Cesta za stejnou kvalitou potravin v EU vede do Bruselu i ke zdravému rozumu

Europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD) spoléhá na zásah Evropské komise do legislativních pravidel, zakladatel Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk na čtení etiket a používání zdravého rozumu. Oba hovořili v pořadu Interview ČT24 na téma jak zajistit, aby stejný výrobek, ve stejném obalu, od stejného výrobce už neměl v různých státech Evropské unie různé složení, a tím někdy velmi odlišnou kvalitu

Video Interview ČT24
video

Sehnalová a Vaněk v Interview ČT24 o rozdílech v kvalitě potravin

Sehnalová uvedla, že mnoho jejích poslaneckých kolegů či evropští úředníci nevidí současný stav jako problém. Zajímají se jen o bezpečnost (potravin či jiného zboží), a protože o tu se v tomto případě nehraje, těžko se téma nastoluje. 

Připomněla, že o tématu (dvojí kvalita stejných potravin na západě a východě Evropské unie) hovoří od roku 2011, tlak na změnu ale roste až v poslední době. Přibývá různých průzkumů, záležitosti se věnuji ministři i premiéři. 

Zdůraznila, že nejde o přizpůsobování chutí (výrobků) místním trhům, jak si myslí někteří její kolegové. Jedná se o kvalitativní rozdíly typu, kdy je v konzervě kvalitní maso, nebo méně kvalitní separát.

„Ano, potraviny jsou bezpečné, ale kvalitativně jiné. Je to klamavý marketing. Komise v poslední době přiznává, že by se mohlo jednat o nekalou obchodní praktiku,“ řekla Sehnalová. Podle ní by si lidé v Německu či ve Francii nenechali něco takového líbit.

Myslí si, že nyní by se mělo zjistit, zda k nápravě stačí současná evropská legislativa, a nebo je třeba ji změnit. S tím jak v různých zemích přibývají další průzkumy na téma (ne)stejné kvality potravin, usiluje Sehnalová o to, aby si sama Evropská komise udělala testy, a získala tak průkazné výsledky a důkazy o současné situaci. 

Připustila, že řešením může být situace, kdy by výrobci přizpůsobovali své produkty různým regionům. Ale pak to musí být pro zákazníka jasné na první pohled, zdůraznila. Aby například bylo zřejmé, že jde o variantu pro střední Evropu. 

„Ale pokud je to stejná značka, stejné balení, stejný marketing, tak se nesmí dozvídat, že je to vlastně jiný výrobek z nějakého malého popisku někde vzadu,“ zdůraznila. Dodala, že se sice mluví hlavně o potravinách, ale týká se to i dalších produktů, například drogistického zboží, stavebnin, kosmetiky. Problém je tedy podle ní daleko širší, byť v těchto oblastech je průkazných dat ještě méně než u potravin. 

 Vaněk se domnívá, že není možné jen očerňovat výrobce. Na základě svých zkušeností z 90 fabrik, které projel, řekl, že většina výrobků se dělá na zakázku. Tedy na základě objednávky z trhu, od obchodních řetězců. A ty tvrdí, že si dělají průzkumy, co trh – tedy lidé – chce.

Řekl, že jde i o chuť, protože existují různorodé regionální chutě, zejména v uzenářském průmyslu. Je tedy rozdíl například mezi Českem, Německem a Rakouskem. 

Vypíchl však jiný problém, kdy se vezme tradiční česká značka, udělá se podobný výrobek v Polsku o polovinu méně kvalitní a pak se přiveze zpět do Česka s marketingovou podporou, jak to chutná lépe. 

A lidé v Česku si až po čase začnou říkat, že to chutná blbě a začnou zjišťovat, proč je značka jiná. Vaněk řekl, že v posledních třech čtyřech letech tento problém zažívá informační konjunkturu. „Lidé už vědí, že mají číst etikety, zajímají se o fenomén potravin.“

Jako řešení vidí používat zdravý rozum a zajímat se, proč je tradiční česká značka vyráběna v Polsku, Maďarsku, Portugalsku či Bulharsku.  I proč ty „ukradené značky“ stojí více. 

„České  potraviny v současné době zažívají obrovskou konjunkturu,“ řekl Vaněk. Podle něho tomu pomohlo Polsko (tedy různé skandály s potravinami z této země). Až tedy Češi budou číst etikety a ještě používat zdravý rozum, bude to podle něj skvělé. 

Vaněk je také názoru, že většinou platí rovnice, že levnější potraviny jsou méně kvalitními potravinami.

„Jestliže se chci lépe najíst, musím připlatit peníze. To se prostě nedá jinak dělat.“

Roman Vaněk

zakladatel Pražského kulinářského institutu

Celoevropskému řešení různorodé kvality zboží Vaněk nevěří. Považuje za nesmysl si myslet, že by malé státy dokázaly ke změně přesvědčit velké státy, například Německo, které tady má své řetězce.