprostém pořádku.

Ale není…

Situace je ovšem taková, že vše stávající platí – demokracie, právní stát, tržní prostředí, eurozóna, členství v EU a legislativa s tím spojená, ale momentální dluh činí 176 procent HDP, a letos se v nominálních očekává jeho navýšení o 3,5 miliardy eur na celkových 318,6 miliardy eur.

Veškeré půjčky od prvního memoranda dodnes (té pomoci) šly totiž pouze na zaplacení splátek a během té doby se mělo vymyslet, jak zajistit, aby země dokázala půjčky splácet bez půjček. A právě tato část se vůbec nepodařila, naopak, výsledky jsou poměrně děsivé. Od roku 2010 dodnes jsou řecké dluhy spláceny tou mezinárodní pomocí – což je také půjčka, a i ta má své úroky a i ta musí být splacena. Je to tedy takové nabalování sněžné koule.

Mezinárodní organizace, včetně Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), naléhají na řeckou vládu, aby si za prioritu stanovila boj proti chudobě a nerovnosti. V zemi se rozrůstá barterové hospodářství. Jak moc je tedy skutečně chudoba v řeckých ulicích vidět?

Ano, barterové hospodářství se do jisté míry rozmohlo, ale rozhodně ne do příliš velké, protože má přece jen svá omezení. Tato vlna ale proběhla v té nejhorší fázi okolo roku 2012. A co se týká chudoby, tak kdo jezdí do Řecka, tak rozdíl vidí. Na první pohled však pouze v Athénách a trochu v Soluni. Je totiž poměrně schovaná, protože v Řecku platí středomořský socioekonomický model, ve kterém rodiny tak trochu přebírají role státu a prostě se o své nemohoucí postarají. Takže se k sobě například sestěhují, ušetří na jídle společným stolováním, na úspěšná studia se skládá celá rodina i sourozenci.

Hlavní obchodní ulice v Aténách
Zdroj: Reuters

Ekonomika strádá i proto, že mimo stát mizí velká část daní.

Problémy s výběry daní existují, ale není to tak jednoznačné. Předně je třeba říci, že dnešní řecký stát by si neměl přát, aby všechny daně byly zaplaceny, a to zkrátka proto, že pokud by tak bylo učiněno, neexistuje šance pro mnoho malých podnikatelů vůbec existovat. Troufám si tvrdit, že se to týká většiny.

Daně jsou současně tak obrovské, že podnikání je mimořádně obtížně realizovatelné. Do toho je potřeba připočíst ještě speciální jednorázové daně, které měly být aplikovány pouze na stav nouze, ale staly se běžnou součástí daňové soustavy. Jmenujme každoroční původně pouze mimořádnou daň ENFIA, kterou musí platit úplně všichni, kteří vlastní elektrifikovanou nemovitost.

Experti, kteří sledují dlouhodobě podmínky pomoci Mezinárodního měnového fondu, tvrdí, že jeho první podmínky, které uvalil na Řecko, byly historicky zdaleka nejtvrdší. Tedy tvrdší než v případě Irska, Portugalska, Kypru. Proč?

V tomto případě nedokáži srovnávat s ostatními případy půjček, protože konkrétní čísla nemám. Ale principiálně je problematická samotná definice pomoci. Jedná se o enormní půjčky, které se zcela použily na splátky předchozích dluhů za masivních škrtů, z nichž je rozhodně nejkontroverznější trvání na těch primárních přebytcích v rozpočtu, a to nikoliv zrovna ve skromné výši.

Požadovat přebytek 3,5 procenta každý rok de facto znamená požadovat snížení HDP o obdobné množství. Když se taková čísla sejdou několikrát za sebou po roce, tak je z toho pohroma. Po pěti letech zmizí pětina HDP.

Všechny vyspělé země fungují na deficitním rozpočtu. A proto je dost obtížně představitelné, že přebytkové rozpočty budou mít jiný následek než propad do značné chudoby a je to jeden z větších důvodů, proč se země nemá příliš prostoru nadechnout.

Nyní je to právě MMF, který tlačí na ostatní věřitele, aby souhlasili s masivním odpisem dluhů. Šéfka MMF Christine Lagardeová pak zároveň uvedla, že odpuštění části dluhů Řecku zatím není třeba, věřitelé by podle ní ale měli prodloužit dobu splácení půjček a omezit úroky. Proti tomu jsou zástupci Evropy, především Německa. Co by tedy skutečně Řecku pomohlo?

Bohužel praxe ukázala, že směr je jednoznačný a deflace zemi ničí a ta se velmi pravděpodobně dávno nachází pod svými možnostmi. K tomu dluhu je potřeba dodat, že půjčky jsou skutečně vytloukání klínu klínem. Staré dluhy se mění za nové. Nominálně tedy zadlužení Řecka nijak hrozně neroste, akorát se přesouvá ze starého dluhu na nový dluh. Nemám proto úplně rád, když se používá fráze, kolik bylo „celkově do Řecka napumpováno peněz“ – protože peníze odešly na starý dluh a ten starý tím zanikl – Řecko tedy za pomoci věřitelů zůstalo solventní, ale vznikl nový dluh. Takže on neroste o ty půjčky, protože ty se rovnou posílají jako splátky předchozí půjčky. Narůstá tedy hlavně o úroky. Do rozpočtu nebo ekonomiky z těchto půjček nejde pak vůbec nic.

A co s tím?

Myslím, že je skutečně nutné přistoupit k podobnému kroku, jako bylo odpuštění dluhu Německu roku 1952, které tehdy mělo zafixovaný horní strop. Hodnotím to velmi kladně a Německo se své šance zhostilo bravurně. Řecko by nyní potřebovalo něco podobného. Odpuštění neznamená oddlužení nebo škrtnutí dluhu, ale zmražení nebo rozpuštění splátek či jejich fixní strop podle toho, jak se bude vyvíjet HDP. To by byl přesně ten nádech, který je nyní pro Athény potřeba. Samozřejmě je potřeba potom této šance využít.

Pomohla by i ochota ostatních zemí přebrat na sebe větší díl odpovědnosti za ochranu evropských zemí?  

Tato otázka poněkud přesahuje hranice Řecka, ale je to dobrá otázka. Obnažila nám, že euro jako politický projekt, ale jako ekonomický nástroj není dotažený a velmi pravděpodobně se jedná o výzvu naší generace, zdali dokážeme obětovat část své národní integrity ve prospěch většího projektu, anebo dospěje do neřešitelné krize. Odpověď na tuto otázku si může vytvořit každý z nás individuálně sám.

Šéf záchranného fondu eurozóny ESM Klaus Regling ve vydání německého listu Süddeutsche Zeitung dokonce uvedl, že pokud příštích 18 měsíců využijí Atény správně, pak by už další záchranný balík potřebovat neměly, protože by si Řecko mohlo začít půjčovat na finančních trzích od poloviny příštího roku. Jak je to reálné?

Nevíme. Protože ani zúčastněné strany nejsou zajedno. Mně to přijde krajně nepravděpodobné vzhledem k vývoji, ale jedno je jisté: pokud vezmete v potaz tu malou výseč zatížení řeckého obyvatelstva, kterou jsem nastínil, tak pokud by začala ekonomika růst aspoň trochu, tak je jasné, že se z toho země dostane. Protože až ta extrémní opatření pominou, tak pravděpodobně doslova vystřelí nahoru. Ale vzhledem k tomu, že takové signály nevidím, tak si to teď nedokážu představit.

Evropská komise zároveň odhadla, že řecká ekonomika letos vzroste o 2,7 procenta a příští rok růst zrychlí na 3,1 procenta. EK také čeká příští rok přebytek primárního rozpočtu Řecka, tedy bez nákladů na obsluhu dluhu, 3,7 procenta. MMF se však domnívá, že bude činit pouze 1,5 procenta. Jaká čísla jsou podle Vás reálná?

Nevím. Podstatné budou podmínky třetí půjčky. Jak velký bude vyžadován primární přebytek státního rozpočtu a jaké další daňové zatížení a škrty mají přijít. Na tyto informace všichni čekáme.

Dobrá zpráva je, že Řecko čekají prý letos vyšší příjmy z turistiky, které by měly pomoci ekonomice. Mohlo by tak z turistiky získat až 14,5 miliardy eur (téměř 392 miliard korun), což by byl proti předchozímu roku nárůst až o devět procent. Je to reálné? Není to podmíněné investicemi do sektoru?

Počet turistů pravidelně roste. A letos se očekává ještě větší růst. Podstatné je však spíše, že trend je poměrně jednoznačný. Dopravní infrastruktura je v Řecku na dobré úrovni. Zejména síť dálnic je poměrně rozsáhlá. Na ostrovech jsou zase napojeny dostatečným množstvím letišť, z nichž před rokem mnohá přešla v rámci privatizace pod německou skupinu z Frankfurtu nad Mohanem Fraport.

Proč by mělo letos získat více peněz než v předchozích letech?

Letos se tak očekává asi 10procentní růst cestovního ruchu a zisk ve výši zhruba 14,5 miliardy eur. Samozřejmě to není jisté, ale faktem je, že křivka nárůstu počtu turistů vypadá stabilně.

Vidíte nějakou další oblast, která by měla silný potenciál růstu?

Myslím si, že v Řecku mají budoucnost chemicko-technologická odvětví, protože má přece jen určitou tradici. Domnívám se, že celá oblast námořnictví je velmi potenciální v celém svém širokém spektru. Nelze například nezaznamenat masivní rozvoj průmyslového hubu v přístavu Pireus po jeho převzetí čínskou skupinou COSCO, která z něho vytváří bránu do Evropy. Její cargo přeprava roste v násobcích a podle čínských plánů s ním hodlají konkurovat největším evropským přístavům.

Další odvětví jsou již tradiční – turismus a zemědělství. Turistický ruch byl vždy, i v těch nejhorších letech, existujícím zásadním prvkem HDP a bude tomu tak i nadále. Zemědělství však svoji vysokou kvalitou high-end produktů si obhájí bez problému své pozice, protože poptávka po specializovaných produktech se dostala třeba už i do Česka.

Speciálními odvětvími jsou potom těžba kamene a jeho zpracování, zajímavý je takzvaný řecký mramor, vývoj zavlažovacích systémů a farmy patří také k lepší části řeckého hospodářství. A poměrně netknutá oblast, ale s velkým potenciálem je energetika – solární energie a desalinizační (odsolovací) stanice, tato oblast je prozatím hluboko pod svými možnostmi. Spíše čeká na své objevení.

Přístav Pireus u Atén
Zdroj: Reuters
Autor: Alkis Konstantinidis

A jak moc na to může mít vliv migrační krize? Ta přece přiměla snížit v turistickém sektoru cenu. Od čeho si tedy vlastně Řekové slibují více peněz?

Nemyslím si, že tento vliv bude tak velký. Situace se změnila, vybudovala se infrastruktura, země je mnohem lépe na nápor uprchlíků připravena. Je to svět, ve kterém dnes žijeme a lidé v něm i trpí. Vnímám to jako zajímavý kontrast, setkání člověka postiženého válkou či klimatickými změnami s jiným člověkem, který přijel zapomenout na své celoroční starosti.

Řecko má prý také na rozdíl od ostatních zemí extrémně vysoké výdaje na obranu. Jak nedávno uvedl Mezinárodní institut pro strategická studia, Řecko a Estonsko byly loni jedinými evropskými zeměmi, které vydaly dvě procenta svého HDP na obranu. Pro srovnání − české výdaje nedosahují ani 1,4 procenta HDP. Lze proto pochopit, že ve chvíli, kdy Řecko nemá nejen na zaplacení dluhu, ale ani dostatek peněz na obsluhu vlastní země, tamní obyvatelé nepřijímají s nadšením plán Atén utratit dalších deset miliard eur za vybavení armády. Proč jdou tedy peníze sem? Má to nějaký speciální důvod?

Jsou jimi dlouhodobě neutěšené vztahy s Tureckem, které prochází různými výkyvy. Doposud bohužel nebyla nalezena vzájemná důvěra natolik, aby překlenula historické zkušenosti.

Hrozí riziko další řecké krize a nákaza do zbytku Evropy?

Myslím si, že momentálně nehrozí, protože všechny zúčastněné strany si dohodu přejí a v řecké vládě dávno nesedí antiestablismentová strana, kterou před dvěma lety nynější premiér symbolizoval. Naštěstí se po počáteční panice ukázalo, že předseda vlády Alexis Tsipras je demokraticky smýšlející politik. Vůbec nástup strany Syriza v mnohém připomíná nástup strany PASOK počátkem 80. let 20. století, která se s podobným programem posléze přetvořila v sociálně demokratickou stranu plně integrovanou do evropských struktur.

Yannis Koreček
Profil

Yiannis Koreček

Odborník na Řecko Yiannis Koreček pochází z česko-řecké rodiny. Absolvoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v oboru Mezinárodní teritoriální studia a jejich navazující magisterský program Balkánská, euroasijská a středoevropská studia. Na řecké Makedonské univerzitě v Soluni vystudoval postgraduální program MA Politics and Economics of Contemporrary Eastern and Southeastern Europe.

Aktuálně působí v soukromém sektoru na rozvoji zahraničních vztahů jako Business Development Manager. Předtím pracoval v německém Aachenu jako obchodní a marketingový specialista pro český a řecký trh. Zabývá se dlouhodobě Řeckem jako analytik a zejména potom jeho politickou a ekonomickou situací. Specializuje se též na vzájemné česko-řecké bilaterální vztahy a současné dění.

Jakožto člen třetí generace řeckých uprchlíků v Československu se pod vedením předních odborníků Kateřiny Králové, Kostase Tsivose a Nikose Maranzidise i osudem této menšiny zabýval. V rámci výzkumu vyšla v roce 2012 publikace „Vyschly nám slzy…“, která následně zvítězila v kategorii „Literatura faktu“. Pod nakladatelstvím Lidových novin vyšla nedávno jeho druhá publikace „Řecká ruleta“, na jejíž odborné části se podílel jako spoluautor.