Miliardy ze státní podpory nepomohly zdravotně postiženým na volný trh práce, tvrdí NKÚ

Ministerstvo práce a sociálních věcí sice vydalo v letech 2010 až 2015 na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením 22,4 miliardy korun, ale na volný trh práce jim to nepomohlo. Většina peněz šla zaměstnavatelům na chráněném trhu práce. Nepodařilo se tak snížit podíl uchazečů o práci se zdravotním postižením na celkovém počtu nezaměstnaných. Vyplývá to z výsledků prověrky Nejvyššího kontrolního úřadu. Podle ministerstva je ale zavádějící, že prioritou podpory je usnadnění přístupu na volný trh.

Ilustrační foto
Zdroj: ČTK Autor: Radek Petrášek

Peníze z podpory mířily hlavně zaměstnavatelům na chráněném trhu práce, u kterých pracuje více než polovina handicapovaných. Hlavní prioritou politiky zaměstnanosti u zaměstnávání postižených je přitom usnadnit těmto lidem přístup na volný trh práce, připomínají kontroloři. Podle nich byla podpora zaměřená na volný trh práce jen okrajová.

„Ministerstvo tak podporuje především vznik nových zaměstnavatelů, kteří se specializují na zaměstnávání osob se zdravotním postižením,“ uvedl NKÚ.

Ministerstvo ale nesouhlasí. „Právě chráněný trh práce pomáhá handicapovaným, kteří nacházejí uplatnění na volném trhu práce jen velmi obtížně,“ říká náměstek sekce zaměstnanosti a nepojistných sociálních dávek Jiří Vaňásek. Průměrně je takto podpořeno 35 tisíc zaměstnanců se zdravotním postižením, kterým by jinak hrozila ztráta zaměstnání, uvedl.

Zjištění NKÚ pak podle Vaňáska neprokázala žádné pochybení, pokud jde o výplatu peněz, všechno bylo v rámci zákona. Dodal, že příspěvky jsou nárokové, tedy splní-li žadatel, tedy zaměstnavatel zdravotně postižených, podmínky, musí mu být vyplaceny.

Z kontroly dále vyplývá, že podpora zaměstnávání handicapovaných na volném trhu práce klesala. Ministerstvo na ni podle NKÚ vydalo pouze 903 milionů korun. Podle Vaňáska ale částka neobsahuje podporu osob se zdravotním postižením nástroji aktivní politiky zaměstnanosti, které se nespecializují výhradně na tuto skupinu, ale jsou zaměřeny na podporu zaměstnávání na volném trhu práce.

„Jedná se například o rekvalifikace, společensky účelná pracovní místa, případně veřejně prospěšné práce,“ uvedl náměstek. V roce 2015 bylo podle ministerstva v rámci těchto nástrojů podpořeno více než 11 tisíc osob se zdravotním postižením v celkové výši více než jedné miliardy korun.

Stejně jako už v roce 2010 pak NKÚ ministerstvu vytýká, že koncepce ani strategie politiky zaměstnanosti nemají pro zaměstnávání žádné konkrétní a měřitelné cíle. Ministerstvu k tomu podle úředníků chyběly aktuální údaje Českého statistického úřadu, neboť ten svá šetření prováděl s odstupem šesti let. Podle mluvčího ale ministerstvo vychází zejména ze statistik uchazečů o zaměstnání evidovaných Úřadem práce. „Úřad rovněž důsledně kontroluje plnění podmínek,“ uvedl mluvčí ministerstva Petr Habáň.

Méně než polovina zaměstnavatelů z chráněného trhu prodávala vlastní výrobky

Úřad také zkontroloval, jak funguje podpora takzvaného náhradního plnění. Platí, že zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci musí zaměstnávat minimálně čtyři procenta postižených. Pokud to neplní, mohou od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než polovinu handicapovaných, koupit zboží nebo služby. Náhradní plnění tak pomáhá najít odbyt pro výrobky zdravotně postižených osob a zároveň udržet jejich pracovní místa.

Z jednadvaceti zaměstnavatelů z chráněného trhu práce podle kontrolního úřadu ale jen 42 procent z nich prodávalo výhradně vlastní výrobky a služby. Ostatní se spíše zabývali zprostředkováním prodeje výrobků a služeb jiných dodavatelů, kteří už ovšem handicapované nezaměstnávali. „V těchto případech náhradní plnění nesloužilo svému účelu, tedy podpoře zaměstnávání osob se zdravotním postižením a zvýšení odbytu jejich výrobků a služeb,“ uvedli kontroloři.

Podle Vaňáska se ale zaměstnavatelé mohou dle zákona zabývat kromě výroby a služeb i ekonomickou činností, mimo jiné například logistikou, obchodem či zprostředkovatelskými službami. „Není možné dovozovat, že v případě zaměstnávání osob se zdravotním postižením jsou takovéto činnosti oproti výrobě druhořadé a měly by být vyloučeny z náhradního plnění,“ uvedl náměstek Vaňásek.