Sedláček: Lidé by úspory přijali lépe, kdybychom měli antikorupční pravidla

Praha – Ekonom Tomáš Sedláček se na stránkách právě pokřtěné knihy Soumrak homo economicus opět zamýšlí nad současným stavem politiky a ekonomiky. Tentokrát ale není sám – v rozhovoru s dalšími dvěma autory, Davidem Orrellem a Romanem Chlupatým, předpovídá úpadek člověka pohlceného světem racionality, ekonomických modelů, čísel a mnohdy chybných předpokladů. Až soumrak opravdu nastane, měl by přijít podle něj člověk pokorný, který chápe, že je zde na zemi pouze návštěvníkem a hostem. A k současné situaci poznamenává: „Ekonomiku ani stát nelze vést tak, aby byli všichni spokojení.“

Součástí názvu knihy je termín homo economicus. Čím se tento druh vyznačuje?

Homo economicus je model, o kterém se už dlouho diskutuje, jestli je vhodným nebo nevhodným modelem pro lidské chování. To, že je nerealistický, všichni ví, přiznávají to i jeho největší zastánci. Ale teď vyvstává otázka, jestli je užitečný a jestli se ekonomie náhodou nepostavila na předpokladu, který sice může fungovat, ale nikoliv na tomto světě, možná na nějakém jiném.

Soumrak naznačuje konec nějaké éry. Jaké přízvisko by mohl nést člověk, který přijde po éře homo economicus?

Mohl by to být třeba člověk citový, člověk rozumný, člověk soucitný, jak to psal Adam Smith. Člověk neexaktní, který své sny není schopen formulovat. Člověk, který je chvíli výkvětem dobra a chvíli výkvětem zla. Člověk, který se neustále zmítá v pochybnostech. Člověk, který je výsledkem jakéhosi mystéria. A hlavně člověk, který chápe, že se má chovat pokorně, protože je zde – na zemi – jenom návštěvníkem a hostem.

Soumrak homo economicus navazuje na úspěšnou Sedláčkovu prvotinu Ekonomie dobra a zla. Obsahuje rozhovor Romana Chlupatého s Tomášem Sedláčkem a Davidem Orrellem, který byl natočen v létě 2011 v anglickém Oxfordu pro rozhlasové vysílání. Kniha otevírá novou řadu nakladatelství 65. pole - edici Double.

Základem knihy je rozhovor novináře Romana Chlupatého s vámi a s kanadským matematikem Davidem Orrellem, který byl natočen v Oxfordu pro rozhlasové vysílání. Jak vznikla myšlenka uspořádat rozhovor na toto téma a v tomto složení?

Napadlo to Romana Chlupatého, on totiž už předtím napsal knížku (Ne)mocná země a tam měl rozhovor se zajímavými ekonomy. Mě nejvíc zaujal právě David Orrell. Když jsem si tu knížku pročetl, tak jsem mu (Romanovi Chlupatému – pozn. red.) řekl, že nejzajímavější mi přišel David Orrell. Pak se shodou okolností ukázalo, že já jsem byl v Anglii v době, kdy tam byl i David. On s tím souhlasil, Roman Chlupatý nás dal dohromady a strávili jsme spolu velice příjemné dopoledne a poledne.

Vy jste se znal s Davidem Orrellem už dříve?

Ne. Já jsem měl přečtené některé jeho knížky – on napsal Economyths a ještě jednu knížku o matematických předpovědích v počasí a dalších chaotických modelech. Takže jsem znal jeho dílo jen prostřednictvím knih.

Podobných rozhovorů o ekonomii jste do médií poskytl už celou řadu. Čím je tento rozhovor výjimečný, že si zaslouží knižní podobu?

Ten rozhovor je o hodně hlubší a není to rozhovor, kdy se jeden ptá a druhý se snaží nějakým způsobem vyklouznout. Je to tvořivý, akademický rozhovor, který je vlastně ve svých začátcích. Myšlenky jsou tam ve své prvotní formě nebo, chcete-li, nahé. Těm, kteří mají rádi, jak vzniká myšlenka, se to určitě bude líbit. Je to syrové, nekompletní, nehotové – je to takový výkop dvou lidí, kteří nad tím tématem přemýšlí každý trochu jinak, navzájem se doplňují a posouvají dál.

Tomáš Sedláček, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) a bývalý poradce Václava Havla, je jedním z nejsledovanějších českých ekonomů současnosti, který se v poslední době prosadil i na mezinárodní scéně. Jeho kniha Ekonomie dobra a zla byla přeložena do 11 jazyků a dočkala se i scénického zpracování.

David Orrell je kanadský matematik a publicista. Jeho nejznámější knihou jsou Economyths, v nichž skloubil osobní zájem o ekonomii s profesním zájmem o matematiku a modelování. Tvrdí, že současná mainstreamová ekonomie stojí v mnoha ohledech na chybných základech, což je podle něj jedna z příčin stále probíhající krize. Doktorský titul získal na univerzitě v Oxfordu.

Roman Chlupatý je novinář a publicista, který od roku 2000 působí v zahraničí. Přispíval do francouzského OWNI nebo čínského FT. V tuzemsku dlouhodobě spolupracuje s ekonomickými tituly, jako jsou Euro, Hospodářské noviny či Investiční web. Napsal knihu rozhovorů o mezinárodní politice a ekonomice (Ne)mocná země.

Zdroj: Nakladatelství 65. pole

Včera se v centru Prahy odehrála demonstrace odborů, která byla jednak vyjádřením nespokojenosti s opatřeními vlády, jednak s ekonomickou situací obecně. V knize říkáte, že krize nebyla dostatečně tvrdá na to, aby se něco zlepšilo, aby se společnost poučila a ekonomika mohla uzdravit. Jak ale teď lidem vysvětlit, že krize by měla být ještě tvrdší, aby se v budoucnu mohli mít lépe?

Ne, to není myšleno tak, aby se v budoucnu mohli mít lépe, ale aby se v budoucnu mohli mít. Ten systém jel na vyšší rychlost, než jaká byla dlouhodobě únosná, a tím pádem byl neudržitelný. Úroveň naší nezaměstnanosti byla mnohem nižší, než jaká by normálně měla být. Částečně je to tím, že stát využíval dluhové finance, aby vylepšil vzhled a stav ekonomiky. S tím bohužel nelze udělat nic jiného, než zavést dříve nebo později úsporná opatření. Pokud věříme v to, že dluhy se mají splácet, tak je mají splácet i státy. Jestli si stát zvolí zvýšení daní nebo snížení výdajů, je jiné téma, ale ekonomiku ani stát nelze vést tak, aby byli vždycky všichni spokojení.

Je dnešní česká společnost schopná tohle přijmout?

Já si myslím, že by to společnost přijala mnohem lépe, kdybychom měli jasná antikorupční pravidla, kdyby bylo jasné, že ty těžce vydělané daně se neztratí, a kdybychom věděli, že výdaje jsou v pořádku. Jinými slovy, ta diskuse není ani tak o výši daní, jako o jejich kvalitě. Třeba v nordických zemích jsou daně relativně vysoké, ale lidé jsou s tím smíření, protože vědí, že ty daně jsou kvalitní. Mně se zdá, že u nás daně moc kvalitní nejsou.

Vydáno pod