Zvýšení cen v Čechách není špatnou zprávou, nízká kladná inflace roztáčí spotřebu a ta ekonomiku

Zvýšení cen v Čechách není špatnou zprávou. Inflace, kdy rostou například ceny výrobků, která v listopadu zrychlila na 1,5 procent z říjnových 0,8 procent, by mohla domácí ekonomice prospět.

Nízká, ale kladná inflace je totiž podle většiny ekonomů v podstatě užitečná věc, proti níž není třeba zasahovat. Pokud se pohybuje řádově mezi dvěma až čtyřmi procenty, nevytváří v ekonomice zmatek, nenutí každý den měnit ceníky a příliš neznehodnocuje úspory. Proč? Protože jestliže ceny rostou, lidé nemají tendenci odkládat nákupy. A spotřeba pak roztáčí ekonomiku.

Opakem je záporná inflace, tedy deflace. „Lidé mají pocit, že věci zlevňují a tak otálejí s nákupem. Protože je nízká poptávka, ceny se dál snižují a lidé dále otálejí a dostáváme se do takového bludného kruhu. Nízká poptávka je pro ekonomiku špatná,“ konstatuje ekonom Komerční banky Viktor Zeisel.

A připomíná, že vysoká, a hlavně nečekaná inflace, je již ale škodlivá. „Ekonomika má prostě ráda stabilitu. Navíc tady máme i technologický pokrok, který věci zlevňuje a tak se snažíme mít inflaci kladnou, abychom ho kompenzovali,“ dodává.

Inflace obecně nemusí být vždy dobrá, když například přichází s nadměrným tiskem peněz. V případě Česka je inflace poměrně nízká a přichází ruku v ruce s růstem ekonomiky, mezd a zaměstnanosti. Proto se jí až tak bát nemusíme. Dobrá je v našem případě třeba proto, že umožní centrální bance konečně uvolnit korunu ze svěrací kazajky intervenčního režimu.
Petr Dufek
analytik ČSOB

Druhým argumentem pro nízkou, ale kladnou inflaci je trh práce. Mírná inflace totiž pomáhá udržovat nezaměstnanost na rozumné úrovni. Ocitnou-li se totiž firmy v potížích a potřebují snížit mzdy, v období mírné inflace to můžou provést tak, že po nějakou dobu prostě platy nezvyšují, takže skutečná hodnota platů díky inflaci postupně samovolně klesá. Někdy se tomu říká, že inflace promazává kola na trhu práce, připomíná Zeisel.

obrázek
Zdroj: ČT24

Naproti tomu při nulové inflaci by firma musela mzdu skutečně snížit, což je pro mnoho zaměstnanců, a zejména pro odborové svazy nepřijatelné. Nulová inflace tak může v ekonomicky slabých firmách vést k propouštění.

Inflace jen málo reflektuje růst cen nemovitostí, mohou vznikat bubliny

Je potřeba si také uvědomit, že inflace je jen určité průměrné číslo růstu cen v ekonomice. Z pohledu centrálních bank je tak potřeba blíže zkoumat, které cenové okruhy se mění a z jakých důvodů.

Pokud inflace klesá, respektive je nízká z titulu klesající poptávky, může to být signál pro centrální banku, aby ekonomiku podpořila. V situaci, kdy je však inflace nízká z titulu nabídkového šoku, například výrazného propadu cen ropy, by centrální banka reagovat neměla. „To byl případ i tuzemské ekonomiky v posledních letech. Inflace byla velmi nízká z titulu propadu cen pohonných hmot a potravin, tedy vlivem nabídkových faktorů,“ připomíná hlavní ekonom ING Bank Jakub Seidler. 

Problematická je podle Seidlera také skutečnost, že inflace pouze málo reflektuje růst cen nemovitostí. Ty jsou však pro řadu domácností běžnou spotřebou, nikoli jen čistě investicí. „Měnová politika by tak měla reflektovat i vývoj těchto cen, jinak bude docházet ke vzniku bublin. Částečně je to případ i Česka, kde ceny nemovitostí zrychlují a v inflaci je tento vývoj patrný pouze minimálně,“ říká.

Pokud by však inflace zohledňovala současný růst cen nemovitostí v Česku, byla by již nyní kolem 2,5 procenta, tedy nad cílem centrální banky.
Jakub Seidler
hlavní ekonom ING Bank

U inflace je asi tedy nejlepší zlatá střední cesta. Tu volí i většina centrálních bank. „Mírný a stabilizovaný růst cenové hladiny je ekonomickou teorií vnímán coby optimální stav. Inflace je takto z pohledu centrálních bank ve vyspělých ekonomikách cílována obvykle v oblasti dvou procent,“ potvrdil webu ČT 24 hlavní ekonom Generali Investments CEE Radomír Jáč. Stejně je tomu i v případě ČNB.

„Nejde tedy ani tak o to, že by v ekonomice byla dobrá a užitečná inflace jako taková, spíš jde o to, že za určitých okolností může být velmi negativní deflace, tedy pokles cenové hladiny. A centrální banky tedy hlavně dělají všechno proto, aby zabránili této deflaci,“ vysvětluje ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová.

Deflace je obávaným jevem proto, že za určitých okolností, v případě poklesu cen, začnou spotřebitelé spekulovat na to, že když si počkají ještě chvíli, bude zboží ještě levnější, a tak své nákupy odkládají. Ovšem odkládání útrat zpomaluje hospodářský růst.

Kontroverzní je však v této souvislosti otázka, zda skutečně se spotřebitelé popsaným způsobem chovají při každé deflaci. A tady již nepanuje tak docela shoda mezi centrálními bankéři a některými ekonomy. Mnozí ekonomové totiž namítají, že stávající nízká inflace, či alternativně v některých měsících dokonce náběh do deflace, neměl onen škodlivý charakter, a nebylo tedy třeba za každou cenu tlačit na zvýšení inflace, jak to evropské centrální banky činily.

obrázek
Zdroj: ČT24

Blíží se ukončení intervencí?

Podle ekonomů lze tedy nyní konstatovat, že se celková inflace v Česku může dostat na úroveň dvouprocentního cíle české centrální banky již v průběhu prvního čtvrtletí roku 2017. Centrální banka přitom naznačila, že pokud se bude zdát, že se inflace blíží k cíli, ukončí intervenční režim.

„ČNB ale čelí při svých úvahách o ukončení kurzového závazku dilematu: zatímco data z české ekonomiky, především vývoj inflace a mezd, hovoří pro ukončení kurzového závazku ČNB zhruba v polovině roku 2017, tak vnější prostředí v podobě měnové politiky ECB hovoří pro pozdější odchod z režimu devizových intervencí,“ konstatuje hlavní ekonom Generali Investments CEE Radomír Jáč.

ČNB navíc nevylučuje zavedení záporných sazeb v době ukončování intervencí, čímž by se snažila bránit skokovému posílení koruny. Česká národní banka si tím rozvázala ruce k tomu, aby intervence v příštím roce ukončila.

„Vzhledem k rostoucímu tlaku na posílení koruny to bude spíše dříve než později. A mnoho na tom zřejmě nezmění ani to, že ECB na trh pustí víc peněz, než původně plánovala. Je pravdou, že její měsíční výkupy aktiv se od dubna sníží z 80 na 60 miliard euro. Jenže nebudou prodlouženy jen o půl, ale o tři čtvrtě roku, tedy do konce roku 2017,“ konstatuje Šichtařová.

Evropská centrální banka (ECB) totiž oznámila, že prodlouží program nákupů dluhopisů minimálně o devět měsíců, tedy do konce příštího roku. Guvernéři banky ale také nečekaně rozhodli, že od dubna se sníží měsíční objem těchto nákupů na 60 miliard eur (1,6 bilionu korun) ze současných 80 miliard eur.

Prezident ECB Mario Draghi rozhodnutí vysvětlil zejména příznivým výhledem inflace. „V této chvíli jsme usoudili, že výhled udržitelného návratu k našemu inflačnímu cíli se příliš neliší od toho, co jsme očekávali na počátku tohoto programu, kdy byl jeho objem nastaven na 60 miliard eur. Riziko deflace navíc v podstatě zmizelo,“ řekl.

Vydáno pod